𝐚𝐟𝐟𝐞𝐜𝐭𝐢𝐨𝐧𝐚𝐭𝐞 | queen borhapcast thebeatles

confessions • mcharrison

year : 1966

paul : 24

george : 19

place : liverpool, uk

draft : co se stane, když si roztomilý a stydlivý mladík nainstaluje jednu z těch moderních internetových seznamek, které se zdají být velice pochybné?

warning : social media in this era are fiction

text

1. 3. 1966

První březnový den nebyl pro mladého hocha jménem George nijak zajímavý, nebo dokonce odlišný od ostatních..
Byl jako každý předchozí a další nadcházející.

Ráno se, jako vždy, sešel se svým dlouholetým přítelem Johnem, na rohu jejich ulice, jímž byl doprovázen do školy už po několik let.
John jim, už stereotypně, zapálil cigaretu a celou cestu mu vyprávěl o dívkách, jež se mu líbily a zval je ven.

George sice dívky nezajímaly, ale svého přítele poslouchal rád.
Jeho historky byly totiž často velice úsměvné.

Když došli k veliké cihlové budově obehnané zelenými trávníky, oba odhodili nedopalek od cigaret a vydali se do tříd, kde se jejich cesty vždy  rozdělovaly.
George navštěvoval hodiny literatury a společenských věd, zatímco Johna zajímala spíš matematika a fyzika, kterou mladší z chlapců ze srdce nenáviděl.

Tudíž se setkávali jen při angličtině, francouzštině a tělesné výchově (ta pro ně byla i ve čtvrtém ročníku stále povinná).
Samozřejmě také cestou domů, jež měli opět společnou.
Pokaždé probíhala téměř totožně.
Hoši si vzájemně sdělovali zážitky z celého dne a poté se jimi bavili. Ovšem tentokrát tomu bylo trochu jinak.

Georgův den se pro něj zdál být spíš pohromou a tak něměl zrovna náladu na to, konverzovat s vysmátým Johnem, jemuž se ten den naopak vedlo.

,,Notak, Geo, co se děje?" Zkoušel to John již po několikáté, přičemž do něj nezapomněl dloubnout loktem, jak to měl ostatně ve zvyku, když se mu z něj nevedlo dostat potřebné informace.  George se nepatrně pousmál nad oslovením, které pro něj jeho dobrý přítel vybral a poté k němu zvedl pohled od svých nezajímavých černých šněrovacích bot.

,,Nechce se mi o tom mluvit, Johne." Zamumlal na odpověď a odkopl menší kámen, jenž mu stál v cestě.

,,Dobře, tak já budu hádat..." Nenechal se odbýt starší, přesto vzrůstově menší, brunet.
George nijak neodporoval, jelikož věděl, že v tomhle případě by byl odpor marný, jen trochu zpomalil krok a svůj pohled znovu věnoval zemi.
,,Štve tě, že naše škola je taková prdel, a že v ní nejsou žádní pěkní kluci, co by tě zatáhli na záchody a-..."

,,Johne!" Okřikl ho a tím, díky bohu, přerušil jeho řeč.

,,No co?" John pokrčil rameny, jakoby právě neřekl nic, co by donutilo Georgovy tváře změnit odstín na lehce purpurový.
,,Je ti 19 a pořádně jsi nikoho neměl, musí tě to pěkně štvát."