9.

2.2K 205 31
                                    

„Přijdeš zítra s Trojúhelníčkem?" zeptal se u "snídaně", což znamenalo v překladu hrnek čaje pro Jisunga a hrnek kakaa pro Lixe, Jisung Felixe, který šel dnes do práce stejně jako on.

„Asi jo, teda! Já přijdu určitě, ale co B-, Changbin, to nevím," pokrčil rameny. Druhý pouze pokýval hlavou, dopíjeje svůj hrnek čaje.
„Dobře, tak mi pak dej vědět, abychom si s Hyunjinem a Seungminem mohli připravit otázky," mrkl na spolubydlícího, který vdechl kakao nosem a rozkašlal se. Jisung mezitím dopil čaj, hrnek odložil do dřezu a šel se obout.
„Op- opo- v- važ- až se," vykašlal ze sebe blondýn, tak aby to jeho spolubydlící slyšel. Jisung se tomu pouze zasmál.
„Tak zatím!" křikl ještě do bytu, než zavřel dveře a vydal se do práce.

Blondýn schoval mobil do tašky a jakmile se dveře výtahu otevřely, započal svou ranní procházku.
„Jisungu! Mám pro tebe špatnou zprávu," řekl se smutným výrazem Hyunjin, který už s papíry čekal ve dveřích.
„Co? Nedali ti to povýšení?" zeptal se blondýn se smutným výrazem.
„Ne, to ne! Ale zítra mě už budou zaučovat a v pondělí tam nastupuju, takže tohle je naše poslední předání," řekl se smutným úsměvem a předal Hanovi papíry. Ten je se stejným úsměvem převzal a chvíli na sebe koukali, než se objali. Oběma unikl z úst smích. Když se odtáhli, pokroutili hlavami a každý se vydal svým směrem.

Jisung absolvoval zbytek cesty, opět s poměrně malým počtem papírů a složek. Když vešel do kanceláře a pohlédl na stůl druhého, uviděl také celkem malou kupu papíru.
„Taky toho máš tak málo?" Ji otočil hlavou k Seungminovi, který stál u jejich kuchyňského rohu, míchaje si kávu. Její vůně spolu se skořicí se nesla celou kanceláří.
„Jo, mám," odpověděl mu a položil dokumenty na svůj stůl. Pak si šel také udělat svůj horký nápoj.

Dnes byl jeden z těch deštivých dnů, kdy zima zalézala až do morku kostí a ani vlněné rukavice, které si Jisung samozřejmě zapomněl vzít, nepomáhaly. Čaj se proto nabízel jako příjemná alternativa, jak se zahřát.

Seungmin se zatím posadil za svůj stůl, aby nepřekážel a začal se pomalu pouštět do práce.
„Hej!" zvedl prudce hlavu brunet, přičemž způsobil menší šok a upuštění lžičky blondýnovi.
„Přijde zítra Felix?" Jisung se na něj nevěřícně podíval.
„Vážně?! Kvůli tomuhle si tak musel zařvat?!" vyjel po spolupracovníkovi. Ten jen zvedl ruce v obranném gestu.
„Klid, promiň," zasmál se Seungmin. Jisung pouze vydechl zadržovaný vzduch z plic, zvedl lžičku ze země a ještě zalil čaj. Vůně marakuje se prolnula s vůní kávy a vytvořila zajímavou, přesto však příjemnou kombinaci, na kterou byli oba chlapci zvyklí. První dešťové kapky dopadaly na okna a celá místnost se ponořila do přítmí.

„Felix zítra nejspíše přijde. A tím nejspíše myslím takřka určitě, avšak toho zatím kamaráda se bude ptát nejspíše až dneska," odpověděl konečně Jisung. Odezvou mu bylo pouze jakési brouknutí. I s čajem se vydal ke svému stolu, kde se konečně pustil do práce. Místností se opět klasicky ozývaly údery do klávesnice, tahy psací potřebou, občasné upuštění předmětu a usrkávání teplého nápoje.

„Tak," přerušil nekonečně ticho Kim, „je jedna hodina odpolední a já právě dokončil úplně poslední složku. Na jak dlouho to máš zhruba ty?" Seungmin zvedl svůj pohled k Jisungovi, který právě dopisoval slovo, načež složku zavřel a jejich pohledy se střetly.
„Právě jsem dokončil předposlední složku."
„Fajn, tak nechceš jít na oběd?"
„Klidně," pokýval hlavou blondýn. Oba se takřka synchronizovaně zvedli, došli do kuchyňského koutku, položili hrnky na mikrovlnku a vydali se ke dveřím.

Po cestě k výtahu a zároveň Hyunjinově kanceláři pozdravili pár lidí, kteří většinou pouze kývli hlavou a nezdržovali se od práce, které také měli nezvykle málo. Když přistoupili ke dveřím kanceláře svého kamaráda, ani jeden se neobtěžovali klepáním, stejně jako Hyunjin, když šel k nim.

„Jdeš na oběd?" zeptal se spolu s otevřením dveří brunet, který se zarazil při pohledu na novou tvář. Chlapec se na oba příchozí trošku až vyděšeně koukal, než si odkašlal.

„Zdravím, jsem Jeno," chlapec se uklonil a pokračoval, „před chvílí jsem zde přišel namísto Hyunjina, kterého už dneska potřebovali nahoře. Varoval mě, že zde nejspíše vtrhnete bez zaklepání," na konci věty se nepatrně pousmál, ne však moc, aby nepůsobil nepatřičně, což díky příchodu těch dvou nehrozilo ani v nejmenším.

„Oh, pardon za naše vtrhnutí!" usmál se Jisung, který se ihned uklonil.
„Jsem Han Jisung," představil se.
„Já jsem Kim Seungmin a vítám tě na našem patře." Nezůstal pozadu ani brunet.
„Děkuji, je to od vás milé," usmál se vděčně Jeno, kterému se náhle objevil na tváři zamýšlený výraz při pohledu na drobného blond chlapce. Ten se naopak zatvářil zmateně a napjatě čekal, co z nového spolupracovníka vypadne.
„Vy jste ten, kterého provokuje ten šéf ze třicátého šestého?" promluvil náhle nováček. Jisung se s výdechem zasmál.
„Ano, to jsem já, v cele své kráse!" Při pronesení této věty dramaticky rozhodil rukama.
„Tak to ta krása musí být hodně malá, že ji nevidím," ozvalo se ode dveří.

Všichni tři zamrzli v pohybu, než se otočili ke dveřím, kde stál Minho a za ním se zvláštním výrazem ve tváři Hyunjin.

Jeno se pohotově uklonil, avšak Seungmin, a především Jisung se ani neobtěžovali. Blondýn se vydal ke dveřím, snaže se obejít Minha, jenž měl však jiné plány a když byl Jisung přesně vedle něj, rychlým pohybem ho chytl za zápěstí, které si následně přitáhl k sobě, otáčeje tak mladšího v tváří tvář. A to poměrně blízko. Blondýnovi se nahrnula krev do tváří a jeho uši taktéž zčervenaly.
„Předevčírem Vám blízký kontakt nevadil a nyní máte problém se mě jen dotknou při procházení dveří, nebo dokonce být ve stejné místnosti se mnou?" Minho to vše pronášel lehce smutným tónem, jeho hravý výraz ve tváři a úsměv na konci tvrdíce opak.
„Vy jste byl naopak předevčírem až podezřele potichu. Co, rozhodil jsem Vás?" pozvedl jedno obočí blondýn, schválně formulujíce rty do úšklebku. Ten mu Minho s radostí oplatil.
„Dalo by se to tak říct."

„Oni tohle dělají normálně?" zašeptal směrem k Seungminovi Jeno, který byl poměrně vykolejený ze scény, která se právě odehrávala před jeho očima.
„Jo," odpověděl bez zaváhání brunet, kterému se stejně jako Hyunjinovi honila hlavou pouze jedna myšlenka.

Jaký blízký kontakt Jisungovi předevčírem nevadil?!

Šéf | Minsung au ✓Donde viven las historias. Descúbrelo ahora