Miluju cestu vlakem....Pokud není narvanej lidma, jako můj žaludek večer zmrzlinou.
V takovýchto případech jsou na sebe lidé kvůli nedostatku prostoru napresovaní, jako moje vnitřní orgány. Tak to s kamarádkou řešíme tak, že mi sedne na klín.
Však nekonečný humor mé kamarádky nekončí ani v krajním prostoru tohoto vlaku a tak si usmyslela že já si sednu na ní.
Samozřejmě jsem se začala obávat o její život, ale pokud chce umřít šťastná ..... nevadí už tak mě bolely nohy z 10 minut nepřerušovaného stání.
Sedla jsem si jí tedy na klín. Bolest jí omráčila hlasivky a já začala pozorovat změnu barvy jejích končetin na modro fialové. Nejspíš jsem rozsedla přívod krve.
Od té doby se kamarádím s vozíčkářkou a ve vlaku si každá sedíme na svém.
