Incest (FF M&M) cz POZASTAVENO

💧6💧

,, Stůj ty zatracený čokle! " zaječel jsem na toho mopsíka.  Miluji psy a normálně bych je takhle vůbec nenazval, ale prostě pochopte! Ten pes sebral košili mému malému bráškovi!

,, Maxi, poběž sem!" uslyšel jsem dívčí hlas. Ten mops se otočil a běžel zase jiným směrem. Mám toho dost! Přidal jsem ještě víc na rychlosti. Ten mops taky přidal. Bože! Ještě trochu jsem přidal a po tom mopsíkovi skočil. On však opět změnil směr a já dopadl tvrdě na silniční beton. Ucítil jsem na tváři něco teplého.
,, Och bože! Omlouvám se, to jsem nechtěla. " přikročila ke mně dívka kolem 16, 17 let. Opatrně mi odhrnula mé spadlé vlasy z tváře.
,, Omlouvám se vám. Toto jsem nechtěla. Ukažte." opatrně přejela prsty přes můj ret. Nepříjemně to zaštípalo. Zamručel jsem na náznak, že je to kupodivu nepříjemné. Ale ten dotyk byl příjemný, to se musí nechat. Měla takové jemné prstíčky.
,, Maxi, co to máš?" všimla si mopse, který v hubičce stále držel košili mého bratra. Najednou ten pes poslušně seděl! Bože.

,, Omlouvám se ještě jednou. Nechtěla jsem vám sebrat tu košili." znovu se omlouvala.
,, To je v pořádku, nic se nestalo. " zvedl jsem se. Cítil jsem na mé tváři kapalnou teplou tekutinu. Dívka si k mopsovi přisedla a vyrvala mu košili. Předala mi ji, přesto však měla ustaraný pohled na můj obličej.
,, Ještě jednou se moc omlouvám..." opět se začala omlouvat.
,, Kolikrát vám mám ještě říkat, že je to zcela v pořádku?" jemně jsem se usmál.
,, Ne, není. Pojďte se mnou. " chytla mě za ruku a táhla někam do Troforsu. Měl jsem štěstí, znám to tu jako svého brášku, přesto tu dívku jsem tu nikdy neviděl. Vstoupili jsme do pensionu. Takže ona tu jen na chvíli přebývá... Tím se to vše vysvětluje. Vstoupili jsme do jejího pokoje. Nechala mě se posadit na židli a běžela rychle pro lékárničku. Mezitím přede mnou seděl ten mops a koukal na mě tima svýma černýma očima. Bylo mi to trochu nepříjemné i když miluji psy.

,, Ukažte. " přiložila mi tampónek na pravé líčko. Trochu jsem sykl, zaštípalo to. Dívka si trochu zkousla ret a přešla novým tampónkem na ten můj. Jemně ho přiložila. To jsem zaskuhral o hodně víc. Když mi krev ze tří ran na mém obličeji setřela, vzala si pinzetu. Nepochopil jsem proč.
,, Shh, klid. " usmála se, svou dlaň přiložila na mé líčko a pinzetou jemně uchopila něco v mém rtu. Trošičku to štíplo, ale nemělo cenu skuhrat, protože to hned vytáhla. Byl to kousíček kamínku z betonu. Dívka mi tu ránu zalepila.
,, Ještě jednou se moc omlouvám." stoupla si ke kuchyňské lince.
,, To nic, nevadí to." jako malé dítě jsem toho psa probodl pohledem. Jako kdyby jsme si něco museli spolu vyříkat.
,, Omlouvám se, ani jsem se nepředstavila. Jmenuji se Loren. Loren Gilchristová. " představila se mile.
,, Marcus Gunnarsen, jméno mé. " trochu jsem se jí ze srandy poklonil. Zasmála se mému počínání.
,, Dáte si sklenku vody, Marcusi? " zeptala se. Souhlasil jsem. V tu mi přišla zpráva.

Banánek Tini🍌❤️: Macu! Kde jsi? Šel jsem tě hledat a v domě ani na zahradě tě nemohu najít!

Sakra... Já tam nechal své sourozence samotné. Je pravda, že by se ASI o dům dokázali postarat, ale pouze ASI. A navíc, teď jsem pánem domu já, takže za ně mám zodpovědnost! Rychle jsem Tinimu odepsal.

Ananásek Maci🍍❤️: Klid bráško. Jdu domů a vysvětlím ti to. Hlavně se neboj, budu tam za pět minut❤️

,, Tady to máte. " Loren mi podala skleničku vody. Už se víc zdržet nesmím!
,, Omlouvám se, ale budu muset běžet. Nechal jsem mé sourozence doma samotné." omluvil jsem se ve spěchu a šel rychlejším krokem ke dveřím.
,, To je škoda. No, nedá se nic dělat. Tak se mějte. " mile se usmála a zavřela za mnou dveře. Rozeběhl jsem se směr náš dům. Vítr mě švihal do tváře, toho jsem si však nevšímal. Přiběhl jsem rychle na zahradu, pověsil zbývající prádlo a lavor s bráškovo bílou košilí jsem odnesl dovnitř. Hned při vstupu mě zachytila celkem "nečekaná" osoba.

,, Máš šest vteřin zpoždění. " vytkl mi můj "pozdní" příchod.
,, Perfekcionisto. " zasmál jsem se.
,, Co se ti sakra stalo!? Proč jsi nebyl na zahradě?! Víš, jak jsem se o tebe bál?!" začal na mě křičet.
,, Promiň, bráško. Pojď si sednout, vysvětlím ti to. " posadil jsem se na gauč. Sedl si také. Pohledem mi naznačil, ať začnu mluvit.
,, Abych ti to pořádně vysvětlil. Šel jsem věšet prádlo, přiběhl ke mně pes, vzal tvojí košili a utíkal pryč." podal jsem mu ušpiněnou bílou košili.
,, Pak jsem po něm skočil a spadl jsem na beton. Byla tam jedna holka, který ten pes patřil, ošetřila mi to a vrátila mi TVOJI košili." dal jsem důraz na slovo tvoji.
,, Ty kvůli mé košili běháš za psem?! Bože, co mám za bratra." promnul si kořen nosu.
,, Tak promiň, že jsem ti chtěl zachránit tvou košili! " urazil jsem se. Tinus protočil očima, zvedl se, vzal si svou košili a odcházel.

,, Fakt ses nasral kvůli tomu, že jsem ti chtěl zachránit košili?! Sakra, Tinusi, tak jsem na chvilku odběhl, co je na tom?!" zakřičel jsem na něj a protočil očima.
,, Bál jsem se o tebe, sakra! Kdybys šel nakoupit, vzal bys tašku, tudíž bys byl tady doma!! A né že najednou utečeš ze zahrady!" přiběhl ke mně, celý rudý vzteky.
,, Já nejsem ten, který se bojí kvůli tomu, že se rozeběhneš za psem s košilí!" zaječel jsem opravdu nahlas.
,, A co?! Prostě jsem se bál, kam to běžíš! To se ani nemůžu trochu bát?! Naser si Marcusi! Fakt že jo!!! " zaťal pěsti.
,, A zachoval ses dětinsky! Vyhrál jsem sázku! " trochu se ušklíbl.
,, Já nejsem ten, který se o tebe bojí! " zakřičel jsem opravdu dost hnusnou věc. O jaké sázce to sakra mluvil? Než jsem si stačil uvědomit, co jsem řekl, Tini povolil. V očích se mu zaleskly slzy.
,, Tini, počkej. " zvedl jsem se a chtěl ho chytnout za ruku.
,, Nech mě být, když ti na mě nezáleží. " hlasitě vzlykl.
Než jsem se nadál, Tini byl nahoře v pokoji a já jen slyšel prásknutí dveří a následné zamknutí.

💧Hello guys💧

Tak, jsem tu s novou kapitolou❤️
Po jaké době? 🤔
PO TŘECH MĚSÍCÍCH?! 😳😳😳
Bylo na čase něco opět vydat😳🍍🍌
Zítra máme Halloween❤️
Jak se vám vlastně líbí nové Halloween looky 2k19?😍
Já jsem se upřímně zamilovala😍

💧Vaše Claire💧