Co bývalo, už není

1. Úplněk

Bylo ticho. Úplné ticho. Měl bych strach... kdybych já nebyl ten, kterého se ostatní mají bát.

Vstal jsem z postele, postavil se k oknu a sledoval měsíc v úplňku. Cítil jsem moc, jak se dere na povrch. Ale zvládal jsem to ovládat.... to mě naučil můj táta..... alfa, jenž společně se svou smečkou zachránil Beacon Hills. Jo, už jsem ten příběh slyšel hodněkrát.... příběh o zrození mladé bety a tak zrození Pravé Alfy a taky všeho ostatního nadpřirozeného. Jak můj strejda vytáhl svého nejlepšího kamaráda, aby se podívali na mrtvolu.... tak to byl začátek, bez kterého bych se asi ani nikdy nenarodil.

Ano, možná už je mi osmnáct, ale ten životní příběh mého otce, který započal díky strejdovi Stilesovi, jsem přesto miloval.

Ozvalo se klepání na dveře. Pootočil jsem hlavu ke dveřím, ale stále zůstal tělem otočený k oknu.
,,Ano?" Ozval jsem se.

Klika se otočila a do temného pokoje vstoupila moje sestra.
,,Promiň, Lucasi, ale.... já nevím, jestli to zvládnu." Moje jen o dva roky mladší sestra úplňky obvykle zvládala, ale poslední dobou se to nějak zhoršilo, sám jsem nevěděl proč.

Pokynul jsem hlavou a ona zavřela dveře mého pokoje a došla ke mě. Postavila se vedle mě.
,,Vidíš to?" Zašeptal jsem.
,,A co?" Nechápala.
,,Ten krásný kotouč, jenž ozařuje po nocích lesy, louky, hory.... je to jenom měsíc a přesto je pro vlkodlaky tak složité, překonat úplňky." Vysvětlil jsem.

,,Nezdá se mi krásný..... vadí mi. Kvůli němu nemůžu jednou měsíčně spát." Odsekla.
,,Tak ho nevnímej jako to, co ti způsobuje špatnou sebekontrolu..... to, co máme my, to, s čím jsme se narodili, je dar, Sandy." Tohle mi vždycky říkal jak táta, tak i máma, strejda Derek a strejda Stiles.
,,Já vím." Povzdechla se.

,,Ale někdy mám pocit, že by život byl lehčí bez toho." Dodala.
,,To možná ano.... ale na druhou stranu bys přišla o to, o čem někdo může jen snít." Pousmál jsem se, omotal jí ruku kolem ramen a přitáhl si jí k sobě.

,,Co Camden?" Camden je Sandyiin o rok starší přítel. Miluje ho a toho jsem si až moc dobře vědom.... taky jsem si přál se do někoho zamilovat tak, jako se to povedlo mé mladší sestře.... je mi osmnáct a nenarazil jsem na osobu, kterou bych miloval.

,,Snad teď nechceš řešit kluky?" Povytáhla obočí.
Camden nejenže je Sandyiin přítel, ale jeho otec je dobrý přítel otce našeho.... Camden je syn Isaaca Laheyho, který se před nějakým časem vrátil do Beacon Hills.

,,Ano, chci. Chci vědět, jak to mezi váma je." Usmál jsem se.
,,Děláš si srandu, že jo? A co si jako myslíš, že ti řeknu? Jestli mě Camden připravil o panenství? To jako promiň, ale fakt ti do toho nic není, bratříčku. A kde máš vlastně zase tričko?!" Celá Sandy.... snaží se co nejrychleji uhnout od tématu.

Slyším, jak jí zrychluje tep..... to není dobrý. ,,Takže ne, nechci vědět, jestli už jste spolu spali... šlo mi jen o to, jestli jsi s ním šťastná, to zaprvé. A zadruhé.... nikdy nenosím trička na noc a teď, jestli sis ještě nevšimla, je dávno po půlnoci." Řekl jsem a její tep zpomalil, díky bohu.

,,Ehm.... nechtěla jsem po tobě tak vystartovat, to ten úplněk. A ano, jsem s ním šťastná, je na mě hodnej." Slyšel jsem v jejím hlase výčitky svědomí.

,,Nejsem naštvanej, vím, že za to může úplněk. A jsem rád, že je na tebe hodnej."

Sandy si povzdechla a opřela si hlavu o mé rameno.
,,Ještě pořád ti ten měsíc připadá tak hnusný?"
Povzdechla si. ,,Ne, ne nepřipadá. Vlastně.... je moc krásný." Usmála se.
,,Říkal jsem to." Sotva jsem to dořekl, Sandy se oči rozzářily do žluta... sakra.

,,Sandy? Sendy, uklidni se." Zadíval jsem se jí do očí.
Z hrdla se jí ozvalo vrčení.
,,Sandy, je to jen úplněk. Dřív jsi ho zvládala, tak co se stalo?" Pátral jsem očima po jejím obličeji. Měla nepřítomný výraz.

Začali jí růst drápy. Zatajil jsem dech, stiskl její zápěstí a zhluboka se nadechl.
,,Sandy!" Oči se mi na chvilku rozzářily do žluta, Sandy sebou cukla a oči jí vyhasly.

Oddechla si. ,,Promiň, já.... já nevím co se stalo. Najednou jakoby.... jako bych ztratila kontrolu nad sebou." Oči se jí zalily slzami.

,,Ale no tak.... pojď sem." Objal jsem jí a ona mi hlavu zabořila do ramene.
,,I já mám občas problémy o úplňcích. V tomhle věku je to normální."
Popotáhla a objetí zpevnila.

Aby si někdo nemyslel.... ona Sandy normálně takhle milá a přítulná není, to jen o úplňcích. Jinak ten vztah mezi námi není tak krásný, bývalo to lepší.

Odtáhla se a hřbetem ruky si setřela slzy. ,,Hlavně musíš být v klidu, ano?"
Přikývla.

,,Můžu tady...." Znovu popotáhla a povzdechla si, pak dokončila větu, kterou začala. ,,.... přes noc zůstat s tebou?" Zvedla ke mě tmavě hnědé oči, které měla po tátovi i mámě, a které byly tak podobné těm mým.

,,Samozřejmě." Usmál jsem se.
,,Ale vezmeš si tričko."
,,Ne."
,,Tak košily."
,,Taky ne."
,,Župan?" Smlouvala dál.
,,Nic si na horní část těla nevezmu." Upřesnil jsem s úsměvem.
,,Tak jdu do svého pokoje."
,,Fajn, tak jdi."
Naše klasické dohadování, které je myšleno spíš ze srandy, než že bychom se opravdu hádali.

,,Nikam nejdu. Tahle domluva by nikam nevedla." Řekla, zatímco jsem si lehl do postele, a hleděl do stropu.
,,Ne, to nevedla."
,,To proto, že jsi tak tvrdohlavej." Lehla si vedle mě.
,,Nebo proto, že jsme tvrdohlavý oba?" Podíval jsem se na ní.

,,To bude po mámě." Dodala.
,,Souhlasím." Usmál jsem se.
Ano, Kira McCallová byla žena, jenž se svých názorů držela a přesvědčit jí o opaku, bylo takřka nemožné.

Sandy se uvelebila vedle mě a opřela se o mě.
,,Kde jsou vlastně máma s tátou?" Zeptala se.
Musel jsem se uchechtnout.
,,Spí." Máma s tátou dneska někde byly se strejdou Liamem, Stilesem a tetou Lydií a prý je to dost unavilo.

Věděli, že my se Sandy to zvládneme, tak se podvolili spánku.

A přesto jsem měl obavy, jak je možné, že když už Sandy úplňky zvládala, najednou je nezvládá.
Mám dojem, že je to v její psychice.... z nějakého důvodu.
Ale pokaždé, když se jí na to zeptám, buď dělá, že neslyší, přestože má nadpřirozený sluch, nebo mě ignoruje, uhýbá od tématu a nebo se vymluví, že někam spěchá.

Dřív semnou mluvila víc a já hodlám přijít na to, co se stalo.

Slyšel jsem její pomalé srdce a klidný dech.... už asi usnula, musela z toho úplňku být vyčerpaná a já se nedivím, je to unavující.

_______________

A hned po prologu první kapitola.😘

Zajímají mě vaše názory na začátek. Jestli myslíte, že má cenu pokračovat.❤️