Černá ovce 2 ¤ (Dokončeno)

Kapitola desátá

,,Lásko?" ,,Hmm?" zvedla jsem hlavu a zahleděla se na Daniela, právě když jsme společně kráčeli domů. ,,Na co myslíš?" zeptal se tak záhadně. ,,Ale na nic, jen jsem dnes ze všeho tak unavená. Daniel mě držel za ruku a propletl si se mnou prsty.

Musela jsem nadzvednout obočí a šibalsky se usmát. ,,Tak to bych měla být ve špatném rozpoložení pořád, nebo ne?" Daniel se zasmál a poté mě políbil na čelo, těsně vedle mé náplasti. ,,Takové chvilky mi chybí... přijde mi, že je jich čím dál tím méně, jako kdyby na ně nebyl čas." Rozesmutnila jsem se a musela se na něj podívat. Na jeho reakci.

Pouze přikyvoval. Když viděl můj pohled, rošťácky se usmál a začal zpívat: ,,You are my destiny, You share my reverie, You are my happiness, That's what you are... You have my sweet caress, You share my loneliness, You are my dream come true, That's what you are!" Věděl moc dobře, jak jsem milovala, když mi zpíval. Uměl to tak krásně a já se při pohledu na něj rozplývala. 

,,Ještě prosím..." byla jsem jako malé, rozverné dítě, které prosí své rodiče o bonbon, či třetí pohádku na dobrou noc. Daniel se zasmál a kroutil hlavou, ovšem poté se na mě s vážnou tváří zahleděl. ,,Každé to slovo, každý tón... Je jen pro tebe. Jsi mé světlo v temnotě a jen chci, aby jsi věděla, že tě moc miluji!"

Opět jsem ho pozorovala s tak zvláštním pohledem, který připomínal štěně. Jako kdybych neměla slov, ale nakonec ze mě roztřeseným hlasem vypadlo: ,,Já tebe taky." Nikdy jsem neuměla vyjadřovat své city, i když jsem přesně věděla co chci, neuměla jsem to říci. Kate mě za to vždy peskovala, jako kdyby byla má matka.

Konečně jsme dorazili domů a naše první kroky mířili do kuchyně, kde seděla Charlotte s již připraveným, rozčíleným výrazem. ,,Ahoj," řekl Daniel. Propalovala ho pohledem. ,,Můžeš mi vysvětlit jak je možné, že mi uprostřed pracovního pohovoru volá ředitel s oznámením, že se můj syn zúčastnil rvačky, kterou dokonce sám vyvolal?!" ,,To je omyl!" skočil do Charlottina připraveného monologu.

,,Daniely!" okřikla ho, ,,myslela jsem si, že ty tvoje rvačky už jsou pasé! Myslela jsem, že jsme si jasně určili hranice a řekli si, že takto to rozhodně nepůjde!" ,,Mami, já..." ,,Nechci nic slyšet Daniely! Jdi do pokoje než ti vymyslím vhodný trest!" Ani se na mě nepodíval. Měl oči připnuté na svých botách a beze slov odešel.

Zůstala jsem v kuchyni s Charlotte, která měl tvář plnou smutku a starostí. Čelo si opírala o svou ruku a jako kdyby zapomněla, že jsem v místnosti také. ,,Charlotte?" oslovila jsem ji a ona opatrně pozvedla svou hlavu, ,,Daniel je hodný kluk, neudělal..." ,,Emo prosím," umlčela mě s vlídnou tváří, kterou mě pozorovala, ,,už nechci nic slyšet!" Pomalu jsem přikývla.

Postavila se a vydala se ke mně. Pomalu a se smutným úsměvem mě pohladila po tváři. ,,Jídlo je na sporáku." Odešla pryč a já se cítila tak špatně. Jako kdyby naprosto vše byla jen a jen má vina. A ona i byla.

S jakýmsi podivným, bolestivým pocitem na hrudi, jsem se vydala do tátova pokoje. Jako kdybych tam snad měla nalézt odpověď na všechny mé otázky. Od jeho smrti jsem tam nebyla. Položila jsem svou ruku na kliku a pomalu ji stlačila dolů. Opět jsem se mohla porozhlédnout po jeho pokoji a připomenout si, jak moc mi chybí. Připomenout si, jak skvělý táta to vlastně ve skutečnosti byl. Stále jako kdybych zde cítila tu jeho drahou kolínskou.

Ode dveří jsem přešla k velkému stolu a opět se za něj posadila, na kožené kolečkové křeslo a pohodlně se o něj opřela. Dočasně je zde zabydlený Ben, aby se mohl probírat různými papíry a také dohledávat tátovi kontakty. Je teď v jednom kole.

Zahleděla jsem se na stůl. Byl na něm poměrně nepořádek. Válela se tady spousta papírů, které byli jednoduše namrskané na sebe. ,,Ti chlapy!" usmála jsem se a začala vše trochu přerovnávat.

Najednou jsem se musela na dva papíry zahledět. Od ostatních se lišili tím, že byli celé napsané pouze rukou. Jeden z dopisů psal můj otec, ovšem rukopis na tom druhým jsem nerozeznávala. Byl to dopis od nějakého muže, který podle všeho pro mého otce pracoval. Psal mu o tom, že jemu jedinému může věřit. 

 Chtěl, aby na mě dával pozor. Chtěl, aby mi ten muž vše zařídil, něco jako dokonalý život. A chtěl, abych převzala jeho místo hned po mém dovršení plnoletosti. Chtěl abych byla "mafiánka"?! Nedokázala jsem pochopit, co jsem to vlastně četla.

,,Ehm, ehm!" uslyšela jsem zakašlání od dveří a tak k nim zvedla zrak. O futra se tam opíral Ben a pozoroval mě. ,,Co to má znamenat?!" zeptala jsem se ho a ukázala směrem k němu dopisy. Ben s pohledem připnutým na mě mlčky stál a jako kdyby přemýšlel co má říci. V jeho tváři však bylo odhodlání.

Pomalu se ke mně vydal. ,,Chtěl jsem o tom s tebou mluvit..." ,,Já nemůžu pracovat pro mafii!" Ben se zasekl. Chvíli bylo ticho a poté se opět rozešel a opřel se naproti mě o stůl. ,,V podstatě... by mafie pracovala pro tebe! Naše rodina převzala území Stuarta Butlera... jsme v podstatě nejmocnější rodinou ve státě. Patří nám celé západní a severní území!" vyprávěl o tom s takovým nadšením.

,,Tebe to neděsí... Neprobouzíš se s myšlenkou, že by jsi právě dnes mohl zemřít?!" Ben na mě opět pouze hledě, ,,kdo je ten muž, kterému otec psal?" ,,Jmenoval se Fill Andrews, ovšem zemřel před několika dny..." ,,Přirozenou smrtí?" ,,Někdo ho zastřelil," zašeptal. 

Prudce jsem se postavila. ,,Ale kurňa! Přesně o tom tu mluvím Bene! Jak bych si mohla založit rodinu? Jak bych mohla vést normální život?! Jak bych si mohla připadat v bezpečí?!" mluvila jsem trochu více nahlas. ,,Nemusíš se stát hlavou rodiny! Ovšem nikdy přece nejsme plně v bezpečí," řekl to s vlídným úsměvem. ,,Ty buď hlavou rodiny, vyrůstal jsi v tom... já se pro to nehodím!"

Hleděli jsme si do očí, až jsem nakonec uhnula pohledem první a vydala se pryč. ,,Zítra bude náročný den, snad ho přežijeme... dobrou bratře!" ,,Emo!" řekl mé jméno, ale já se nezastavila, vyšla z otcova pokoje a vyběhla schody. Musela jsem se vydat do pokoje, popadnout potřebné věci a zamířit do koupelny.

Pustila jsem na sebe příjemný proud vlažné vody. Rukami jsem si přikryla obličej a tiše se rozbrečela. Nemůžu pracovat s mafií... nejsem na to uzpůsobená! Jsem jen holka, která chce to co všechny holky. Lásku, rodinu a klid v duši. Chci pocit bezpečí.