Černá ovce 2 ¤ (Dokončeno)

Kapitola dvanáctá

,,Ahoj lásko," přivítala jsem ho, přivinula ho k sobě a zahleděla se mu do tváře. ,,Začínám se bát, že jsem něco provedl." Protočila jsem oči a vášnivě ho políbila. Jakmile jsme se na něho zahleděla, uviděla jsem jeho šibalský výraz. ,,Vždycky když vidím tenhle tvůj výraz, musím se smát," řekla jsem a rozesmála se.

,,Tím jako chceš říct, že jsem ti k smíchu?" Pomalu jsem mu rukou sjížděla od ramene, přes loket, k zápěstí a poté jsem ho chytla za ruku a táhla ke schodům. ,,Občas!" mrkla jsem na něj a on se zasmál. ,,Řeknu ti, nikdy bych nečekal, že nám dá školník tak do těla... A taky že ta škola má tak obrovský sklep, plný krámů!" řekl udiveně.

,,Má sklep?" ,,Jo... a taky půdu. Na to, abychom to všechno přerovnali a nepotřebné věci vyhodili, bychom potřebovali tak půlrok... Je to voprus, nehledě na to jak úžasné je, pozorovat školníka, který se válí a říká ti jak máš co dělat a vlastně jak to děláš všechno špatně." Byli jsme na chodbě a já se musela zastavit a trochu ho spražit pohledem. ,,Hele! Musíš si hezky sníst co sis navařil!"

Leželi jsme na mé posteli. Spíš Daniel ležel na posteli zatímco já měla hlavu položenou na jeho hrudníku. Poklidně podřimoval, nejspíš byl skutečně unavený, ale já byla hlavně ráda, že právě teď tu leží se mnou.

,,Daniely?" oslovila jsem ho. ,,Hmm?" uslyšela jsem. Přetočila jsem hlavu a zabodla svou bradu do jedo hrudníku. ,,Jak si představuješ budoucnost?" ,,Už zase?" Byl zvyklí, že mu často pokládám takové otázky. Ovšem já jako kdybych nemohla myslet na nic jiného. V minulosti stalo vše špatná, přítomnost také není ideální. Budoucnost je vše co mám.

,,Už jsem ti přece několikrát říkal, jak si svou budoucnost představuji... Nejdříve chci odmaturovat, potom vysoká, po vysoké si seženu nějakou práci, někde daleko odtud. Sbalím své věci, sbalím tvé věci a pojedeme vstříc novým začátkům. Budeme bydlet někde na samotě a budeme mít kupu dětí..." ,,Z toho jeden kluk se bude jmenovat Antony a jedna dívka Rose... Jo, ale copak ty nemáš i jiné plány?" skočila jsem mu do řeči. Přesně toto mi říká vždy když se ho na budoucnost ptám.

 ,,Jaké jinačí plány bych mohl mít, když chci prožít svůj život jen s tebou?" Hleděl na mě a já pouze přemýšlela, ale bylo to jako kdybych měla v hlavě guláš. Měla jsem pocit, že v mém životě mi něco schází. Mám peníze, mám milujícího bratra a Charlotte, mám Daniela a super přátele, ale jako kdyby to nestačilo. Jako kdyby můj život postrádal nějaký hlubší smysl.

Někdo zaklepal a tak jsem se posadila a zahleděla na dveře. Do pokoje přišel Ben. ,,Charlotte vás volá k večeři," řekl a usmál se. ,,Hned tam budeme!" řekl Daniel, protože já ze sebe stále nedokázala dostat nějaké slovo. Ben odešel a já pořád jen seděla.

,,Co je s tebou?" zeptal se Daniel, položil mi ruku na záda a trochu mě pohladil. ,,Včera jsem v tátově pracovně našla nějaké dopisy..." ,,Počkej! Vždyť si mi slíbila, že tam chodit nebudeš!" skočil mi do řeči. ,,Já vím, ale nemohla jsem si pomoct!" Daniel měl podivný výraz, ,,psal nějakému muži, aby na mě dával pozor, než budu plnoletá a potom, aby mi pomohl ho nahradit."

,,Cože?" vypadlo z něj po několika minutách. Jen jsem přikyvovala a nic neříkala. ,,Ty a mafiánka?" Při posledním slově, nenápadně naznačil uvozovky. ,,Já vím, šílený co?" ,,Jak by jsi se po tom všem mohla něčím takovým... živit?" říkal to s takovým údivem, že jsem si chvilku myslela, že to ani není on.

,,Nikdo ale neříká, že něco takového dělat budu! Jen jsem teď tak trochu naštvaná na Bena. Věděl o tom a nic neřekl... Stejně bych ho poslala někam, ale..." nedokončila jsem větu. Jako kdybych na jednu stranu chtěla kráčet v otcově stopách. Jako kdyby mě štvalo, že je na mém místě.

,,To je jedno, jdeme na večeři... vypadáš unaveně, měl by sis pak jít lehnout!" řekla jsem vlídně a postavila se. Byla jsem smutná. Připadala jsem si jako hlupák. ,,Dobře..." věděl, že nemá moc cenu odporovat.

Rychle jsme sešli schody a posadili do jídelny. Bylo tam skoro hrobové ticho. Jediné co bylo slyšet bylo cinkání lžiček o porcelánové talíře. Všichni jsme si vyměňovali podivné pohledy. Bylo to jako sedět mezi nepřáteli. 

,,Bylo to moc dobré mami," řekl Daniel a jeho hlas zaplnil prázdnou místnost. ,,Ano, moc dobré." Usmál se Ben. Seděla jsem tam jako pecka. ,,Emo?" oslovila mě Charlotte a i když jsem jí slyšela, má ústa zůstala zavřená. ,,Děje se něco?" zeptala se a Daniel s Benem se na mě oba vyděšeně zahleděli.

Pomalu jsem vzhlédla k Charlotte a jen s pokrčením ramenou řekla: ,,Nic, jen jsem nějaká... unavená." Poslední slovo jsem zašeptala. ,,Jestli si chceš jít lehnout všichni to jistě pochopíme." Zbožňuji tu ženskou. Přikývla jsem, pomalu se postavila a vydala se do pokoje.

Jakmile se za mnou zavřely dveře, musela jsem si rukami zajet do vlasů. ,,Co se to kurva děje!" Byla jsem z toho všeho úplně vystresovaná. Od Smrti mého táty, jde všechno z kopce a já nevím jak dlouho ještě zvládnu hrát tu hru, že je vše v pořádku. Nic přece není v pořádku! Můj otec je mrtví, můj bývalý a současný přítel se mlátí do krve. Otec mého bývalého je mafián a já bych se jím měla stát taky.

Na sedmnáctiletou holku, trochu moc zátěže najednou! Nevím co dělat. Nemám klid ani doma, natož ve škole. Není úniku. Nejsem si jistá, jak dlouho vydrží mé duševní zdraví. Jak dlouho se ještě udržím, abych se dočista nezbláznila.

Přecházela jsem po pokoji a nakonec se zastavila. Ne! Zavrtěla jsem hlavou. Dost Emo! Přestaň myslet jen na to nejhorší, i když to je těžké. Mám přece ještě Daniela. Dokud je se mnou Daniel, nemusím mít strach. Uklidňovala jsem sama sebe.

Nakonec jako kdybych vše vzdala, jsem se vydala do koupelny. Potřebuji ze sebe smýt všechnu tu negativitu. Hned jak se za mnou zavřely dveře koupelny jsem se na sebe zahleděla do zrcadla. Skoumala jsem svou tvář a také modřinu na čele. ,,Dokud máš Daniela... Jsi jen obyčejná sedmnáctiletá a sentimentální holka!" musela jsem říct nahlas.

Konečně jsem se pouze vysvlékla, vlezla do sprchy a umyla se. Snad ještě nikdy mi teplá sprcha tak nepomohla. Nakonec jsem se vydala do postele a spát. Zítra mě opět čeká škola a má první výpomoc, takže potřebuji načerpat síly.