Gana životodárce

Můj svět

Vesmír je obrovský. Nekonečný. Nevíme, kolik obydlených hvězdných soustav existuje. Nevíme, zda mají mezi sebou dobré nebo špatné vztahy, jen doufám, že jsou lepší než mezi těmi našimi...

Před necelými dvěma dny jsme se dozvěděli, že novým vládcem devíti světů se stal Thor. Thor. Ten, kterého všichni obdivují a dívky při jeho pohledu omdlévají. I když jen jedné ženě se povedlo dostat do jeho srdce. Obyčejná dívka z Mannheimu. Jako nový vládce postupně navštíví všechny světy. Vanaheim, svět ve kterém žiji, svět ve kterém se tvoří, je Ásgardu – světu vládců nejblíže, takže nás navštíví jako první. Vanaheim je svět, se kterým Ásgard spolupracuje nejvíce. Někteří z nás mají výjimečný dar tvořit. Říká se jim životodárci. Ti mají výjimečný dar přivádět na svět věci, zvířata nebo rostliny. Takové vlastnosti se u některých objevují u někoho už v dětství, u jiných až v dospělosti. Ve chvíli kdy se tyto vlastnosti projeví jsou tito lidé posláni do Ásgardu, kde pracují pro vládce.

Jmenuji se Gana. Je mi...nevím kolik mi je. Nikdy jsem to nepočítala a vlastně to není důležité. Lidé z ostatních světů si myslí že lidé u nás jsou si rovni a nikdo netrpí nedostatkem. Když jsem byla dítě mí rodiče byli chudí. Jednou v noci jsem nemohla usnout, protože jsem měla hlad. Rodiče už to nemohli vydržet a tak mě odvedli daleko od vesnice, abych nemohla najít cestu zpět. Několik dní jsem bloudila po lese než jsem to vzdala. Nakonec jsem neměla na výběr a naučila se přežít a přizpůsobit. Už nikdy jsem své rodiče neviděla.

Dění kolem návštěvy Thora mě nijak zvláště nezajímalo. Raději jsem se procházela v lesa a bavila se zvířaty. Mezi stromy jsem vyrostla a mé tělo a smysly se tomu přizpůsobily. Zlepšil se mi sluch a uši se protáhly do špičky. Před několika úplňky se mi stala divná věc.

Jako každý úplněk jsem seděla na kraji jezera hluboko v lese. Na hladině jsem pozorovala obrovský měsíční kotouč a poslouchala cvrčky, kteří zpívali o jeho kráse. Prstem jsem se dotkla hladiny v místě, kde se odrážel měsíc. Po hladině se rozběhly malé kroužky z jejichž středu vyrostl nádherný bílý leknín. Nevěřícně jsem na něho hleděla, ale necítila jsem zmatení nebo strach. Cítila jsem radost a lásku. Postupně jsem zjišťovala, že dokážu nechat vyrůst různé květiny, a dokonce i splynout se stromy a umím komunikovat se všemi zvířaty v lese. Dokázala jsme dokonce stvořit zvířata, ale dary si vybírají svou daň. Na ruce, stehně a krku mám místo, kde je místo kůže bílá hladká kůra.

Když chodím do města nosím kapuci, abych nepoutala pozornost. Většina nových životodárců se hlásí dobrovolně, protože v Ásgardu jsou vážení a dobře placení. Ti, co se nepřihlásí ve většině případů někdo udá a oni jsou za trest odsouzeni k otroctví. To jsem ochotná riskovat, protože za nic na světě bych se nevzdala svého života.