#sadlife | yoonmin | CZ překlad

87 (poslední)

"Takže teď odcházíš?"

"Ano," Yoongi odpoví a podívá se na boty, "díky za poslední dva týdny."

„Žádný problém. Po tom všem, co jsem ti udělal .."

"Přestaň se cítit provinile, Namjoone. To je v pořádku," starší odpoví, položí ruku na Namjoonovo rameno a mírně se na něj usměje.

"A tobě taky děkuju, Hyungu," teď se pro změnu podívá na Jina, který oba mlčky sledoval.
"To je v pořádku, Yoongi. Hodně štěstí v Daegu a buď opatrný, jez zdravé jídlo a pořádně se uč, dobře? Zůstaň takový, jaký jsi, a nechoď pozdě ven!"

"Ano, mami!" Yoongi říká vážně, než se ti tři začnou smát nad Jinovým mateřským postojem. Vždy je takový a vždy jim přichystává jídlo. Posledních pár dní je Yoongi často navštěvoval a trávil čas v Namjoonově a Jinově bytě, někdy dokonce přes noc, zvláště když se cítil osamoceně. I když je Namjoon jeho bývalý, necítí se kolem něj nepříjemně ani trapně. Teď je mezi nimi vše v pořádku a jsou z nich opět přátelé. A i když Jin byl ten, s kým ho Namjoon podváděl, opravdu se mu začal líbit. Jin má osobnost anděla a stará se o oba, jako by byl jejich matkou.

„Už musím jít...," růžovovlasý chlapec říká: „budeme skypovat, až přijedu, jo?"

"Ano!" Jin křičí, když Yoongiho pobouchá po zádech.

Než odešel, objal je a zamířil ven z bytu a poté ven z budovy.

Když přijel do svého bytu, zkontroloval, jestli na nic nezapomněl, a posledních pár hodin strávil sledováním filmů se svou sestrou a povídáním a smání s ní.

Smích je něco, co Yoongi chvíli nedělal. Nejvíc času trávil ve svém pokoji sám a plakal, kromě času, který strávil s Namjoonem a Jinem. Zdá se, že bolest v jeho hrudi roste a roste s každou vteřinou, kdy přemýšlel o jedné speciální osobě. Osoba, která mu zlomila srdce. Která ho podváděla. Kdo ho nahradil někým jiným. Teď se Yoongi snaží jít dál, soustředit se na svou školu; na svůj sen.

O 3 hodiny později musí Yoongi jít a rozloučit se svou plačící sestrou. Je tak hrdá na svého mladšího bratra, že to dokázal a získal stipendium, a zejména, že je teď dospělý. Bude žít s matkou, ale už našel byt v blízkosti univerzity. Takže se osamostatní a prozatím musí bydlet sám.

"Musím jít, Noono!" Yoongi zakňučí, když ho jeho sestra nepustila a pevně ho objímala už 5 minut.

"Já vím, já vím," nakonec ho pustí, se slzami na tváři, které Yoongi jemně odstraní palcem.

"Neplač, Noono, brzy tě navštívím."

Když odcházel z bytu, políbil ji na čelo, zamával jí na rozloučenou, se všemi svými věcmi. Není toho moc, ale je to vše, co potřebuje.

O několik minut později dorazí jeho taxi a poté, co Yoongi nastoupil do auta, věděl, že se už neotočí.

Sbohem Noono, sbohem Soule, sbohem dobrým a špatným vzpomínkám a sbohem,Jimine, má lásko.