Aubrey

13.

,,Už jsem řekl, že Aubrey se nebude účastnit hlídek a žádného shánění dřeva." Řekl král Logan a sedl si na stoličku u ohně. Já jsem seděla na zemi a jedla kousek chleba, který jsem si ztuhla vzít. ,,Měli bychom zítra ujet co největší část cesty, jinak to nestihneme." Řekl si pro sebe král, ale já ho slyšela. ,,Pane, jedna hlídka vyrazila před chvílí, máme vyslat další?" Zeptal se nějaký voják. ,,Ne, zatím ne." Odpověděl mu král ne klidně klepal nohou. Pak se zvedl a odešel. U ohně jsem seděla jen já, princezna a princ. Princezna seděla na kusu látky a princ si sedl na stoličku kousek od své sestry.

,,Copak Aubrey, že tu jen tak sedíš a koukáš do ohně. Není ti náhodou zima na té zemi?" Zasmál se mi. ,,Náhodou mi zima není, jestli si vzpomínáte, tak takhle dokážu sedět u ohně dlouhou dobu. Ale vy si očividně musíte sedat na sedátko, aby vám nenastydly vaše královské půlky." Odpověděla jsem mu ostře a uslyšela smích, který patřil Grace. Princ vstal a vytáhl meč, který mi následně přiložil ke krku. ,,Tak hele ty malá mrcho, ze mě si dělat srandu nebudeš. S mečem mě porazit dokážeš, ale co uděláš bez něj?" Zeptal se s úšklebkem. Usmála jsem se na něj a jeho to trochu překvapilo.

,,Nemusím dělat nic, ono se to samo vyřeší." Řekla jsem a uslyšela dusot tlap. Najednou na něj skočil Levi a schodil ho na zem. Meč mu vypadl z ruky a leží o kus dál. Levi na něm stojí a dívá se mu do očí. ,,Dost Levi, nepotřebujeme problémy." Řekla jsem v klidu a on z něj seskočil a sedl si vedle mě. ,,Ten tvůj čokl tu navždycky nebude!" Zaječel na mě.

,,Toho čokla odvolejte, nebo po vás Levi skočí. A já mu v tom nebudu bránit." Řekla jsem opět klidně. Podrbala jsem ho za ušima a užívala si jeho přítomnosti. Tak dlouho jsem ho neviděla. Z lesa se ozval výkřik a za ním další. Přiběhl sem král a koukal na to samé místo co mi. Z lesa vyběhl jeden voják a skácel se k zemi. Ze zad mu vysel šíp. ,,Jsou tu, pane." Řekl a potom se naposledy nadechl. ,,Okamžitě se všichni tři sbalte a jeďte co nejrychleji k nejbližší vesnici. Aubrey, máš na starosti jejich bezpečí." Okamžitě jsme vstali a rozběhli se ke koním.

,,A co vy pane?" Zeptala jsem se, když jsem probýhala kolem něj. ,,Pojedu rovnou na hrad. Doražte tam co nejdříve. Teď jeďte do nějaké vesnice." Přikývla jsem a vyskočila Amorovi na hřbet. Rozjela jsem se za princem a princeznou. ,,Aubrey, nejsme daleko od hranic. Když je přejedeme, tak je kousek za nimi vesnice. Můžeme tam přespat úkryt se." Zakřičela na mě Grace. Souhlasila jsem a tak jsme jeli co nejrychleji.

________

,,Už vidím světla, ještě chvíli vydržte." Řekla jsem směrem ke královským sourozencům. Oba dva už byli unavení. Já taky byla unavená, ale chtěla jsem být v bezpečí.

,,Dojdu se tam zeptat na nějaký nocleh a ustájení koní. Počkejte tady." Řekla jsem jim, když jsem je tam nechávala. Vešla jsem dovnitř a šla rovnou za pánem, který vypadal jako hostinský. ,,Dobrý den, potřebovali bychom nocleh na jednu noc, nemáte tu nějaký pokoj volný?" Zeptala jsem se slušně.

,,A já bych zase potřeboval peníze." Povzdechla jsem si a hodila na stůl před něj malý měšec, který mi dala Grace. ,,Výborně, jeden pokoj tu je. Místo pro koně je za rohem. Moje žena vás tam ráda odvede." Usmál se na mě. Odešla jsem ven a odvedla koně do stájí. Společně s královskými sourozenci jsme došli až k ženě, která nás odvedla na pokoj. ,,Jsou tu jen dvě postele." Zkonstatovala Grace, když se zavřeli dveře.

,,To nevadí, já budu spát na zemi a vy se vyspěte v postelích." Usmála jsem se na ně a hodila svojí bundu na zem. ,,Tak to ani omylem. Obětuješ pro nás svůj život, takže budeš spát na posteli místo mě." Protočila jsem očima. ,,To nebyla otázka Grace, já jsem na tvrdou zem zvyklá, vy ne." Odpověděla jsem a lehla si s hlavou na bundu. ,,Souhlasím s Grace, neměla by jsi spát na zemi. I když nerad, tak ti nechám svojí postel."

,,Ani jeden z vás dvou, nebude spát na zemi. Tam spím já. Je to přecijenom moje místo, vy jste královští potomci a já jsem pouhý poddaný. To jste mi celou dobu říkal, že princi?" Odsekla jsem a otočila se k nim zády. Každý z nich si lehl na jednu postel a někdo sfoukl svíčku. Do pár minut jsem usnula.

________

,,Donesl jsem snídani." Řekl nahlas princ Ryan a já se jenom provalila na druhý bok. Ještě jsem spala, ale začala jsem se probouzet. Uvědomila jsem si že ležím na posteli. ,,Bravo, vzbudil jsi Aubrey." Řekla otráveně Grace, když jsem si sedla. ,,Proč ležím v posteli a ne na zemi?" Zeptala jsem se rovnou a bylo mi jedno s kým mluvím.

,,Dobré ráno, když jsi usnula položil jsem tě na postel a sám si lehl na podlahu. Nemáš zač, Aubrey." Řekl mi hnusným tónem a jeho sestra ho kopla do nohy. ,,To nebylo nutné. Vyspala bych se na zemi." Řekla jsem a vydala se k tácu, který přinesl. Vzala jsem si kousek chleba a šla k oknu. Nebyl tu sice moc dobrý výhled, ale na přemýšlení to stačilo. ,,Kdo byli ti útočníci ze včera?" Zeptala jsem se a otočila se na ně.

,,V našem království jim říkáme divocí elfové, ale ve skutečnosti nejsou divocí. Jsou to jen elfové, kterým jsme sebrali místa na lov a oni se mstí. Ale také to mohli být pomocníci Broucvinciů. To je však ta méně pravděpodobná možnost." Řekla Grace a kousla si chleba. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale pak jsem se vrátila do reality. ,,Měli bychom jet. Král řekl, že tam máme být co nejdřív." Odešla jsem ke dveřím a počkala až půjdou taky.

,,Kudy se jede k hradu?" Zeptala jsem se jich když jsme seděli na koních a vyjížděli ze stáje. ,,Je to ještě dost daleko, ale tudy." Ukázala Grace směr a tak jsme jím vyjeli. ,,Proč nás chráníš?" Zeptal se Ryan. ,,Asi se budete divit, ale je to moje práce. Je mojí povinností vás chránit a případně za vás položit život."