Two months / ERERI

11.

Pohled Leviho

Týden. Sedm podělaných dnů už se mnou nemluví.

,,Už vás nechci nikdy vidět !"

Tuhle tu větu si přehrávání každý den. Nechtěl jsem mu ublížit, jen jsem si myslel, že to tak bude lepší. Kdyby na to někdo přišel, neměl bych problémy jenom já , ale i on.

Když se mi první dva dny vyhýbal, říkal jsem si , že je to tak lepší. Jenže teď mi hrozně chybí. Nevím co se to se mnou děje. Takovéhle pocity u mě nejsou zvykem . Nejsem nemocný ? Ne to těžko...

Jak jsem říkal, celou tu dobu se mi vyhýbá. A to úspěšně. Přestal chodit i na mé přednášky. Proč jsme nemohli zůstat u vztahu , který jsme měli. Bylo to, jako... Jako bych měl přítele. Možná mě ten spratek sral ale ve výsledku jsem byl rád, že můžu s někým trávit čas.

Chybí mi jeho debilní poznámky a jeho hladové pohledy. Kdyby jen věděl kolik jsem jich hodil já po něm. Nemá ani ponětí...

**
,, A...tady jste pane Ackermane " položí mi někdo ruku na rameno. Rychle se otočím a podívám na postavu, která se doprošuje mé pozornosti. Erwin Smith. Děkan a někdo, koho moc v lásce nemám. Jenže právě kvůli němu tady trčím.

,, Od kdy si my vykáme ?" pozoruji ho s kamenným výrazem na tváři. ,, Od té doby co jsem tvůj nadřízený. Pojď potřebuji si s tebou o něčem promluvit " usměje se a vytasí na mě jeho čistě bílé zuby.

Erwin se vydá směr své kanceláři a já jsem mu v patách. Vyjdeme do vnitř a Erwin zabouchne dveře. Usedne za stůl.

,, Takže, o čem chceš mluvit ?" nezaujatě se zeptám. ,, Jen jsem se chtěl zeptat jak se ti tu líbí. Pěkná univerzita ne ?" podívá se ven z okna. Má hned výhled na park. To není fér já mám výhled leda tak na polednice. Hajzl !

,, Ujde to. Studenti mě jakž takž poslouchají. Prostě jako ve škole." pokrčím rameny. ,, No jo . Kdo by neposlouchal Leviho " rozezní se místností jeho hlasitý smích.

,, O jednom bych věděl " ušklíbnu se. No jo Eren. Dobrá nálada mi hned opadne, když si vzpomenu , že se mnou vlastně nemluví. Proč jsem to tak zbabral ?

,, Vím o kom mluvíš. Eren Jeager, že ? Taky už jsem měl tu čest se s ním poznat. Řekl bych , že je to celkem tvůj typ, nemyslíš ?" lišácky se zašklebí.

,, Ani ne"
Lež lež lež !!!

,, Opravdu ? Myslel jsem si ,že si celkem rozumíte. "

,, Je to dobrý student . Toť vše"
Zase lež!

,, Myslím že je mezi vámi trochu jiný vztah než student a jeho profesor " stoupne si Erwin.

,, Možná se z nás stali přátelé ale to je všechno " pokračují ve lhaní.

,, Opravdu ? Tak to jsem rád , že si pamatuješ komu si patřil " olízne si rty. Začne se ke mně nebezpečně přibližovat. Nech mě být !

,, Patřil. Chápeš ? Je to minulost " procesím mezi zuby. ,, To si nemyslím" zašeptá mi do ucha. Fuj ! Chytne moji bradu mezi ukazováček a palec a zvedne mi hlavu . ,, Ty mi patříš pořád " řekne a násilím si vezme moje rty.

Jeho rty jsou hrubé a hořké , za kterou můžou cigarety. Nejsou tak jemné a sladké jako ty Erenovy. Chci je zpátky a tenhle ten úchyl mi v tom nezabrání.

Rychle ho odstrčím a otřu si pusu. Fuj fuj fuj fuj fuj !!!!

,, Nech mě byt ty úchylný hovado. Já patřím někomu jinému!" křičíme na celé kolo.

,, Ach, kde jsou ty časy , kdy se ti to líbilo " zavrtí hlavou. ,, Jsou pryč a už nikdy se nevrátí " zavrčím. ,, Ale no tak Levi. Přiznej si to. Chyběl jsem ti " začne se ke mně zase přibližovat.

Rozejdu se ke dveřím které rázem otevřu. ,, Už se ke mně nikdy nepřibližuj ! Říkal jsem ti , že patřím někomu jinému !" zařvu na něj. Erwin je mi hned v patách. Vyjdu ven a všimnu si Erena, který přede mnou stojí jako opařený.

Už se chystá zmizet ale já mu v tom zabráním. Chytnu ho za triko a nehodlám ho pustit. Když Erwin vyjde ven a uvidí nás , přitisknu se Erenovi na jeho sladké růžové polštářky. Pomalu pohnu rty ale Eren je pořád v tranzu. Kousnu ho do rtu aby se pro bral. Začnu opečovávat jeho rty a on se pak přidá taky.

Odtáhneme se kvůli nedostatku vzduch a já se otočím na Erwina. ,, Už to chápeš ? Nepatřím ti. A je mi fuk jestli mě vyhodíš, za tohle to stojí !" zakřičím. Eren vedle mě stojí a nic nechápe, já jsem nasranej jak něco a Erwinovo ego asi chcíplo.

Erwin se vrátí zpátky do kanclu a bouchne dveřmi.

Teď to musím urovnat mezi mnou a Erenem... Pomalu se na něho otočím a chystám se promluvit ale on mě přeběhne.

,, Prosím, přestaňte si se mnou už hrát " zašeptá a rozběhne se pryč. ,, Erene ! Já to tak nemyslel " volám za ním. Chci se za ním rozběhnout ale už je pozdě. Zmizel bůh ví kam. Celej zdeptanej si sednou a opřu se o chladnou zeď. Cítím jak se mi slzy derou na povrch.

Tohle nejsem já. Já přece nebrečím. Jsem přece silný sebejistý muž. Ne ufňukaná baba. I přes tyhle fakta tu bulím jak malé mimino...

Pohled Erena

Co to do něho zase vjelo ? Napřed má řečičky o tom, že to byla jenom zábava. Že to nic neznamená a o týden později se mi zase lepí na na rty. A ten rozhovor co vedl s Děkanem ?

Nic z toho nechápu. Celý týden se mu snažím vyhýbat a celkem se mi to dařilo a teď ? Zjeví se políbí mě a ani k tomu nemá žádný důvod. Kdyby jste jen věděli jak se cítím... Cítím se jako 13náctka se kterou se rozešel její kluk který je kapitán fotbalového týmu.

Mám chuť si koupit nejmíň deset kyblíků zmrzliny a ujídat se k smrti. Haha jenže s mým rozpočtem to moc nevidím. Bože .... Když mě políbil, myslel jsem že se rozteču.

Kurva vždyť on nás viděl děkan ! Leviho vyhodí a všechno to bude moje vina. Možná že mi ublížil ale nezaslouží si vyhazov. Je to dobrý profesor. Odpoledne Zajdu za Děkanem a zkusím ho přemluvit, aby ho nepropouštěl.

***
14:23

Třikrát zaťukám na dveře.
,,Dále" ozve se . Pomalu otevřu . ,,Dobrý den Jeagere , co potřebujete ?" zeptá se mě děkan který sedí ve svém kancelářském křesle. ,, Já ... přišel jsem kvůli panu Ackermanovi " skloním hlavu. ,, Neboj se hned ho vyhodím. Už tě nebude obtěžovat" usměje se.

,, Ne ! On za to nemůže. To já... Já ho svedl." přiznám se. ,, Přišel jsem vás poprosit, aby ste ho nepropouštěl. Klidně mě vyhoďte ale on za nic nemůže." dodám. ,,Erene mám pro tebe návrh. Nevyhodím jeho ani tebe když mi prokážeš jednu laskavost" stoupne si a dojde ke mně.

,, Udělám cokoliv" přitisknu oční víčka těsně k sobě. Pan Smith mě chytí za bradu a políbí mě. Co to dělá ? Cuknu s hlavou a snažím se ho odstrčit. ,, Říkal si, že uděláš cokoliv ne ?" šibalsky se usměje. ,, Ano" smutně přisvědčím. ,, Tak vidíš " zašeptá a zase se na mě nalepí.

Než se naději ležím na jeho stole bez kalhot a Erwin do mně vnikne na jeden příraz. Bolestí zakňučím. ,, Pšš.." přiloží svůj ukazováček na má ústa. Pak začne silně přirážet. Nelíbí se mi to. Moc to bolí ! V bolestech se svíjím na stole a křičím na celé kolo. Erwinovi je to jedno.

Pomalu přestávám vnímat okolí. Už vnímám jen ukrutnou bolest. Poslední co slyším než upadnu do bezvědomí je rozražení dveří a něčí naštvaný řev...