Two months / ERERI

23.

,, Levi ?" bytem zní jeho jméno.
Kam ses zas poděl...
,, Levi  " teď už zašeptám. Znovu prohledám celý byt a konečně ho najdu. Stojí jako hromádka neštěstí uprostřed ložnice. Jak se tam ocitl ? Před chvílí tam ještě nebyl. Asi jsme se museli minout.

,, Levi ?" položím mu ruku na rameno, ale on uhne a tak jenom sklouzne dolů.

,, Chci být chvílí sám " zamumlá a zavře mi dveře před nosem.

,, Jistě " šeptnu.

Pomalým krokem odejdu do obýváku.

O hodinu později...

Do ruky vezmu ovladač a přepnu na jiný kanál. Už je tam hodinu. Vím neměl by na něho spěchat, ale já prasknu zvědavostí !

Konečně uslyším cvaknutí kliky. Do obýváku vejde nešťastné stvoření s šedomodrými očky, na tváři má zaschlé slzy a plouží se pomalounku ke mně.

Posadím se do tureckého sedu a sleduji ho, jak se ke mně přibližuje. Dojde přímo přede mně a chvílí čeká. Potom si vyleze na můj klín a zavrtá se do mé hrudi.
Pohladím ho po vlasech a rukou sjedu až na záda.

,, Promiň " fňukne.
Stále ho hladím.
,, Omlouvám se , že jsem ti neřekl o tom jméně.  Nepoužívám ho kvůli mému otci. Nesnáším ho stejně jako jeho.
Dal mi ho on. Když jsem byl malý, neměl jsem moc dobré dětství. Otec byl tyran a matka se ho bála natolik, že nikdy nic neřekla. Mlátil nás tak dlouho, dokud to nedostalo matku do nemocnice. Jeho zavřeli , matku odvezli do blázince. Zešílela z něho. A já jsem zůstal sám. Naštěstí jsem už byl už dost starý na to, abych se o sebe dokázal sám postarat"

Ticho. Neměl jsem co k tomu říct. Věděl jsem , jaké to je přijít o rodinu. Neměl jsem žádné otázky. Nemohl jsem říct , to mě mrzí. Jasně ,že mě to mrzí ,ale nic to nezmění.

,, V pořádku. Chápu, že jsi mi to nechtěl říct. " přitáhnu si ho víc k sobě. ,, Když jsme u toho svěřování.... Taky bych ti možná něco měl říct.  Když se mně William zeptal na ...... Rodinu.. nemohl jsem odpovědět. Já totiž rodinu nemám.
Moji rodiče umřeli při autonehodě. Bylo mi tehdy 15. Do mých osmnácti se o mně starala má starší sestra. Teď už se moc nevídáme. Bydlí úplně někde u hranic." se vzpomínkou na rodiče mi je do pláče.

A tak jsme se tam k sobě tulili a obou nám bylo do pláče.

,, Erene ?" zamumlá smuchlané klubíčko na mém klíně. Je jako kotě..
,, Copak " pohladím ho po lesklých vlasech.
,, Víš , že si mi od mého příchodu nedal ještě pořádnou pusu ? To lehké polechtání mých rtů u dveří nepočítám " otočí na mně hlavu.

,, To máš pravdu. Tak to bych to měl co nejrychleji napravit" usměju se přitisknu se na jeho rty. Jako vždy chutnají sladce s nahořklou chutí cigaret.

,, Už žádné tajnosti " řekne vážně, když se odtáhneme. Hlavou mi proletí myšlenka na sázku. I přes to přikývnu.
Vezmu do dlaní jeho obličej a přitáhnu si ho k sobě blíž.

,, Miluji tě. A nic to nezmění" vezmu si jeho rty.

,, Erene, já nechci nijak tuhle chvilku ničit , ale za půl hodiny máš být v práci " zamumlá mi do polibku.

Kruci !
,, Do prdele !" vykřiknu. Sundám ze sebe Leviho a rozběhnu se do ložnice.
Hodím na sebe mikinu a vběhnu zpátky do obýváku.
,, Přijdu někdy v deset. Chceš vzít nějakou pizzu ?" vtisknu mu pusu na tvář.

,, Hm.. jo. Vezmi Marco Polo " řekne svou objednávku.
Hmm.. Marco Jean.. teda co ? Bože asi prasknu smíchy !

,, Neřechtej se a mazej " napomene mě.

,, Tak já jdu , když mě tak vyháníš"  řeknu ublíženě. Odejdu na chodbu a nazuju si boty.
,, Taky tě miluju ! A vem si kabát. Neznamená , že když je venku trochu teplo, že budeš po venku lítat jen v mikině ! Pořád je ještě únor !" křikne na mně.

,, Ano mami !" zavolám zpátky  a zachychotám se.

Odekmnu a vyjdu ven.
Sejdu pár schodů, ale pak se zarazí. Když odcházím , měl bych se s ním loučit trochu lépe. Měl bych se loučit tak , aby se na mně těšil a ne něj řvát "mami ". Zase jsem to podělal.

Vyběhnu těch pár schodů , které jsem teď sešel, a odemknu byt.
,, Co se děje ? Zapomněl si něco ?" uslyším zvolání někde z útrob bytu. Zřejmě pořád z obýváku.

S rizikem že mě Levi zabije , vběhnu do obýváku v botech.
Zmateně mě pozoruje.
Dojdu přímo k němu a dlouze ho políbím.
,, Jo něco jsem si zapomněl " usměju se a dám mu malinkatou pusinku na nos.

,, Pojď sem " vtáhne mě do objetí.
Ještě chvíli se jen tak tulíme v obětí, než mě Levi pustí.

,, Ať nepřijdeš pozdě. A ten kabát si radši vem " pohladí mě po tváři.
,, Dobře zlatíčko " políbím jeho ruku a odejdu.
Mnohem lepší rozloučení...

Pohled Leviho

Tak zlatíčko... Myslím, že to ode mně chytil. Ale co, stěžovat si nebudu. Uvelebím se na pohovce a zesílím televizi. Konečně trochu odpočinku...

Který je hned ta tam protože mi začne vyzvánět mobil. Podívám se na displej abych zjistil , kdo je onen volající.
Erwin ?
Co po mně chce ?

Ať chce co chce, hovor ukončím a následně vypnu mobil.
Nemám chuť teď s ním mluvit. Dnešek už je dost podělanej , ne ?

Vyřídíme si to pěkně zítra na univerzitě. Ale... Stejně by mě zajímalo, co po mně chce...