Flekatá cizinka

13. Kapitola

    "Možná vím, jak se jí zbavit." řekla flekatá bojovnice odhodlaně. Rychle pokračovala. "Ty liščata když je přeneseme na druhou stranu říčky - nenechá je tam samotné ne?"
    Černotlapka začala chápat. "Vydá se za nimi a pak nebude riskovat, že se jim něco stane ani je znovu přenášet zpátky!"
    Gepardka kývla.
    Liška zavřčela a tentokrát máchla  tlapou směrem k nim. Vyhnula se  Stmívánímu, který přistál beze slov před nimi.
    Maliník zatínal zuby, ale udržel se na nohou. Černotlapka se na něj vyděšeně podívala, ale pak přesunula odhodlaný pohled k Gepardce.
    "Je to moc riskantní! Na to potřebujeme hodně koček, ale jsme v tom sami. Navíc Hnědofousek -"
    "Tohle zvládnu." procedil mezi zuby.
    "Vážně?!" zasyčela vystresovaně Jiskra. "Ani nevíme kde jsou! Nic jiného se od samotáře nedá čekat!!!"
    Vyděšeně od lišky couvla a ta se jí pokusila zakousnout, jenže jí uštědřila jen malé škrábance.
    "Nerad to říkám, ale nejsme v situaci, kdy si můžeme vybírat z rozumných možností." zavrčel sarkasticky šedivý bojovník.
    "Ale -" zavřískla Jiskra.
    "Ty liščata jsou někde tamhle -" kývl rychle hlavou k místu, ke kterému byla Liška celou dobu zády. Teď ale vrčela a znovu chtěla dostat Jiskru. Pak udělala náhlý výpad k Stmívánímu. On jí praštil po hlavně a mrštně uskočil.
     "Jestli chcete zdrhnout, jeden z nás to nestihne." řekl Stmívání rychle.
     "Takže já pro ně jdu." mňoukla pevným hlasem Gepardka. Musí to zkusit, já to jediná šance.    
     "Černotlapko, Hnědofousku, Jiskro - zaměstnejte ji. Ty jdeš se mnou!"
     "Dobře." kývl zamračeně a vzápětí švihnul ocasem a byl pryč.
     Černotlapka kývla, ale bylo jasné, že neskončila, Jiskra jen něco zavřískla.
      Gepardka se rychle plížila za šedivým bojovníkem. Tlapky jí svrběly odhodláním, když se prosmýkla pryč.
      "Tady," syknul z tmavé díry za jedním ze stromů. Rychle vylezl z vzpírajícím se, těžkým, zrzavým klubkem.
      Musel naštvaně sehnout hlavu, když ho do ní lišče koplo. Držel ho ale opatrně za kůži na krku, jako se nosí koťátka. Takový projev ji udivil.
      Rychle vběhla dovnitř. Měli štěstí - bylo tu už jen jedno! Vzal ho do tlamy a vyškrábala se ven. Než liška uslyší jejich vřískot.
      Vyběhli k brodu.
      Lišče se jí v tlamicče vrtělo a jí se zdálo těžší a těžší.
      Konečně byli u kamenů, sotva dvacet liščích délek od ostatních. Nebyl čas na cokoli.
     Vyběhli po mokrých kamenech a šikovně skákali že skály na další škálu. Každým krokem byl proud pod nimi dravější a ona balancovala tak, aby lišče nemusela pustit.
     To by neudělala. Ale z nějakého důvodu s tím skákáním neměla žádný problém.
     Konečně byla skoro na konci.
     Už byli perfektně vidět a liška se k nim po hluku otočila a bolestně i vztekle zavřískla. Rozběhla se k nim.  
     Černotlapka jí strhla k zemi a zakousla se jí do zadní tlapy. Jiskra jí chtěla pomoct, ale rudá šelma se jim vyškubla poháněná vztekem a starostí o malá liščátka.
     Skočila do vody a mocnými tempy plavala k nim.
     "Ne!" vykřikla Černotlapka. Pořád ale nemohla k ní.
     Za chvíli byla na druhém, menší mělčině, blíž k Černotlapce.
     Liška vylezla z vody a rozběhla k břehu na druhé straně, kam měli vyskočit. Nenávistně vřískala a syčela.  Odřízla dvoum kočkám cestu. Na strom by nemohli vyšplhat dost rychle, všechny byly daleko.
      Dva bojovníci byli v pasti.
      Stmívání neváhal, odhodil lišče na břeh a skočil po hlavě do vody, Gepardka za ním.
       Když byli ale dál od břehu, proud je táhl k brodu, ale u něho byla stále liška. Stmívání se zachytil o skálu před nimi, zatímco ona plavala dál.
Liška z druhého břehu vrčela na znamení, ať se nikdo nepřibližuje.
     Voda byla studená.
     Vyškrábala se na břeh, ale zadními tlapkami narážela na kámen, sjížděli po něm. Černotlapka i Jiskra byly u lišky a když si toho všimli, Černotlapka se rozběhla k ní, zatímco Jiskra zůstávala u ležícího, nejspíš ormráčeného, Hnědofouska.
      Ale jí už i přední tlapky ujížděly.
      Zavřčela a marně je zarývala do skály.
      Ta zrzavá bestie byla v půlce řeky a Černotlapka před ní utíkala.
      Možná spadne zpátky.
      Cítila jak ztrácí kontrolu nad tlapkami.
      

Další kapitola je tady!Gepardka už je opravdu v úzkých... Možná se další část bude už odehrávat v hvězdném klanu, kdo ví. Co myslíte? 🤔