Život je jenom jeden (TWD) ✔️

30. VZTAHY - Daryl

O týden později :

Stál jsem opět u toho hrobu a stále nevěděl, co si mám myslet.

Ano, stál jsem u hrobu nenarozeného a mrtvého dítěte Kariny.

Proč mi o tom neřekla?

Snažil bych se jí pomoct.

A nebo možná mou pomoc nechtěla. Nestála o ni.

To se ale nedozvím.

Vzal jsem si její starou celu. Tu mou jsem jí nechal.

Ano, je naživu, ale spíše to vypadá že ne.

Od té doby, co jsem ji odnesl do naší cely jsem s ní nemluvil. Nevyšla z cely, nejí, nemluví, nespí... Jako by ani nebyla.

Lidé, kteří se k nám přidali z Woodbury se jí bojí, i když ji neviděli. Myslí si o ní, že je to nějaký šílenec.

Rick za mnou často chodívá, ale já většinu mého času trávím na výpravách nebo venku zabíjením těch sraček.

Právě ted, jsem přes plot propíchával těm sračkám mozky a uviděl jsem, že Rick jde tímto směrem. Ignoroval jsem to a dále se věnoval svojí práci.

,,Daryle..." stál zanedlouho Rick vedle mě.

,, ...měl by sis odpočinout."

,,Jsem v pohodě." ujistil jsem ho a zabil dalšího chodce probodnutím jeho mozku železnou tyčí.

,,Nechceš jít na chvíli dovnitř?"

,,Mně je fajn tady." zabil jsem dalšího.

,,Karině ale ne."

,,Co je s ní?" podíval jsem se mu konečně do očí.

,,Je na tom špatně. Potřebuje Tě. S nikým z nás nechce komunikovat."

Sklopil jsem pohled zase na tyč a probodl mozek dalšímu.

,,Nemůžu jí pomoct." řekl jsem tiše.

,,Daryle, ona umře! To chceš dopustit?!" zvýšil na mě hlas.

,,To Ti na ní vůbec nezáleží?"

Po chvíli jeho zkoušení mi promluvit do duše jsem si uvědomil, jaký jsem idiot. Nechal jsem ji tam a ani nepomyslel na to, jak se asi cítí. Třeba ji znásilnil...

Rick už tady ale nebyl a naštvaně si to mířil zpět do věznice.

• ~ • ~ •

,,Sakra!" hodil jsem tyč na zem a namířil si to také do věznice.

Našel jsem ji v naší, ted už její cele.

V cele bylo šero a já viděl jenom její siluetu. Ležela na posteli.

Rozsvítil jsem lucernu, kterou měla položenou na stole a pohlédl na ni.

Byla bílá jako stěna, měla obří kruhy pod očima, hleděla do zdi a stále ležela na zkrvavělém prostěradle.

,,Karino..." popošel jsem blíže k ní. Klekl jsem si k posteli tak, aby se mi podívala do očí. Nečekal jsem, že se mi do těch mých očí fakt podívá, ale udělala to.

,,Je mi to tak líto." pohladil jsem ji po tváři.

,,Choval jsem se jako idiot."

Dívala se mi do očí a nic neříkala.

,,Karino, prosím mluv semnou."

Nic.

Jemně jsem se dotkl její ruky a byla ledová jako led. Nereagovala. Už se mi ani nepodívala do očí. Dívala se jen na zem.

Odsunul jsem ji na bok a stáhl z postele špinavé prostěradlo a na postel dal čisté, ale nebylo tak hezky rozprostřené jako to špinavé od krve.

Položil jsem ji zpět na místo, na kterém ležela a zakryl ji.

Chtěl jsem odejít, ale zastavil mě její šepot.

,,Zůstaneš prosím tady?"

Nemohl jsem jí říct ne.

S námahou se na posteli natiskla více ke zdi, aby mi udělala místo, což jsem nečekal.

Původně jsem si jen chtěl sednout na židli...

                    • ~ • ~ •

Opatrně jsem si lehl na kraj postele čelem k ní.

Nějakou dobu jsme mlčeli.

,,Chceš si o tom promluvit?" zeptal jsem se po chvíli hrobového ticha.

,,Mohla jsi mi to říct..."

,,Promiň." šeptla.

Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a objal ji.

,,Proč jsi mi to neřekla?"

,,Bála jsem se. Toho všeho. Já-já nechtěla být těhotná. Nedávala jsem si pozor. Posrala jsem to. Možná kdybych poslechla Hershela a řekla vám to nebo byla opatrnější a jedla..."

,,Hershel to věděl?" odtáhl jsem se kousek od ní.

Přikývla.

Proč mi to sakra neřekla? Snažil bych se jí pomoct...

,,Mohlo být ještě naživu, kdybych nebyla tak blbá." rozbrečela se.

,,Šššš." přitáhl jsem si ji zpět k sobě.

Nikdy jsem nebyl moc dobrý v utěšování nebo v uklidňování, ale snad jsem jí v té chvíli aspoň trochu pomohl.

Dneska asi poslední kapitola :-)

Moc děkuju za překročení 1K přečtení! :') 💗💗💗

Vaše The Girl 91 ❤️