Život je jenom jeden (TWD) ✔️

38. POLIBEK A FLASHBACK 5

KARINA :

Do věznice jsme dojeli až za tmy.

Nešlo už skoro nic vidět. 

Hlavní bránu nám otevřel Carl a bránu na dvoře Rick.

 Oba dva vypadali unaveně, jako my všichni. 

,,Sasha? Jak je Sashe?" vychrlil na Ricka okamžitě Tyreese. Sasha je jeho sestra. 

,,Já nevím. Promiň." 

,,Tak jdeme tam. Máme to." oznámil Rickovi Daryl a oba jsme z kufru začali vytahovat batohy s potřebnými věcmi a antibiotiky.

Večer :

,,Seš v pohodě?" vešel Daryl do cely po nějakém rozhovoru s Rickem. 

,,Jo. Proč bych nebyla?" 

,,Divně se culíš." odložil si svou kuši. 

,,Jen jsem ráda, že máme ty antibiotika." 

,,Víš, že je Tvoje postel nahoře?" 

,,Jo, ale já byla líná tam vylézt." přiznala jsem. 

,,Tak se aspoň posuň." zavrčel a já tak udělala. 

Natiskla jsem se na stěnu a on si lehl vedle mě. 

,,A ty seš v pohodě?" 

Dal si ruky pod hlavu a ignoroval mou otázku. 

Lehce jsem kopla mojí nohou do té jeho, ale on stále zíral na postel nad námi. 

,,Země volá pana Dixona." zamávala jsem mu před obličejem a o  stále nic.

 V hlavě jsem se pousmála nad mým šíleným nápadem a potom ho uskutečnila. 

Pomalu a potichu bez zavrzání postele jsem se posadila opatrně, ale zároveň i rychle a potichu jsem si sedla na jeho klín. 

Daryl sebou trochu škubl a jeho oči přesměroval na mě. 

Jen jsme se na sebe dívali s neutrálními výrazy. 

Nikdo z nás se nepohl, nemluvil a snad ani nedýchal. 

Bylo takové ticho, že jsem snad i slyšela pohyb vzduchu okolo nás. 

Myslela jsem si, že se v jeho očích utopím. 

Měla jsem pocit, že mě jeho modrošedé oči topí.

Topí otázkami a vším možným. 

Nemohla jsem se nadechnout. 

,,Promiň." šeptla jsem a vystřelila pryč. 

Musela jsem na vzduch.

FLASHBACK 5

Seděla jsem skrčená za stromem a svírala v ruce nůž - mou jedinou zbraň. 

Schovávala jsem se tak před deseti mrtváky, kteří mě už hezkou chvíli pronásledovali. 

Už jsem nemohla. Byla jsem na pokraji sil. Z běhu a už jenom i z chůze mě bolel bok. 

Srdce mi bilo tak moc, že to vypadalo, že každou chvíli vyskočí. 

Měla jsem tak zrychlený a nepravidelný dech, že jsem měla pocit, že se nenadechnu. 

Dýchala jsem tak nahlas, že mě museli slyšet. 

Museli slyšet i mé srdce, které chtělo ven.