Virtual Dream

Achillova pata

Nový den skýtal nové možnosti. To, co nevyšlo včera, může vyjít dnes. To, co bylo včera vyřčeno, bylo dnes zapomenuto. V novém dni mohlo být dosaženo nových cílů. Klapot jehlových podpatků se odhodlaně nesl chodbou reklamního oddělení.

„Rejžo? Chci hrát v tý nový reklamě!" rozlehlo se po kanceláři hned po tom, co se mohutně rozrazily dveře. Od stolu vzhlédl brýlatý muž a povzdechl si.

„Už zase? Miku! Ty jsi kameraman!"

„Já zvládnu hrát bioroidku! Hele dívejte, předvedu vám to!"

„Ne, poslyš... ne! Co to u všech všudy děláš? Má to být reklama na elektroniku, ne na strip bar!" ujelo pohoršeně režisérovi při pohledu na Mika vlnícího se u dveří, jak odhazuje bolerko. Ani se nestačil zvednout ze židle a Mike u něj jedním skokem byl. Mohutně se opřel o desku jeho stolu a nahnul se nad něj.

„Zvládnu hrát i nehanbatou verzi," objasnil a režisér se opravdu snažil přehlédnout ten jasný flirtovný tón v jeho hlase.

„Tohle jsme už probírali. Ty na to nejsi vhodný."

„Proč?"

„No... řekněme, že se tam nebude nikde nikdo vysvlékat, ani tancovat na stole... ani u tyče... ani s židlí," vyloučil prozřetelně všechny možnosti, protože už Mika znal. Kameraman na chvíli ztichl a musel popřemýšlet, jestli přeci jen nemá nějakou šanci.

„A co na kapotě auta??" zeptal se potutelně.

„Ani na kapotě auta. Nebude se tam tancovat vůbec!"

„Ale mohlo by..."

„Ne nemohlo. Konec diskuzí. Nebudeš hrát v reklamě!"

„A v seriálu?" chrlil Mike neodbytně.

„Už zase zdviháš laťku? Od filmů, přes seriály jsme se dostali až na reklamy. Zkoušíš teď opačnou strategii?" Kameraman hleděl brýlatému muži do očí. Uvolnil postoj a přestal se tvářit tak nesmlouvavě.

„Tak ne," pronesl a dodal tím režisérovi falešných nadějí, že dá pokoj. Vysadil svůj kulatý zadek obtažený lesklými legínami na pracovní desku v celkem výmluvném gestu. Režisér pozdvihl obočí. Bylo nad slunce jasné, že se právě kameraman pokouší udeřit na ženské zbraně. Bohužel pro něj, ani nalakované nehty, ani metalické legínky mu nepomohly, pro pana režiséra to byl jen gay nacpaný do upnutých dámských kalhot. Založil si ruce slušně přes koleno a mrknul po brýlatém muži vlídným mírným pohledem. „Podívejte... vím, že se bude uvádět do prodeje nová Sakura VA 604 a vy jí děláte propagaci," začal klidně, „já to auto miluji. Dám vám pokoj se všema reklamama, když mě necháte uvést ten auťák."

„Miku..."

„Slibuju vám, že tolik vášně jste v životě neviděl."

„Miku!"

„Bude to absolutní trhák! Bomba! Blesk! BOOM!!" vychrlil ze sebe dramaticky čachrující rukama ve vzduchu, a pak se opřel zase klidně o zápěstí. „Všichni si ten auťák poběžej koupit."

„MIKU!" zarazil ho konečně režisér. „My už ale herečku máme. Tváří firmy Sakura se pro tenhle rok stala Eiwa."

„CO?" vyhrkl ze sebe dotčeně kameraman. „Jak jste jí to mohli dát? Vždyť ona má... a ty její... Bože, viděl jste to, co má na ksichtě?" vyjekl.

„Co myslíš?"

„Tohle!" začachroval si kameraman před obličejem prstem.

„Ukazuješ na celý obličej."