Duet

epipog

27. prosince se s úsvitem odkryly ruiny jedné třetiny Malfoy Manor. Domácí skřítci se pokoušeli zachránit, co mohli. Kouř visel nad zčernalým sněhem.
Lucius stál vedle svého zničeného klavíru, držel v ruce ohořelou fotografii. Měl by se cítit rozrušeně nebo rozhněvaně, že byl zničen jeho zděděný domov, ale on nebyl. Temný pán znova unikl, ale spousta jeho smrtijedů byla mrtvá. Jeho rodina byla v bezpečí. Na ničem jiném nezáleželo.
Přicházel k němu Albus Brumbál. Minerva McGonagallová a Remus Lupin ho doprovázeli. Remus Lupin držel magicky zabezpečenou klec s krysou uvnitř.
„Luciusi," Brumbálovy oči zkoumaly naprosto zničené okolí. „Moc se omlouvám, za zdržení, ale s ministerstvem byly problémy. Jsem si jistý, že vám to můžeme nějak kompenzovat."
Lucius nad tím mávl rukou. „Albusi, na tom nezáleží. Ten muž je duševně chorý a potřebujeme ho zastavit. Jestli mu bude dovoleno pokračovat, tak se o naší existenci dozví mudlovský svět."
„Ukázal jsi, na které straně stojíš a teď ty a tvoje rodina jste ve velkém nebezpečí. Kouzelnický svět ti hodně dluží..."
„Kouzelnické společenství je ztracené...já jsem to udělal z osobních důvodů, chcete se s nimi setkat?"

..............

Lucius je vedl dolů relativně nepoškozenou chodbou panství. Albus mohl cítit zbytky silné magie domácích skřítků, která prostupovala vzduchem. To bylo samo o sobě zvláštní, domácí skřítci se nezapojovali do bitev kouzelníků jen když bránili děti.
Lucius zaklepal na dveře a pronesl frázi „Asfodel a pelyněk."
Dveře se otevřely a odhalovaly místnost se Snapeam spícím na židli, v ruce ještě svíral hůlku. Draco spal vedle něho, hlavu měl na jeho rameni. Ginger, domácí skřítek se uklonil a opustil místnost. Lucius se zlehka usmál.
„Řekl sem Ginger, aby jim do čaje dala uspávací lektvar. Byli hodně vyčerpaní, tak aby si odpočinuli."

Minerva, matka tělem i duší, vyčarovala přikrývku a oba kouzelníky přikryla.
Plavovlasý kouzelník potichu zavolal do vedlejšího pokoje „To jsem já, Tichošlápku."
Vstoupili do ložnice a našli velkého černého psa hlídajícího u kolébky. Harryho bledá tvář vykukovala zpod přikrývky. Pes zvedl hlavu, ucítil stopu a čenichem strčil do klece s krysou v Lupinových rukách. Přetvořil se do Siriuse Blacka.
Lucius přišel k posteli a políbil Harryho na čelo. Smaragdové oči se pomalu otevřely. Jeho tenké ruce ho obejmuly a vtáhl ho do polibku.
„Přivedl sem návštěvu, lásko."
Lucius mu pomohl si sednout a podepřel ho polštáři. Harryho břicho se hojilo po včerejším císařském řezu, který Snape provedl. Z kolébky se ozvalo jemné kňourání.
Lucius to maličké nabral do rukou a ukazoval ho překvapeným Bradavickým profesorům. Naklonil novorozence tak, aby mu viděli do tváře. Holčička byla bledá s chomáčky plavých vlásků. Jak otevřela očička, odhalila jejich zářící smaragdovou barvu, ale hned je zase zavřela, jak začala spinkat.
„Naše dcera, Lilian Narcissa Potterová-Malfoyová." Lucius položil dítě Harrymu do náruče a sedl si vedle něj na postel. Zabalil jemně kolem nich ruky.
„Moje." Říkal.
„Ne," odpověděl Harry zlehka. „Naše.

" Miluju tě Luciusi "

" Miluju tě Harry"