Larry Stylinson - Asi osud

Kapitola 21

Cítil jsem to. Cítil jsem to vzrušení mezi nama. Jediné co jsem teď chtěl bylo být s ním. Cítil jsem pocit štěstí, který zapříčinilo aspoň těch pár dotyku. To že jsem si s ním znova povídal. Ale přetlačoval to pocit úzkosti a smutku. Mám Nialla neměl bych chovat takové city k někomu jinému. Pomalu jsem se vydal domu. Niall přijede za dva dny, měl bych tam trochu poklidit. Přišel jsem domů a k mému údivu jsem opravdu začal uklízet. Když jsem měl vše nalil jsem si skleničku vína a sedl si na gauč.
NEZNÁME ČÍSLO : Promiň, že jsem dnes odešel. Ale věř, že to není správný. Vždyť nás tam mohl i Niall vidět.
Bylo mi naprosto jasné od koho ta zpráva je. Ale kde vzal moje číslo... jasně školní stránky.
ME: Niall je na workshopu v Glasgow.
Odpověděl jsem. I psaní s ním mi přinášeli pocit spokojenosti. Bohužel jeho odpovědi jsem se nedočkal. Po chvilce jsem uslyšel zvonek. Otevřel jsem dveře a nezmohl jsem se na nic jiného než němě koukat. "Já..já seru na nějakou posranou morálku" řekl Lou a přitiskl se na můj krk. Zatáhl jsem ho dovnitř a namáčkl jsem ho na zavřené dveře. A políbil jsem ho. Po sedmi nekonečných letech jsem dostal možnost líbat ty nejúžasnější rty. Chytl jsem ho pod prdelko a odnesl ho do ložnice. Tam jsem ho položil na postel. Přetáhl jsem mu triko přes hlavu a zároveň sundal to své. Podobně to pokračovalo i se zbytkem oblečení. Znova jsem dostal možnost cítit na své pokožky tak příjemné doteky. A já sám měl dovoleno prozkoumat každičky kousek jeho nádherného těla. Slyšet znova jeho vdechy, stény a výkřiky mého jména mi nahaneli husí kůži. Je nádherný, on je tak kurva dokonalý. "Chyběl jsi mi" řekl jsem když už Lou lezel v mém objetí vydychavajici naše milování. "To ty jsi mi chyběl Hazz" odpověďel a věnoval mi polibek na hruď. "To bylo.... Bylo to tak nádherný" vydechl jsem. "Dokonaly" odpověděl Lou a přehoupl se na mne, tak, že se seděl obkročmo na me pánvi. "Jsi úžasný Harolde" řekl hledic mi do očí a prsty si hrál s mýma kudrlinama. "Lou" začervenal jsem se. "Jsi roztomilý když se červenáš" dodal a naklonil se do polibku. "Měl bych jit" řekl nakonec a začal se oblékat. "No ehm můžeš zůstat přes noc jestli chceš" řekl jsem nervózně. Tak moc jsem si přál aby řekl ano. Chtel jsem znova slyšet jeho tlukot srdce, jeho sladké oddychovani. Chtěl jsem být první kdo ho uvidí až se probudí. Lou ke mně přistoupil a pohladil mě po tváři." Měl bych jít " řekl a začal se obouvat. "Zítra končím zase ve 4 a v 6 už budu určitě doma. Zástavis se tu?" zeptal jsem se ho. Lou se na mne otočil a ja tak mohl spatřit jiskricky v jeho oči. Uchopil mě za boky a přitáhl si mě do dlouhého polibku. "Přijdu moc rád" odpověďel a odešel. Opravdu nevím proč mě netrapily výčitky svědomí, nějaký pocit nevěry, nebo třeba strach ze se to Niall dozví. Jediné co jsem věděl je že se nemůžu dočkat zítřka. Šel jsem si lehnout, ale ani za nic jsem nemohl usnout. Byl jsem tak šťastný. V hlavě se mi stále vracely momenty z Louiho návštěvy a moje tělo se stále nedokázalo zpamatovat z těch všech doteku. Nakonec jsem přeci jen usnul.

Když jsem se ráno probudil stále jsem v sobě měl ten pocit nepopsatelneho štěstí. Nasnidal jsem se a obléknul, když jsem otevřel dveře na zemi ležela červená růže a na ní byl lísteček s nápisem Děkuji ti za včerejšek. Lísteček jsem si dal do kapsičky v peněžence a růží dal do vázy na stůl. Pak jsem vyrazil do práce. Tam mi to utíkalo tak pomalu jak to jen mohlo. Když jsem konečně dorazil domu otevřel jsem víno a připravil chlebíčky. Když jsem byl se vším hotov bylo půl šesté. Celou půl hodinu jsem přemýšlel jestli to není moc, možná jsem ty chlebíčky neměl dělat, ale možná mu to udělá radost. Když už konečně bylo šest byl jsem jako na trní. Vážně jsem si připadal jako štěně které netrpělivě čeká na svého páníčka. V půl 7 jsem byl už dost nervózní. Ale mohla ho stihnout zácpa na silnici, nebo třeba se zdržel v práci. Jak vlastně pracuje. V 7 mi už bylo jasné že nepřijde. Ucítil jsem jak mi první slza stéká po tváři a rozhodl jsem se ze ty chlebíčky sním sám. Dal jsem si první do pusy když se ozval zvonek. Vypálil jsem ke dveřím a koukl se do kukatka. Byl to on. Vběhl jsem do koupelny a oplachl svůj zaslzeny obličej. Poté jsem konečně otevřel. "Pojď dal" řekl jsem mu a zavřel jsem za ním dveře. Přešel jsem ke gauči a snažil se na něj posadit co nejpřirozeněji. "To jsi připravil pro nás" zeptal se Lou a sedl si vedle mne. "Co ty chlebíčky... No jo no víš já neměl nic na práci tak jsem prostě začal dělat chlebíčky. Ale neboj není to nic jako jakože boooom prostě jen chlebíčky. Nic jiného jen chlebíčky" řekl jsem "Uff já už se lekl že to jsou nějaké kouzelné chlebíčky" zasmál se Loui a přitáhl si mě k němu blíž. "Je to od tebe hezky Hazz, uklidni se" řekl a pohladil mě po vlasech. "Ochutnas je" zeptal jsem se. "Že se ptáš" odpověděl a narval si celej jeden chlebíček do pusy. "Mmmm jsou výborný" řekl s plnou pusou. Musel jsem se začít smát. "To jsem rád. A co ty Lou jak vlastně žiješ. Co práce a tak." zeptal jsem se ho a taky si vzal chlebíček. "Práce...no nemůžu si stěžovat. Pracuji u Applu a vypracoval jsem se až na pozici zástupce ředitele. Nejlepší je na tom že mohu pracovat z domova. No a jinak. Jinak dobrý. Konečně jsem se mohl osamostatnit. Moje mamka si našla přítele a už nepotřebuje moji pomoc." řekl. Dal jsme rozebírali jak je jeho práce zajímavá a že je skvělé kam se dostal a taky to jakto že zrovna já se stal učitelem." Už nemůžu" odfrkl se smíchem Loui a položil mi hlavu do klína. Já se nad jeho gestem pousmál a začal jsem si hrát s jeho vlasy. On mi rukou kreslil různé ornamenty na hrudi. Asi hodinu jsme si pak takhle jen povídali a smáli se. "Teď se cítím strašně dobře" řekl z ničeho nic Lou. "Já taky Lou" odpověděl jsem a naklonil jsem se abych mu mohl dát pusu. On však náš polibek prohloubil a za chvíli jsme leželi v me ložnici oba nahý. Nikdy se nenabažím sexu s ním. Nikdy nebudu mít dost. Když jsme pak leželi vedle sebe Lou mi řekl: "Nikdy jsem tě neměl nechat odejít." Slzy se mi nahrnuly do očí a začali mne nepříjemne pálit. "Důležité je, že teď jsi tady" odpověděl jsem a privinul si ho k sobě blíž. Ani nevím jak se to stalo, ale oba jsme v objeti usli.
"Lásko jsem doma" zakřičel Niall. Kurva kurva kurva. "Co budeme dělat" zašeptal Lou, který vyletěl z postele. "On bude muset jít hned do práce. Schovej se ve skříni." odpověděl jsem mu a hned jak tak udělal vešel Niall do ložnice. "Tady jsi" řekl a políbil mne. "Jak to že jsi se vrátil tak brzy" zeptal jsem se. "Chtěl jsem tě ještě vidět před tím než půjdu do práce" odpověděl. Bylo mi to nepříjemné, věděl jsem že Lou slyší každé naše slovo a skvirkou nás možná i pozoruje. "Harry chtěl bych s tebou něco probrat" řekl vážně a posadil se na postel. "Nepocka to" zeptal jsem se nervózně. "Harry" řekl přísně a já se posadil. "Když jsem teď byl bez tebe... tak moc jsi mi chyběl. A mě došlo že ty jsi jediný člověk s kterým chci zestárnout. Ty víš že se nechci ženit protože mi to přijde zbytečné kdyby jsi však na tom opravdu trval není pro mne problém to pro tebe udělat. Je však jiná věc kterou bych chtěl spojit naše životy. Už jsme se o tom bavili a ty jsi mi několikrát naznačoval že si to přeješ. Harry.... chtěl bych si s tebou adoptovat miminko" řekl a vyrazil mi dech. Tohle byl můj sen. Možná si říkáte že jsem na to ještě mladý a podobne kecy ale já věděl že jsem připravený. "Ní myslíš to vážně" vypískl jsem a skočil mu do náruče. "Ano myslím lásko. Ale teď musím do práce ano? Všechno domluvíme až se vrátím. Miluju tě" N "Bože ano já tebe" odpověděl jsem a vlepil jsem mu ještě jednu pusu. Niall odešel a pokojem se rozhostilo ticho. Neměl jsem odvahu Louimu říct že už může vylézt. Nemohl jsem se mu podívat do očí. "Už půjdu" řekl Lou když vylezl. "Lou" řekl jsem ale skočil mi do řeči. "V pořádku broučku. Nemusíš mi nic vysvětlovat. Niall je tvůj přítel a takhle budete kompletní rodina. Neměj výčitky Hazz. Já.. já bych ti nebyl schopný něco takového dát. Rozhodně ne teď a časem? Nevím." odpověděl a začal se oblékat. Nevěděl jsem co říct. Miluju Louiho. Miluju ho jako nic na světě. Ale já chci mít rodinu. Chci mít malého drobecka který mi bude říkat tati. Nechci se vzdát ani jednoho. Lou přešel do předsíně aby se mohl obout a já šel za ním, když pak stal připravený k odchodu mezi otevřenými dveřmi moje srdce blaznilo. "Miluju tě Hazz" L "Miluju že Lou" odpověděl jsem mu a on zabouchl dveře.