Smrtí opředená [DOKONČENO] [PROBÍHÁ KOREKCE]

🌹8🌹

Vyrazil mi dech. Snažila jsem se nadechnout, ale nešlo to. Těžké tělo se ze mě najednou zvedlo. Muž mě popadl za triko, vynesl do vzduchu a hodil se mnou o zem. Vzduch se mi opět dostal do plic, ale bolest na mém těle se jen stupňovala. Nenávistivě jsem se na něj podívala.
V ruce jsem ucítila teplý plamínek. Proměnila jsem ho v plamen sahající až ke stropu a nařídila jsem mu přisát se na toho muže. Plamen to samozřejmě udělal. Začal temného spalovat zaživa. Nic moc příjemného, ale neměl mě štvát. V tu se kolem mě objevil temný kruh a pohltil mě. Neviděla jsem nic, ale slyšela jsem křik. Matčin křik. Křičela bolestí. Muž přišel až ke mně a ušklíbl se. ,,Všechny zabíjíš. Nikdo tě nemiluje. Jsi sama. Sama... Sama...". To slovo mi znělo v hlavě. Chytila jsem se za uši. ,,Dost!".
Na mé hrudi se rozzářila rudá růže a začala z ní salát teplá energie. Uklidňovala mé tělo i mysl. Vyčistila ji a zaplnila příjemnými vzpomínkami. Postavila jsem se. Už se nebojím. ,,Já nejsem sama. Nikdy.". Vyslala jsem proti němu poslední kouzlo a on se rozplynul. Temnota kolem mě zmizela společně s růží. Někdo mě pohladil po rameni. Clare. ,,Výborně. Když se tě snaží skolit vším špatným, obrať proti němu vše dobré.". Nabídla mi ruku a já jí přijala. Pomohla mi vstát a společně jsme se šly najíst. Bylo sedm hodin a měla jsem už hlad.
Po zádech mi ale pořád přejížděl mráz. Jakoby to, co se stalo v tělocvičně, nebyla náhoda. Jakoby tam opravdu byl on sám a ne přelud. Nelíbilo se mi to. Z přemýšlení mě vytrhl hlas Sarah. ,,Tak co? Vypadáš příšerně.". ,,Děkuji... Bylo to hrozné...". Posadila jsem se a hlavu složila do rukou. ,,Povídej, chci všechno vědět!". Do ucha jsem jí postupně povyprávěla, co se stalo a taky jsem jí řekla o tom mém blbém pocitu. Sarah to se zájmem vyslechla a pak poplašeně zašeptala. ,,A není to náhodou pravda? Nebyl tam opravdu on? Přemýšlej, Clare se jen tak z čista jasna zjeví, ví skoro vše o magii ohně... Divné...". I tohle mě napadlo, ale když jsem se na Clare podívala, věděla jsem, že není zrádkyně.
Bloody: Ne, ona není zrádkyně. Je poctivá a nelže. Nejspíš jsem si to vsugerovala. To je všechno.
Sarah: Jak myslíš. Ale já věřím tvým pocitům.
Moje oči opět zabloudily ke Clare. Najednou se vzadu za sklem něco pohnulo. Můj tep byl najednou rychlejší, než kdy předtím. Poznala jsem dvě fialovočerné oči, které jsem perspektivním viděním zahlédla v okně. Když jsem se tam však podívala, nikdo tam nebyl. Už jsem vážně paranoidní... Řekla jsem si v hlavě.

Odpoledne jsem opět měla cvičit. Otráveně jsem si povzdechla a vydala se do tělocvičny, kde už netrpělivě přešlapovala Clare. Vypadala velmi znepokojeně. Když jsi mě všimla, vážně se na mě zadívala.
Clare: Máš zpoždění. A ještě se něco děje.
Bloody: A co?
Opravdu mě to zajímalo, protože jsem si nikdy nevšimla, že by Clare bývala vážná.
Clare: Temní napadli znovu vaše město. Ví, že tam nejsi a ví, kdo jsem. Možná už je napadlo sem jet. Naštěstí, veškerá letadla jsou vyřazena kvůli technickým problémům a naše město je chráněno proti teleportacím nezvaných hostů, takže máme nějaký ten čas navíc.
V krku mi vyschlo. To nemůže být pravda.
Bloody: Je někdo zraněný? Nebo hůř?
Clare: Naštěstí jen pár odřenin. Jakmile zjistili, že tam nejsi, zmizeli.
Ulevilo se mi. Nechtěla jsem, aby kvůli mě opět někoho zabili.
Clare: Každopádně nás nepřekvapí. Jak už víš, vidím aury lidí. Temní mají buď tmavě růžovou, jakoukoliv v odstínu fialové a nebo černé. Ty máš ale zatím nejkrásnější auru, co jsem kdy viděla.
Bloody: Vážně?
Clare: Ukážu ti ji.
Chytila mě za ruku a převedla do mě vzpomínku, když se na mě dívala. Moje aura byla rudooranžová a šlehaly z ní malé nádherné plamínky. Občas i zajiskřila podle mojí nálady. A když jsem se naštvala, plameny se zvětšily a vypadaly nebezpečněji.
Clare: To právě díky auře dokážeš vyvolat kolem sebe ohnivý štít. To jenom díky ní. Máš ji mocnou a nádhernou. Moje aura je bledá a občas po ní pofukuje vítr. Ty máš opravdu majestátní auru.
Udivilo mě to. 
Bloody: Říkala jsi, že má magie je to, díky čemu čaruji.
Clare: Ano, to je. Ale to není všechno. Tvoje aura patří k tvojí magii. Je to její základ. Každý se narodí s obyčejnou aurou a při obdaření aura získá tvar a barvu.
Najedou se Clare někam zadívala a její oči nabraly bílou barvu.
Bloody: Clare? Slyšíš mě? Co je ti???
Zanedlouho se probudila a podívala se na mě.
Clare: Temní se pokusili dostat do města. Nepodařilo se jim to.
Ale ne. Ještě, že mají tak dobrý ochranný systém.
Bloody: Co se ti to stalo? 
Clare: Komunikovala jsem se starostou.
Bloody: Aha, já jsem se jen lekla.
Clare: Už dobrý. Pojď, začneme.
Vůbec se mi do toho nechtělo. Nejradši bych se schoulila do klubíčka a plakala. Clare zahalila místnost do temnoty. 
Clare: Musíš si poradit i v té nejtemnější části světa. Pokud tě budou chtít unést, určitě se octneš na nějakém takovémto místě. Musíš poslouchat. Zrak ti nepomůže. Poslouchej. soustřeď se a zkus mě odrazit.
Kolem sebe jsem občas uslyšela prudký pohyb. Otáčela jsem se za ním, ale nikdy jsem nic neuviděla. Najednou mě z boku někdo švihl lanem. Sykla jsem a ohnala jsem se po Clare. Avšak nic jsem pod svou rukou neucítila.
Clare: Soustřeď se!!!
Švihla mě přes záda. Vrhla jsem se na ni, avšak opět nic. Naštvala jsem se. Podívala jsem se na zeď, která byla přímo přede mnou. Byly na ní louče. V rukou se mi objevily ohnivé koule a já je vyslala ke všem světlům, abych si rozsvítila. Uviděla jsem Clařin obrys, okamžitě jsem na ni zaútočila a strhla ji k zemi. V místnosti se rozsvítilo.
Clare: Dobře.
Opatrně jsme se vyškrábaly na nohy.
Clare: Využila jsi místnosti, ale co kdyby jsi nemohla vidět?
Najednou se mi zatmělo před očima. Ucítila jsem jemnou látku na své tváři. Šátek.
Clare: Tak a teď se ukaž.
Ach jo... Tohle bude těžké...

Ahojky. Tady dokončená kapitola :DDD. Pro ty, kteří si nečetli minulé ukončení kapitoly - DEJTE MI FOLLOW NA IG, AŤ VÁM NIC NEUNIKNE!!!  Už od příštího týdne bych tam chtěla dávat nějaké třeba asky, zajímavosti, info o nových kapitolách atd...
Tak ahoj příště 😉😉😉

VikisekCZ