Opět jsme s kamarádkou zajeli do Pardubic. Nehrál se hokej, prostě jsme jen tak chtěli na výlet.
Zastavili jsme se v kavárně na kávu a menší zákusek. Povídali jsme si a bylo to fajn. Tedy dokud si neotevřel dveře a nevešel dovnitř i s tvou přítelkyní.
Ona šla ke stolu, který byl moc blízko tomu našemu. Moje srdce vynechávalo údery. Bylo mi strašně. Pravidelně začalo bušit až když jsi prošel okolo nás ty a věnoval mi malý, ale i tak patrný úsměv.
Večer když jsem se chystala ke spánku, mi zablikal mobil.
Martin Kaut vás začal/a sledovat.
Teprve až teď mi došlo, že máš o mé existenci opra du tušení.
