Tak rychle jak náš vztah s Radimem začal, tak rychle i skončil.
Proč?
Byla to tvoje vina, jako všechno co se okolo mě dělo.
Vzala jsem Radima na hokej, protože jsem mu chtěla ukázat kousek svého světa. On totiž miloval fotbal.
Měli jste rozbruslení a ty jsi vyskočil na led. Já se nad tebou rozplývala.
,,Ten je tak hezkej, koukej na něj. To je moje životní láska," říkala jsem a ani si neuvědomila kdo vedle mě vlastně sedí.
Když jsme vylezli z arény byl Radim jiný a bohužel mě hned před arénou seřval.
,,Rovnou jsi mi mohla říct, že na hokej chodíš kvůli němu."
,,Co prosím?" Nechápala jsem.
,,To, že jsi zamilovaná do toho hokejisty," zamumlal. ,,Abys pochopila ten o tvojí existenci nemá ani tušení. Neopřel by si o tebe ani kolo," začal řvát a já se rozbrečela. ,,Víš co? Na tohle nemám koule. Nebudu poslouchat to jak by jsi se poprvé vyspala s ním, než se mnou," zařval a odešel.
Nechal mě tam stát, ubrečenou a zlomenou.
Byl to konec, další vztah nevyšel. Jak jinak než tvojí vinou.
