Předposlední zastávka před vrcholem sezóny. Pro nás němce už podruhé v tomto roce na domácí půdě, jak se říká.
Letošním vrcholem sezóny jsou Olympijské hry v Cortině a pro nás biatlonisty a biatlonistky v Sudtirol aréně v Anterselvě. Vysohorské, slunečné a především velmi oblíbené středisko Světového poháru.
Opakem Antholz je právě Oberhof. Každodenní výkyvy počasí a rozbředlá trať. Nikdo to tady moc nemusí, ale pro mě je to město, kde jsem se narodila, vyrůstala a začala s biatlonem.
Na změny počasí jsem si rychle zvykla a teď už to ani tolik nevnímám. Během letní sezóny tu máme čtrnáctidenní soustředění, a proto to tady vyhovuje i ostatním z našeho týmu.
Občas sem zavítá i někdo z jiných reprezentací, ale ne moc často, protože většina z nich jezdí spíše do Ruhpoldingu, nebo mají ve svém státě více biatlonových stadionů a mohou si vybrat.
Z Oberhofu též pochází pár lidí od nás z týmu. Například Phillipp, kterého znám už od dětství a pak třeba z okolních měst a vesnic Sophia a má nejlepší kamarádka Anna.
Společně s Philippem, Annou a Lucasem tvoříme hlavní čtyřku.
Od dob co odešli velké hvězdy, jako třeba Denise, Tiril, Doro nebo Marte se toho hodně změnilo mezi ženami.
Mezi známějšími tu zůstali ještě norská jednička Ingrid Tandrevold a francouzska Justine Braisazová.
Nyní tu ženám vládne světová jednička Magdalena Wierer, která úspěšně následuje svoji starší sestru.
U mužů se ve vítězství střídají nestárnoucí Johannes Boe a jeho největší soupeř francouzský reprezentant Emilien Jacquelin.
Před pár dny náš tým opustil Mark Kirschner a novým hlavním trenérem se stal Hans Litsz, kterého nikdo před tím neznal.
Dnešní trénink jsme měli spojený s klukama a spočíval hlavně na střelbě. Litsz po nás všech chtěl vidět nejrychlejší střelby včetně vybílených terčů.
Vymyslel pro nás podle něho velmi zajímavou hru. Z prva jsme si všichni ťukali na čelo, ale nakonec to zas tak špatné nebylo.
Měli jsme si utvořit dvojce a kdo z té dvojice zastřílel nejrychleji měl postoupit dál. Za každou chybu jsme museli dobíjet, ale dostali jsme pouze dva náboje. Pokud jsme je museli použít oba a terč stále nezbělal, pak jsme si měli udělat 20 kliků.
Nakonec se nejlépe vedlo Sophii, která vyhrála. Druhý byl Simon, třetí já a pak Anna, Phillipp, Marlen, Lucas, Johaness, Erik, Miriam, Emily a poslední skončil nejmladší Beni, který musel dělat čtyřicet dřepů.
Litsz nám ukázal trať a společně jsme si ji celou projeli. Po projetí celé trati nechal kluky na střelnici s Müllerem, který právě dorazil do arény.
S námi ještě třikrát dopodrobna prostudoval náš okruh k zítřejšímu odpolednímu sprintu.
Kluci odjeli s Müllerem vyzkoušet jejich části okruhu a nás si vzal Litsz na střelnici.
Stoupl si k dalekohledu my jsme měli postupně střílet. První na řadu šla Annie. Skusila její neskutečně úžasnou rychlostřelbu a vyplatila se ji. Takhle jsme zastřeleli i ostatní a trenér konečně prohlásil že pro dnešek je konec a že po večeři se sejdeme u něho na pokoji.
U střelnice jsem si vyzvedla svůj batoh se svačinou a obalem na malorážku, který si tam vždy nechávám.
Holky se jeli napřed převléknout do převlíkáren a protože jim to vždy dlouho trvá, a tak na mě nečekali.
Pocítila jsem že mě někdo sleduje a nenápadně jsem se pohla očima vlevo. U dalekohledu stál Litsz a propaloval mě očima.
Otočila jsem se na něj a zvedla nechápavě obočí. On se rozešel ke mě a začal se usmívat.
,,Magdo, jsi velmi talentovaná dívka a vím že ty to dotáhneš hodně daleko. Jestli můžu, rád bych ti s něčím poradil. Zkus se v závodě soustředit jen na sebe a před střelnicí se vydejchej a zbytečně to ze začátku nerozpal. Vím že tuhle trať znáš velmi dobře a víš kdy máš pak přidat"
,,Dobře, díky moc trenére"
Zazubila jsem se na něj a on mi úsměv oplatil.
Na záda jsem hodila malorážku, do rukou vzala batoh a jela k převlíkárnám.
Holky už převlečené seděli vevnitř na lavičkách a Marlen otráveně zakroutila očima.
,,Pohni Maggis, my už máme hlad, trvalo ti to celou věčnost"
,,No jo, ale vždycky Vám to trvalo dvě hodiny a teď jste najednou za pět minut hotové"
,,Nemluv a převlíkej se, prosím tě"
Řekla na oko naštvaně Annie.
Společně jsme pak zašli vrátit servisákům do kamionu lyže a při nadherném západu slunce jsme se vrátili do našeho nedalekého hotelu.
.
.
.
ahoojte všichni!
Mám tu pro Vás kratší novou kapitolu.
Další části/ kapitoli by teď měli vycházet častěji, ale byli by třeba jen na 7, 8 až 9 stran pokud by jste chtěli.
Ještě mám jeden dotaz. Nevím jestli někomu vadí nebo nevadí přechylování příjmení (např Braisaz - Braisazová). Napište mi prosím do komentářů, jak by se Vám to lépe četlo, nebo jak by Vám to více vyhovovalo😊.
Předem děkuji za Vaše názory a odpovědi!
mějte se hezky a přeji Vám hodně zdraví❤️
