mountains peaks.

5 - Hochfilzen

První závody v Rakouském Hochfilzenu měli začít právě dneska.

Tohle městečko na severu Tyrolska, patří také k těm mým oblíbenějším. Je tu vždy spoustu fanoušků od nás z Německa, a proto to tu nám to s bráchou připadá jako doma.

Po snídani jsme měli krátký trénink, Litsz si pro nás opět připravil nějaká nová cvičení, ale žádná sláva tentokrát.

O půl jedenácté ze vyběhla první závodnice na trať, kterou čekal 15ti kilometrový individuál.

S číslem dvacet tři jsem nebyla ani v polovině startovní listiny.

Dostala jsem instrukce od Litsze, jak bych si měla rozložit síly a jestli střílet rychle nebo pomalu a podobně.

Start nebyl žádná sláva a na první střeleckou položku jsem ztrácela na první závodníci sedm vteřin.

Jedním okem jsem koukla na červený praporek, který se ani nehnul. Zkusila jsem tedy druhou trenérovu radu. 'Pokud nefouká, nasypej to tam a jeď'

Po třech ranách se zvedl ten pravý studený alpský vítr, který jsem cítila jak mě štípe po tvářích.

Poslední rána byla kalibrová, a tak se k mému jménu po první položce připsala jednička.

*

Po opět né úplně vydařeném závodě, odcházím ze stadionu docela naštvaná. Konečné 38. místo se třemi chybami není nejhorší, ale mohlo to být i lepší.

Náš hotel, na kterém jsme bydleli společně s rakouským a švýcarským týmem, byl hned vedle stadionu, proto jsme většinou chodili pěšky.

Na pokoji jsem se dala do kupy a společně s Annie jsme si došli na oběd.

Zasedla jsem vedle bráchy, který nám držel místo.

Celou porci jsem měla rychle snědenou a rychle jsem pelášila na pokoj, kde jsem zavítala do milované postele.

Annie byla trochu naštvaná, že jsem na ni nepočkala, ale když jsem přišla s nápadem, že bych mohla zapnout Netflix, najednou ji nic nevadilo.

Po nekonečném odpoledni plném koukání na seriály, jsme si došli na večeři do místní restaurace.

Byli jsme domluvené s Maggi a Lindou, které tam byli jako vždy o půl hodiny dříve.

Báječně jsme si pochutnali na rakouském jídle a skvěle si s holkama popovídali.

Cestou zpátky mi přišla zpráva od Litsze.

Magdo, čekám tě u mě na pokoji v 19:00!

Poslechla jsem a přesně v 19:00 jsem zaťukala na jeho pokoj.

Vyzval mě dál a já jsem si sedla ke stolu na židli.

,,Pošlu tě k Marlene"

,,Proč?"

,,V záznamech jsem našel, že jsi dlouho nebyla u obvodního lékaře. Víš že to je potřeba, když jsi profesionální sportovnkyní."

,,A proč mám jít zrovna k naší fyzioterapeutce?"

,,Marlene má vystudované i něco z medicíny"

,,Aha, no tak dobře no. A kdy?"

,,Co nejdříve, klidně hned"

,,Ok, mějte se. Nashle"

,,Ahoj"

Zvedl ruku a mávl na mě.