HIM [JBFF]

I Promise

Steph

Pověděla jsem Vendy o tom dítěti. Byla z toho docela zaskočená. Řekla mi že bych měla jít na potrat a já nad tím začala trochu přemýšlet. Přece jen jsem v druháku na střední je mi 17 a nejsem připravená na to vychovávat dítě.

Po chvilce mi na stole přistál malí zmuchlaný papírek. Rozložila jsem ho a začala si číst text který na něm stál.

Potřebuju s tebou mluvit. Hned!
-Justin

Podívala jsem se na něj a on už se bez dovolení zvedal z lavice a rychlým tempem odcházel ze třídy. Paní učitelka měla spoustu keců které však Justin úspěšně ignoroval.

Přihlásila jsem se a zeptala, jestli si můžu odskočit. Paní učitelka mi to povolila já opustila třídu.

Stál u dveří naší třídy a sladce se usmál. "Já prostě musím." Snažila jsem se nějak pochopit co tím myslí ale on rychle přitiskl své rty k těm mým.

Trochu mě to zaskočilo ale potom si ten pocit v několika vteřinách užívala. Neskutečně mi chybí jeho doteky. Začal se rty pohybovat ale v tu chvíli jsem se vzpamatovala, a odstrčila Justina od sebe.

"Justine řekla jsem ti že potřebuju čas." Šeptla jsem a on kývl hlavou na souhlas. "Já vím jen...prostě nemůžu to vydržet když tě mám tak blízko u sebe." Na tváři se mu objevil lítostný obličej a hlava mu klesla blíže k zemi.

"Justine co si se mnou chtěl probrat. Kromě té pusy?" Zeptala jsem se ale on najednou zvážněl. "Steph...to dítě já..." Mluvil pomalu ale já už nic víc nechtěla slyšet. "Půjdu na potrat. Přesně tak jak si přeješ." Řekla jsem narovinu ale Justina to zaskočilo.

"Ne ne ne ne ne. Steph Já neřekl že chci aby si šla na potrat. Jen...nevím co dělat. Chci jenom tebe Steph. Chci aby si to byla právě ty. Ta, která mi dá dítě." Řekl a pohladil mě po tváři.

"Steph slib mi že na ten potrat nepůjdeš." Požádal a podíval se mi hluboko do očí. Ale já mu to slíbit nemohla. "Slib mi to Steph prosím." Poprosil znova a já nevěděla co dělat.

"Slibuju." Řekla jsem ale moc dobře jsem věděla že to neskončí dobře. "Fajn." Šeptl a chytl mě za ruku. Přitáhl si jí ke svým rtům a lehce mě na ně políbil. Pak už se jen na mě jednou podíval a odešel do třídy.

Stála jsem na chodbě a přemýšlela nad tím jestli to mám vážně udělat. Slíbila jsem Justinovi že to neudělám ale já si nechci pokazit život dítětem v 17 letech. Ale myslím si že se rozhodnu pro to, co je správně a nejvíce rozumné.

Zajdu ještě dneska k doktorovi a zeptám se ho co je pro mě nejlepší. Odhodlala jsem se a vyrazila zpátky do třídy.

——

"Takže jste se přece jen rozhodla změnit názor?" Zeptal se mě ten samý doktor který mi i zjistil že jsem těhotná. "Změnit názor na co?" Zeptala jsem se trochu ostře. "Přeci na tu nabídku na potrat." Řekl a ironicky se usmál. Pokroutila jsem očima a posadila se na křeslo vedle mámi. Ano, máma to šla sjednat semnou.

"Takže co by jste ode mě potřebovala slečno?" Zeptal se a zase se ironicky usmál. Ten doktor je příšerný. "Moje dcera pane dok-.." chtěla říct něco máma ale já jí skočila do řeči. "Chci ten potrat." Řekla jsem a přimhouřila trochu víčka.

"Zlatíčko nechceš to nejdříve ještě probrat s panem doktorem a hlavně s Justinem?" Zeptala se Starostlivě máma a pohladila mě po ruce. "Ne. Nechci už nic probírat. Chci potrat." Řekla jsem a ona kývla na souhlas.

"Dobře tedy. A kdy chcete potrat uskutečnit?" Zeptal se a propletl si prsty. "Teď hned." Řekla jsem a máma a pan doktůrek na mě jen nechápavě koukali. "Tak ať je tedy po vašem slečno." Řekl a najednou kolem mě začalo běhat několik sestřiček které mě měli připravit hlavně na ten zákrok.

"Slečno teď vás uspíme a probudíte se až potom dobře?" Řekla jedna ze sester která zrovna připravovala injekci. Kývla jsem na souhlas a ostří plné nějaké tekutiny se rychle zarylo do mé kůže. Pak už u mě stála máma která mě držela za ruku a hladila po vlasech.

Začalo se mi chtít spát, proto jsem se nechala převézt do snů...

***

Probudila jsem se ale jako bych se radši ani probudit nechtěla. Ne že by to nějak moc bolelo. Spíš mě rvalo duši moje svědomí. Zabila jsem dítě. Nechala jsem zavraždit vlastní dítě.

Z oka mi vytekla jedna slza kterou jsem nechala volně téct po mojí rozpálené pokožce.

Za tohle mě Justin zabije. Dříve nebo později se to stejně dozvědět musí...

Taková kratší kapitolka ale přece jen je. Zase vůbec nic nestíhám. No prostě hrozný to semnou je.

Mimochodem začínám už přemýšlet nad novým příběhem... mám pár nápadu které vám řeknu v příští kapitole. Teď mi ale kdyžtak řekněte co by jste tak chtěli. Jakože třeba nějaký nápad nebo tak něco prostě to co vás baví číst :)

No nic já mizím.. mějte se hezky zlatíčka <3

Love u all💗