Síla vůle

13. kapitola

Povídali jsme si, vtipkovali a když jsem se pak ze zvědavosti podíval na hodiny, nemohl jsem uvěřit vlastním očím.

,,Je půl páté." otočil jsem se na Nicky a ona jen pokrčila rameny.

,,Abych řekla pravdu, takhle jsem si už dlouho s nikým nepokecala."

Chvíli jsem sledoval, jak se zahrabala pod deku a položila si hlavu na polštář. Tmavé dlouhé vlasy se rozprostřely okolo jejího obličeje a částečně i na můj polštář. Mile se na mě usmívala, když jsem si opřel polštář o čelo postele.

,,Tak jdeme spát?"

Vlastně jsem s ní původně fakt nechtěl ležet na jedné posteli, ale promile ze mě vyprchaly, takže jsem si sebou byl víc jistý. Přikývl jsem a ona se jen tak naklonila a vlepila mi pusu na tvář.

,,Sladký sny, Keve."

,,Děkuju. Tobě taky."

Moje oči byly sice unavené, ale nemohl jsem usnout. Asi deset minut bylo ticho, když jsem sledoval strop, osvětlený nočním odrazem měsíce. Otevřeným oknem dovnitř proudil čerstvý vzduch, který mě naopak probral. Byl jsem v prekérní situaci a tohle všechno umocnil rozsvícený telefon, na kterém se objevilo Marvinovo jméno.

Tiše jsem vstal a přešel do obývacího pokoje, kde jsem telefon přijal.

,,Co se děje?"

,,Spíš?"

S pohledem na hodiny, které ukazovaly pátou ranní jsem se mu téměř vysmál.

,,Už ne."

,,Něco jsem posral."

,,Co jsi posral?"

Nastalo ticho až mi přišlo, že Marvin vzlykal.

,,Já... vzal jsem si nějakou tabletku. Byly tu nějaký holky a pak přišla Courtney, jako že nás přišla zkontrolovat. Teď před chvílí jsem se probral vedle ní. Nahej... Do prdele! Co jsem to provedl? Nikdy bych to Nicky neudělal. Kurva!"

,,Co ti k tomu mám říct? Co chceš slyšet, že se přeci nic nestalo?"

,,Já vím, že se, do hajzlu, stalo hodně." zaslechl jsem nějaký rámus, jako by něco shodil.

,,No věděl jsem, že nejsi svatej."

,,Ne jasně, že ne. Občas mi nějaká holka vykouřila nebo jsme si dali pusu, ale do prdele, nikdy jsem ji neopíchal. Nicky mám rád, kurva!" další hluk z druhé strany mě donutil telefon oddálit od ucha až jsem si všiml Nicky mezi dveřmi.

,,Nemám ti k tomu co říct, Marvine. Promiň, ale i když jsem tvůj kamarád, v tomhle ti nedokážu pomoct."

,,Spí?"

Chtěl jsem mu říct, že na mě právě kouká a slyší mě.

,,Jo. Nicky spí." otočil jsem se na ní a ona popošla až ke mně.

,,Změním to. Až se vrátíte, tak všechno bude jinak. Přísahám."

,,Dobrou, Marvine."

Nastalo hrobové ticho a i v té tmě jsem sledoval, jak se její hrudník prudce zvedal a klesal.

,,Vyspal se s nějakou?"

Opět jsem se dostal do ještě horší situace.

,,Nechci odpovídat. Je to můj kamarád."

,,A já?"

Zavrtěl jsem hlavou a šel okolo ní, abych si nalil trochu vody. Po tomhle mi vyschlo hrdlo jako nikdy.

,,Slyšela jsem všechno, Kevine, nesnaž se to zamaskovat. Jen mi kývni. Podvedl mě?"

Zvedl jsem skleničku ke rtům až se mi orosilo čelo.

,,Mlel něco o nějakých prášcích."

,,Jasně. Zdrogoval se a pak si to s nějakou rozdal?"

,,Blbě jsem mu rozuměl. Byl úplně na sračky."

Popošla až ke mně a to už se jí v očích objevily slzy.

,,Tvrdil, že až se vrátíš, tak se všechno změní. Přestanou mejdany a bude se ti věnovat."

,,Ať jde do hajzlu."

Opřela se oběma rukama o hrany linky a zhluboka dýchala. Předklonila hlavu a vlasy jí spadly po ramenech až do obličeje. Tohle jsem posral. Položil jsem skleničku a prostě jsem to hodlal posrat ještě víc. Přitiskl jsem si ji k sobě a ona plakala.

Měl jsem důvod to Marvinovi vrátit a taky jsem si málem vzteky rozdrtil čelist. Stačilo jen sjet dlaní o kus níž na její zadek, zvednout ji na linku a začít líbat. Přesně tak opatrně jako to udělala u toho auta.

Zatímco jsem tam stál jako pitomec, hladil ji ve vlasech a zádech. Položil jsem hrdinsky rty do jejích vlasů a vlepil jí pusu. Chtěl jsem se sarkasticky poplácat po zádech, protože tohle bylo fakt frajerský.

Chvíli jsem tam s ní jen tak stál, když jsem jí pobídl, aby šla do postele než začne svítat. Bylo mi jasné, že neusne hned. Pomohl jsem jí přikrýt a pohladil ji ještě po vlasech. Hodlal jsem se posadit do vedlejší místnosti a mlátit se do hlavy, ale ona mě vzala za ruku a nechtěla být sama.

Lehl jsem si vedle ní, když vyhledala mojí dlaň a pevně mě stiskla. Propletl jsem prsty s těmi jejími a opět v duchu klel. Polkl jsem na prázdno, když přitiskla hlavu až na můj polštář. Odhodlal jsem se jí dát pusu na čelo, aby se uklidnila a přitiskl si jí blíž k sobě.

Nevím, jak dlouho jsem hladil její ledovou ruku, ale usnula. Sice jsem tu ruku pod jejími zády už necítil, ale ten okamžik se mi líbil. Ty propletené prsty nevydržely, ale i tak mě probralo o pár hodin později světlo z okna. Byl jsem však tak unavený, že jsem znovu usnul v té samé poloze s dlaní na jejím břiše a nosem zabořeným do jejích vlasů.