Síla vůle

22. kapitola

Beze slova jsem se sebral a vydal do Frederictonu. Ráno jsem se dal na cestu, abych dorazil navečer. Trochu jsem se bál toho, co bude.

Dorazil jsem na místo a k mému velkému překvapení, že bude v tichosti v romantické atmosféře, otevřela mi Courtney a po domě pobíhali ještě kluci.

,,Kevine!" vstal nadšeně Marvin a všichni mě hned vítali.

Posadil jsem se k ostatním a hned jsem se nacpal nějakými špízy.

,,Kde je Nicky?"

Marvin na mě kývnul, abych ho následoval do zahrady. Hodil jsem na sebe kšiltovku a bundu, zatímco on vyšel jen v mikině.

,,Nasliboval jsem jí hory doly. Nakonec mi kývla na to, že si to všechno musí nechat projít v hlavě. Pořád nevím, na čem jsem." zapálil si brko a opřel se o dřevěné zábradlí terasy.

,,A kde je teď?"

,,Nad kadeřnictvím je byt. Spí tam a občas sem přijde, ale jen jako kamarádka. Je strašně odtažitá."

,,To vypadá na rozchod."

,,Nedám to bez ní." opřel se zoufale a civěl kamsi do zahrady, kterou pohltila tma.

,,Zavolám jí, že jsem přijel, jestli nechce přijít. Aspoň se uvidíte."

,,Díky."

Zatímco Marvin odešel, popadl jsem telefon a s nádechem vytočil její číslo.

,,Proč ses mi neozval?" spustila hned.

,,Potřeboval jsem přemýšlet. Mám dost a všechno se na mě sype. Nevolám kvůli tomuhle. Chci tě vidět. Jsem u Marvina."

Nastalo ticho.

,,Dneska to nejde. Před chvílí jsem skončila v práci a jsem úplně vyřízená. Zítra hned ráno tam budu, slibuju."

,,Budu se těšit, Nicky."

,,Já taky."

Jakmile jsem ji uslyšel, bylo mi hned jinak. Málem jsem rozdrtil ten telefon, jak jsem se snažil ovládnout. Jasně, že bych se nejradši vysral na Marvina a jel za ní, ale tohle prostě teď nešlo.

,,Tak Nicky přijede až zítra." oznámil jsem všem přísedícím v obýváku.

,,Na Marvina pěkně sere." okomentoval to Randy.

,,Taky už s ním nespala jak dlouho." dodala Courtney.

,,V tom bude někdo jiný." zazubila se Beverly a tak divně mě sjela.

Večer byl spíš v klidu. Poseděli jsme u piva a kecali o všem možném. Dohadovali jsme se, že bychom se všichni odebrali někam na pobřeží do hotelu, který vlastnil Randyho táta. Šlo jen o to si koupit letenky a vyrazit. Všichni to odhadovali na pozítří, což jsem uvítal, než začne hokejová sezóna.

Ráno jsem vstal mezi prvními, takže jsem si vzal bundu, kšiltovku a šel se provětrat do zahrady. Když jsem se pak vrátil, všichni už byli vzhůru a dávali si vafle a kafe.

Posadil jsem se k ostatním, když mě překvapil známý milý hlas. Courtney šla otevřít Nicky, což ve mně vyvolalo nepopsatelný pocit. Srdce se mi rozbušilo, jak jsem ji chtěl sám pozdravit. Dal jsem si kšilt dozadu, sundal bundu a vstal, abych ji nenápadně pozdravil.

Nasadil jsem úsměv a její jiskřičky v očích by viděl snad i slepý.

,,Ahoj Nicky, jak je?" objal jsem ji a ona mě líbla na tvář.

,,Ráda tě zase vidím."

Za mnou se hned objevil Marvin a usmíval se na ní jako by mu přinesla klíčky od Ferrari.

,,Večer slaví Randy narozky. Jen výjimečně to oslavíme a pak bychom si zajeli na pobřeží. Jeho táta tam má hotel a všechny nás zve."

Nicky otočila hlavu na Randyho a pak na mě.

,,Kdo všechno jede? A kdy?"

,,Zítra, jak se probereme. No naše parta. Pojedeš?"

,,Musím si to nějak zařídit v salónu."

Marvin se začal radovat. Zvedl ruce nad hlavu a něco hlasitě volal na ostatní. Ani jsem nevnímal, co plácal. Díval jsem se na Nicky a ona se usmívala. Zabrzdila pohledem na mě a na jejích rtech jsem rozpoznal otázku: ,,Jedeš taky?"

Přikývl jsem a už tasil vyzvánějící telefon. Myslel jsem, že to bude máti, ale překvapil mě Simon. Vyběhl jsem na terasu a ještě zkontroloval, že za mnou nikdo nestojí.

,,Mluvil jsem s mámou. Co zase děláš? Prý jsi měl doma nějakou děvku a Nicky odešla."

,,Kolikrát mám říkat, že je zadaná? Mám to mámě snad dát písemně?"

,,Že se na to nevysereš. Kde jsi? Nezajdeme večer na pivo?"

,,Jsem ve Frederictonu."

,,Jo počkej. Takže jsi u ní?"

,,Ne. Jsou tu všichni i její frajer."

,,Ty jsi teda střelec. Co kdybych měl cestu okolo Frederictonu?"

,,Proč ne? Večer má být nějaká párty, třeba si tu i vrzneš."

,,Nekecej! A to mi říkáš jen tak?"

,,A jestli chceš jet na pobřeží, máme pronajatý hotel."

,,To nezní vůbec špatně. Jdu si zabalit. Myslíš, že bych si mohl půjčit od tvé máti tryskáč." začal se smát.

,,Zavolej jí a nezapomeň se zmínit, kde jsem a co tu dělám."

,,Jasně."

Věděl jsem, že v té hromadě lidí se Simon ztratí, protože nebylo ještě ani sedm večer a už se tu pohybovalo několik desítek neznámých lidí.

Nicky samozřejmě pobíhala po domě a něco připravovala. Nemusela nic dělat, ale nedala si říct. Nenápadně jsem se k ní přidal a pomáhal jí s jednohubkami. Marvin se naštěstí v kuchyni ani neukázal, takže jsem se s Nicky bavil jako by nic.

,,Jsem ráda, že jsi tu." pousmála se na mě a opřela se zasněně o linku.

,,Chyběla jsi mi. Docela jsem si tě oblíbil." začal jsem se smát, přičemž mě plácla přes ruku.

,,Tak oblíbil. Náfuko!"

,,Jak jste na tom s Marvinem?"

,,Nedokáže pochopit, že je konec. Pořád si něco nalhává a mluví dokola o nějakém měsíci na zkoušku."