Kreslení

856 59 7
                                    

Sheila kreslila. Když se probudila, našla na nočním stolku svůj skicák a u něj tužku a i když nechápala, jak se sem z jejího pokoje v paláci v hlavním městě dostal, nemohla být šťastnější. Už nekreslila několik dní a chybělo jí to víc, než by si kdo mohl myslet. 

Z toho důvodu si nepochybně nevšimla, když do jejího pokoje vletěla veselá Cleméns. Ta se zarazila okamžitě, když zjistila, že ji Sheila nevnímá a fascinovaně ji a rýsující se obraz pozorovala. 

Bylo to nepochopitelné. Sheila kreslila tam a pak hned zase tady, pak úplně na druhé straně a pak se zase vrátila zpátky. Bylo to tak chaotické. V levém dolním rohu měla dojem, že vidí již dokonale propracovanou neidentifikovatelnou tlapu, ale zbytek byl zase jen jeden velký chaos. 

Cleméns takhle vydržela sedět několik minut, ale pak ji to přece jen přestalo bavit. Nechtěla však Sheilu rušit a tak se tiše zvedla a zašla si pro knihu. Když se vrátila, byla Sheila ve stejné poloze v jaké ji nechala. Stále kreslila. Obrázek se jí teď zdál úplně jiný než před tím, ale stále neměla tušení, co to Sheila kreslí. Tlapa však zůstala. 

Začetla se tedy do knihy. Pokaždé když však měla otočit stránku, poočku mrkla na Sheilu. Ta však vypadala pořád stejně. Jen obrázek se jí měnil pod rukama.

Stejně to vypadalo další dvě hodiny. Pak však Cleméns zaznamenala změnu. Začala poznávat, co je na obrázku. K první tlapě se přidala druhá a k ní třetí a čtvrtá, pak z té podivné čmouhy vzniklo již propracované tělo a hlava a Cleméns s údivem došlo, že je to drak a ne jen tak ledajaký. Byl to její bratr.

Pak se ozval výkřik. Sheila se probudila ze svého transu a k jejímu zděšení nebyla v pokoji sama. Když však poznala, že je to jen Cleméns, okamžitě se uklidnila.

,,No teda... Věděla jsem, že kreslíš, ale že až tak dobře." Poznamenala Cleméns a nevěřícně kroutila hlavou.

,,Ano... Má matka taky kreslila." Usmála se Shleila. Byla šťastná, že má něco po matce, co nikdo jiný mít nemůže. Cítila se jí tak blíž  i když si nemyslela, že kreslí tak dobře jako ona. 

,,Je to úžasné. Vypadá jako živý." Řekla Cleméns obdivně. ,,A to to celou dobu vypadalo jako čmouha." Dodala a zasmála se. Sheila se pousmála taky. Už jí to řekla Theresa, Thor, Thomas, Feliciana a dokonce i Sienna. 

,,Já vím, ale nevím proč to tak dělám. Často ani nevím, co kreslím." Usmála se nad sebou Sheila.)

,,Teď jsi taky nevěděla co kreslíš?" Zeptala se Cleméns se zájmem.

,,Upřímně ne. Pouze jsem na svém nočním stolku objevila svůj skycák a tužka, sedla si do křesla a pak už nevím." Usmála se Sheila a zakroutila nad sebou hlavou. Nikdo ještě tenhle její stav ještě nepochopil. Ani ona sama ne.

,,To je zvláštní." Svraštila Cleméns obočí. Stejně jako všichni předtím tento stav nepochopila, ale obdivovala Sheilin obraz.

,,Takže nevíš proč jsi to namalovala?" Zeptala se Cleméns s pohledem na draka v podobě jejího bratra. Sheila svraštila obočí a pohlédla na obrázek. Kvůli nečekanému narušiteli v podobě Cleméns si jej ještě nestihla pořádně prohlédnout. Teď však znovu šokovaně vykřikla.

,,Vždyť to je Damien." Vydechla nevěřícně. Vzpomínka na to jak se proměnil v draka byla stále čerstvá a ona nepochybovala, že na to nikdy nezapomene.

Cleméns souhlasně zakývala hlavou a zadívala  se Sheile do očí. Ta jen přemýšlela. Bylo to snad znamení?Ale znamení čeho? Odpověď neznala. Ale měla o důvod víc si s Damienem promluvit. 

Dívka drakůDonde viven las historias. Descúbrelo ahora