Junkies of Love

27. kapitola: "You Were Yours And I Was Mine"

Pátého ledna se Patrick Gardner po vánočních prázdninách vrátil zpět do školy a spolu s ním zmizel i jeho kufr z Marleniny ložnice. Jedinými známkami jeho téměř čtrnáctidenního pobytu v jejím bytě byly uspořádané hrnky a talíře v kuchyňské poličce, nezvykle uklizená koupelna, kde zbyl jeho zubní kartáček, a hromádka ručně psaných vzkazů na růžových papírkách. Marlene je nacházela všude, ve skříni vedle hromádky ponožek, v poličce přilepené na skleničkách, na zrcadle v koupelně. Většinou na nich byla srdíčka nebo komplimenty a ona si každý schovala.

Rozloučili se dlouhým polibkem a slibem, že se budou navštěvovat tak často, jak jen to s jejich pracovními povinnostmi půjde. Marlene jej doprovázela pohledem, když šel dlouhou kachličkovou chodbou, přes rameno koženou kabelu, v levé ruce madlo velkého černého cestovního kufru. Před schody se otočil, aby jí věnoval poslední úsměv. Poslala mu vzdušnou hubičku a zavřela dveře.

Každý den o polední pauze jí napsal krátkou zprávu a ona mu každý večer telefonovala s úsměvem poblázněné školačky. Od silvestrovského večírku u Chrise jí připadal jako vyměněný. Nepřicházel s žádnými hloupými poznámkami na její osobu nebo na účet jejích přátel, dvakrát dokonce pozvali Erin a Mishe na večeři do bytu na dvojité rande, jak to Patrick se smíchem nazýval. Marlene nikdy neunikl Erinin poněkud zmatený pohled, když Patrick a Mishri diskutovali a společně se smáli, nicméně vždycky reagovala pouze úsměvem.

Seděla na podlaze v obývacím pokoji, v pozadí jí z reproduktoru hrálo album Ten od Pearl Jam, vedle ní ležel na talíři pomalu se roztékající nanuk a projížděla internetové obchody na mobilu. Hledala nějaké hezké boty, Patrick jí to říkal neustále, ale nyní měla pocit, že by je opravdu potřebovala.

Bytem se rozezněl zvonek. Nadskočila a vydala se ke dveřím. Na tváři se jí objevil úsměv a příchozího objala.

„Co tady děláš? Nemáš náhodou pracovat?"

„A ty?" zeptal se na oplátku Chris, zamířil k její pohovce a natáhl se na záda.

„Dáš si něco?"

Zamyslel se a pak pohlédl na podlahu a její rozteklý nanuk. „Co je sakra támhleto?

Nechápavě se otočila a pak se kousla do rtu. „Do prdele. Chceš to?" Pokrčil rameny, natáhl se pro talíř a rozteklé lesní plody vysrkl.

„Co tady celý dny děláš?" zajímalo ho.

Posadila se zpátky na podlahu a zeslabil hudbu. „Jak to myslíš?"

„Dlouho jsem tě neviděl na pláži."

„Vždyť jsme se viděli předevčírem," zamračila se Marlene.

Protočil oči: „Ale to bylo v práci. To se nepočítá. Pracovní vztahy a osobní život, to se nemá kombinovat."

„Jo, protože náš pracovní vztah je úplně jinej než ten normální."

„V podstatě jo, v pracovním vztahu ode mě nechceš koupit trávu," zamyslel se Chris.

„Nikdy jsem si od tebe nekoupila trávu, Chrisi, vždycky ji dostávám zdarma."

„Pravda," řekl a pak mávl rukou, „ale v práci ji stejně nikdy nechceš."

Ušklíbla se: „Co teda chceš?"

„Přišel jsem napravit náš osobní vztah," zazubil se a z kapsy vytáhl dva jointy. Jeden jí hodil a ona si jej pochybovačně prohlédla. „Balil jsem je já."

„Jo, jo, jsou krásný," usmála se a otevřela dveře na balkon. Půjčila mu svůj zapalovač a posadila se na zábradlí.

Připálil jí a ona dlouze potáhla. Cítila, jak jí do hlavy stoupá lehká horkost. „Doufám, že je to nějaká rozumná dávka, Chrisi."