Vlčí vášeň [ -KODIAK STREET- ]

11.kapitola- Jídlo..

Jess seděla za jídelním stolem v kuchyni a pozorovala Conora, jak připravuje jídlo. Musela uznat, že vařit opravdu uměl, protože celou kuchyň provonělo pečené maso.

Zavzpomínala si na svého tátu, jak jí vařil, když máma byla v práci a dělal jí pečené kuře na zelenině. Ta vůně, kterou nyní cítila byla dost podobná té z dávna.

Představila si, jak sedí táta s mámou vedle sebe nejspíše naproti ní u stolu a společně si povídají. V jejich obličejích viděla šťastné výrazy, a jak se spokojeně drží za ruce. Tato představa byla z doby, ve které zanedlouho otec zmizel.

Po tátovi nebyli tehdy žádné stopy. Policie s tím taky skoro nic neudělala, protože podle nich to byl jen další případ, kdy manžel utekl s milenkou a to beze stopy. Její matka tomu nechtěla věřit a Jess se jí ani nedivila, protože její otec by Jess nikdy bez rozloučení nebo jakéhokoliv vzkazu neopustil, protože vždycky jí říkal, že je jeho malá holčička, která je jeho život, a kterou musí chránit, navíc její matku nadevše miloval. Jak Jess, tak i její matka věděly, že v tom žádná milenka nebude, věděly, že je zatím něco víc. Něco, co ho donutilo odejít bez rozloučení.

Pak Jess a její máma na všechno zůstaly samy a už se o otci nikdy nebavily hlavně proto, protože si její matka po tom všem prošla psychickým peklem. Proto se Jess po těch letech vrátila. Chce znát pravdu a ví, že musí začít od začátku. Prohledat místo kde žili, poptat se lidí, prostě udělat vše, na co se tehdy policie vykašlala. Chce najít svého otce, ale v momentální situaci se musí dostat od Conora.

,,Conore, kdy mě konečně pustíš? Už mi je dobře a ráda bych už šla do svého bytu.''

Conor se k Jess otočí s podrážděnou náladou. ,,Možná zítra, jak jsem ti minule říkal, až si budu jistý, že jsi v pořádku, tak můžeš jít.'' Dá na stůl velkou mísu se zeleninovým salátem a poté plný pekáč skvěle vonícího pečeného masa. Sobě i Jess podá talíř a poté si sedne naproti ni. Oba si naberou a začnou jíst. Když je dlouho ticho a jde slyšet jen mlaskání Jess se podívá na Conora.

,,Je to moc dobré. Musím říct, že jsi druhý chlap, kterého jsem viděla, tak dobře vařit.''

,,Kdo byl ten první?'' Prohodí Conor mezi soustem aniž by se na ní podíval.

,,Můj otec. Byl to skvělý kuchař. Vždycky mi vařil, když nebyla máma doma.'' Řekne Jess a dá si sousto nabrané na vidličce do úst.

,,Byl?'' Conor zvedne hlavu od talíře a zadívá se na Jess.

,,Ano byl. Zmizel když mi bylo patnáct let. Poté jsme se s mámou z Kodiak Street odstěhovaly.'' Pro tentokrát se Jess nepodívala na Conora.

,,To mi je líto.''

,,To je v pořádku už je to dávno. Ty máš nějakou rodinu?'' Nějak Jess napadlo jestli vůbec únosci mají nějaké rodiny. Conorův povzdech zazní, jako by to pro něj nebylo moc příjemné téma.

,,Mám bratry a sestry. Naše náhradní matka zahynula před pěti lety.'' Conor si nabere už druhé obří maso.

,,Promiň, nic mi do toho není.''

,,V pohodě nic se neděje.'' Řekl Conor a pokračuje v jídle.

Po jídle Jess vezme talíře aby je mohla umýt. Vzala do ruky svůj talíř a začala ho umývat najednou se ji zatočila hlava a talíř upustila do dřezu. Conor se rychle postavil ze židle a dvěma dlouhými kroky k ní přejde aby jí včas zachytil do náruče, ale Jess se naštěstí podepřela a snažila se závrať rozdýchat. Když závrať ustala chtěla ze dřezu vytáhnout střepy z rozbitého talíře, ale jeden střep jí udělal do dlaně krvavou rýhu.

,,Au! Sakra! Dneska se mi nedaří.'' Nadávala si pod nosem, ale v tom jí Conor chytil za pořezanou ruku a přiložil si jí k ústům. V jeho očích uviděla něco jako záři.

,,Conore, co to děláš?'' Snažila se mu ruku vytrhnout z jeho sevření ale neměla šanci držel jí pevně a ránu jí sál tak silně až jí to začalo bolet. Dostala strach, protože nevěděla, co to do něj vjelo.

,,Conore!'' Když Jess zařvala Conor se konečně od její ruky odtrhl. Podíval se na ní jako by se nic nedělo a odešel pryč. Když se vrátil měl sebou náplast kterou jí dal na pořezanou část ruky.

,,Musíš na sebe dávat pozor.'' Řekne jako by se snažil tímto sám uklidnit.

,,Dávám na sebe pozor, jen jsem ty střepy chtěla uklidit. Jsi v pohodě?'' Podívá se Jess na Conora.

,,Nic mi není jen jsem dneska nějaký unavený.'' Protře si rukou obličej, ve kterém Jess spatří chvilkový zmatek a zoufalství. Conor začne v kuchyni uklízet, zatím co Jess, si sedne do obýváku.

,,Jess musím dneska večer odejít. Zavolám své sestře aby tu dnes byla s tebou kdyby si něco potřebovala.'' Sedne se na gauč vedle Jess.

,,A proč? Já se o sebe umím postarat. Navíc nejraději bych byla, kdybych už mohla jít domů.''

,,No, jak vidíš, tak ještě nemůžeš. Kdyby jsi byla v pořádku, tak by se ti netočila hlava, navíc máš pořezanou ruku, takže bych byl radši, kdyby si ještě den možná dva dny zůstala u mě.''

,,Tak si zajdu do nemocnice aby se na mě podívali. To si měl možná už udělat dřív.'' Podívá se na Conora naštvaně.

,,Jo? A co si myslíš, že by ti v té nemocnici řekli? Ještě by tě obvinili z toho, že jsi feťačka, která to přehnala s dávkou a odmítli tě ošetřit, takže proto jsem si tě vzal domu. Nemysli si, že jsem to dělal protože bych chtěl.'' Zvýší Conor hlas.

,,Dobře, tak když jsem taková tvoje přítěž, tak mě pusť a dej mi laskavě pokoj.'' Jess z gauče vyskočí na nohy a naštvaně jde do svého pokoje. Conor jde okamžitě za ní.

,,Sakra, tak jsem to Jess nemyslel. Nevadí mi že ...'' Než to Conor stačí doříct, tak mu Jess před nosem zabouchne dveře.

,,Dobře tak si trucuj, je mi to jedno, ale nezapomeň, že tu večer nebudu.'' Conor se otočí od jejich dveří a jde k telefonu zavolat své sestře Dianě.

Zdravím, tak je tady další kapitolka. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale jinak to nešlo. Jsem ráda za to, že se vám mé psaní líbí a moc si toho vážím.❤️❤️ Přece jen to nepíšu pro sebe, ale píšu to pro vás. Chtěla bych všem moc poděkovat za vaše hlasy a povzbudivé komentáře. ❤️

Jinak v následujících kapitolách se máte na co těšit   ^.,.^

Vaše Erenoa ❤️ ---->  ^.,.^