Gamers/Lovers

*9*

Položil jsem ho na zem a sedl si na něj obkročmo. Ruce jsem mu držel na zemi.
,, a kdo je frajer teď co? " zasmál jsem se.

Zrudnul jsem a vrtěl se. ,,Já se z toho dostanu, uvidíš.'' Musím se z pod něj rychle dostat jinak z toho bude problém.

Snažil se vzpírat ale bylo mu to k ničemu.
muhahahahaaaa. Jsem tak zlý.
,, tak co uděláš teď ty chlapáku. " zasmál jsem se.

Pane bože! Co mám dělat cítím jak se dole můj kamarád probouzí k životu. ,,Maty pusť mě. Prosím.'' Řekl jsem jako by stále šlo o hru. Nechci aby si myslel že něco pokazil.

,, popros znovu " usmál jsem se ďábelsky. Vypadal vystrašeně. Muhahahhaaa.

,,P..prosím Maty. Prosím.'' Řekl jsem už nervózně. Cítil jsem jak mě kamarád tlačí. Doufal jsem že si toho nevšimne.

,, no dobře no" řekl jsem a slezl z něho. V tom mi zakručelo v břiše.
,, hele tak já nám skočím pro něco do kuchyně. Dobře? " zeptal jsem se ho.

,,J..jo jasně skoč.'' Usmál jsem se. Počkal jsem než odejde a pak skontroloval stav mého kamaráda. Uff není úplně. Otevřel jsem okno a zhluboka dýchal abych si vyčistil myšlenky. Vše už bylo v pohodě.

Vzal jsem nám dvě skleničky, krabici s džusem a marshmellouny(nevím jak se to píše XD)
Došel jsem do pokoje.,, A co takhle postavit bunkr?!? " zeptal jsem se ho a oči se mi rozzářily.

,,Bunkr? To je hra?'' Zeptal jsem se nechápavě. Znám jenom bunkry z druhé světové. Nic takového jsem ale nikdy nedělal.

Zvedl jsem hromadu dek z postele a vzal i bulíky, kolíčky a vše co bylo po ruce.
,, je to lehké. Prostě si vytvoříme něco jako stan/doupě /domek. A bude to nedobytná pevnost! Řekl jsem a oči se mi rozzářily. To bude pecka!

Docupital jsem k němu. ,,Tak jo.'' Stavění nám šlo od ruky. Bylo to fakt nedobitné. Vlezl jsem si dovnitř. Je tu dost místa.

Peckové bylo to, že bunkr byl celkem vysoký. Takže nad televizí byla také střecha. Neboli jsme prostě měli v bunkru telku.
,, jsme dobrý. " řekl jsem a plácl si s mikou. Po chvilce jsme začali hrát zase splatoon a u toho jedly bonbóny. A pak přišla do pokoje babička. Pochválila nám bunkr a podala každému talířek s jablečným koláčem. S pozdravem odcupitala zpět do kuchyně.

Opřel jsem se zády o Matyho a hrál. Maty mi radil kam jít a co dělat. Užíval jsem si tu hru. Pak jsem slyšel že do pokoje a bunkru někdo vlezl. Byl to jeho bráška.

,, Theo co tu děláš? "zeptal jsem se a protočil oči. Škemral jestli může dovnitř. Nakonec jsem svolil. Koukal na televizi jako na boží stvoření. Ale je mi jasné že dřív nebo později něco pokazí.

Theo po chvíli si lehnul do mého klína a prosil jestli si taky nemůže zahrát. Půjčil jsem mu tedy ovladač. Jenže on si ve hře dělal co chtěl. Děti no.

Neříkám nic. Poslední dobou ke docela drzý. Hrál a vztekal se vždy když umřel. Bylo mi líto Miky. Ale je hodný že mu to půjčil. Theo hrál a dostal pěkně na frak. Mrsknul nohou a ta zvrhla skleničku s džusem.
Co jsem vám říkal. Díky bohu že se to zvrhlo na část kde je lino a ne koberec. To bych ho asi uškrtil.

,,Theo musíš být opatrný.'' Hladil jsem ho po vláscích aby se uklidnil. Jenže on byl pořád naštvanější a naštvanější až s ovladačem hodil o zem. Leknul jsem se.

,, Tak a to stačilo!" řekl jsem. Chytl jsem ho za ucho a odtáhl do jeho pokoje. Práskl jsem s jeho dveřmi a šel do koupelny. Vrátil jsem se s kýblem a hadrem. Jsem to říkal. A ještě si myslí že jsme mu my dva ublížili. No jo no. Puberta.

Nechápal jsem Theovo chování. Maty utíral zem a já se musel zeptat. ,,Mám nějak pomoct? A..omlouvám se.'' Řekl jsem. Theovi se asi nelíbilo jak jsem ho hladil.

,, Miki ty za to nemůžeš. Jsi moc hodný. Za to může to pako jedno dinosauří. " zasmál jsem se a podrbal se na zátylku. Odnesl jsem kýbl a omyl si ruce. Vrátil jsem se a podíval se na ovladač. Vypadal v pořádku, ale když jsem ho zkoušel s ním hrát nereagoval. Prostě na vyhození.

,,Třeba ještě půjde spravit." Řekl jsem s nadějí v hlase. Vzal jsem si další kousek koláče co nám donesla jeho babička. Je tak dobrý.

,, To nepůjde. Prď na to. Koupím potom nový. " řekl jsem.,, Chceš jít do sprchy první nebo mám já?" zeptal jsem se ho když jsem prolézal bunkrem ke skříni.

,,Klidně jdi první.'' Usmál jsem se. Když odešel, lehnul jsem si na podlahu a přemýšlel. Jsem rád že mám novou rodinu, a že mi udělali moji první narozeninovou oslavu. Máma mi ale bude chybět. Takový osud si nezasloužila. Usnul jsem.