Dvanáct Kousků Mé Inspirace [#výzva12]

Květen

Zdravím! Po dvou měsících pauzy opět přicházím a s sebou přináším i další část z dvanácti povídek. Tento měsíc je ve znamení romantiky. No... Romantika... Psaní tohoto (nedá se ani říct díla) zabralo vlastně jen několik málo hodin. Je to fanfikce na jeden z mnoha amerických seriálů. Nápad vznikl již před několika měsíci, ale sepsáno to bylo až v tento den 31.5. 

Berte tento výmysl prosím s rezervou.

Nenápadný raketoplán malých rozměrů pomalu prolétal kolem první vesmírné lodě, jež lidstvo postavilo. V jeho kokpitu seděli dva muži, kteří obhlíželi loď.

„Plátování téhle části bude do tří dnů hotové," řekl jeden z nich a ukázal na spodní část trupu plavidla.

„Hlavně aby se ta barva hodila k plášti gondol," strachoval se druhý muž.

„Ty snad chceš na trupu pózovat pro fotografy?"

„Možná," zapřemýšlel kapitán a dál jen obdivoval svou loď. Trip, muž, který pilotoval raketoplán jen usmál a nic jiného dál neříkal. Chvíli jen tak kroužili kolem lodi.

„Ach bože... Ta je nádherná."

„A rychlá. Warp 4,5 už ve čtvrtek."

„Na Neptun a zpět za šest minut."

„Podíváme se na boční senzorové pole," vyhrkl najednou kapitán a zadíval se na svého podřízeného, jež seděl vedle něj.

„Vteřinku."

„Zpomal. Tam," ukázal na část trupu lodi, „tyhle otvory se během testu ohnuly. Musejí se nechat vyztužit."

Komandér přikývl a dál se věnoval pilotování. Raketoplán jen lehce ťuknul o trup lodi, avšak i přesto na jeho palubě se rozezněl otravný zvuk pípání.

Malým plavidlem se rozezněl kapitánův sarkastický hlas, „Bezva. Odřel jsi lak."

„Pardon," omluvil se a sklopil pohled k podlaze.

„Pro tentokrát jsem ochoten to přehlédnout, ale bude-li se to opakovat, trest tě nemine," řekl přísně kapitán a pohlédl na komandéra.

„Trest? Jaký trest?" vyzvídal. Moc dobře věděl, jaký trest by ho postihl, ale i přesto to chtěl slyšet z kapitánových úst. Lehce se pousmál, otočil se ke kapitánovi a šibalsky se na něj usmál.

„Ach Charlesi..." zašeptal kapitán, „nejsi hloupý. Víš, co tě čeká..." než však stačil dokončit větu, raketoplán opět narazil do trupu lodi.

„Promiň. Nějak si nemohu vzpomenout..." zalhal mladší muž a začal žhavit motory raketoplánu.

„Země raketoplánu šest..." ozvalo se z palubního interkomu.

„Tady raketoplán šest," odpověděl Trip.

„Na příkaz admirála Forresta se okamžitě dostavte na Velitelství."

Po několika hodinách jednání s admirálem Forrestem a bandou otravných ušatých Vulkánců se kapitán Archer vrátil na loď. Ještě před odletem si však na Zemi zařídil pár dalších věcí.

Jakmile zase pevně stál na palubě své lodi, zamířil do své pracovny pro několik Padů s dokumenty. Chodby lodi byly přeplněny důstojníky nejrůznějších hodností a národností. Všichni měli natolik práce, že si ho nikdo nevšiml, a za to byl v tuto chvíli rád. Zamířil do strojovny, kde už Trip kontroloval Warp jádro. Jeden z jeho podřízených leštil hadříkem jeden z mnoha displejů. „Kapitáne," zasalutoval důstojník.