Měsíc na táboře

2.kapitola

  Právě jedeme do vedlejšího města na pouť. Je sobota večer, tak si to plánujeme strašně moc užít.
Cestou jsme se na sebe s Chrisem podívali a naznačili, že už je čas.
" Lidi, musíme Vám něco říct." začala jsem.  " Dnes jsme se byli s Chrisem podívat na východ Slunce a něco jsme si uvědomili."..." Zkráceně chtěla říct, že spolu zase chodíme. Uvědomili jsme si, že se pořád milujeme." dokončil to za mě Chris. Děkovně jsem se na něj usmála. Nejdříve vypískla Lucy... " To je skvělý, přeju vám to!"... " Gratuluju!" řekli kluci zároveň. " Děkujeme!" začervenala jsem se a dala Chrisovi letmý polibek na tvář. Usmál se na mě.

****

Zaparkovali jsme na přeplněném parkovišti, kde už děti pištěli, kam všude půjdou a rodiče z toho měli očividně radost. Vzpomněla jsem si opět na tátu. " Ne, nebudu brečet, chci si to tu užít s kamarády!" řekla jsem si pro sebe. A než jsem se nadála, chytl mě Chris za ruku a táhl mě spolu s ostatními k obrovské horské dráze, kterou jsme všichni tak milovali. Za chvilku jsme seděli ve vozíku a pištěli, jak jsme si to užívali. Teda spíš jsem pištěla já s Lucy a kluci se na nás divně koukali a smáli se, že málem vypadli. Potom se Chris někam vypařil a my jsme zatím šli pro cukrovou vatu, která prostě k pouti patří. Pak se najednou objevil Chris. " Pro mojí princeznu, miluju tě lásko moje!" a podal mi perníkové srdce s nápisem "Miláčkovi " a vystřelenou růží na střelnici.
" Děkuju broučku!" a skočila jsem mu kolem krku. " Vždyť mě umačkáš." zasmál se. Udělala jsem uražený kukuč a v tu chvíli už jsem byla v jeho náručí. " Neřekl jsem, že se mi to nelíbilo!" a objal mě vší silou.
Celou dobu mě všichni přemlouvali, ať jdu s nima na volný pád, jenže tam bych nevlezla, ani kdyby mě zabili. Po dlouhém přemlouvání to nakonec vzdali a šli tam sami. Trvala jsem na tom, že na ně tady počkám, jenže to by nebyl Chris. " Já tě tady přece nenechám, buď oba nebo ani jeden." řekl rázně. " Zlato, klidně běž, já tu těch 5 minut počkám. " řekla jsem.
" Takže nejdeme ani jeden, dobře ." koukl se na ostatní a naznačil, aby šli sami. " Ty jsi tak tvrdohlavej ." pousmála jsem se. Místo volného pádu mě však Chris vzal na ruské kolo. Ve frontě jsme čekali snad půl hodiny, než jsme konečně nasedli do jedné z kabinek.
Chvíli trvalo, než jsme vyjeli úplně nahoru, ale to čekání za to stálo. Byl to nádherný výhled na celé město. Lidé pod námi byli jako mravenci a já si připadala jako v nebi. Ještě, aby toho nebylo málo, Chris se ke mně naklonil a dal mi dlouhý a překrásný polibek. " Mio, jsi tak neskutečně krásná holka. Tvoje kaštanově hnědé vlasy a modré oči jako pomněnky tak miluju. Miluju tebe celou!" slova... slova, která by chtěla slyšet každá holka. Já jsem byla jednou z nich. Konečně jsem byla šťastná.

****

Zpátky do campu jsme se vraceli pozdě večer. Shodli jsme se na tom, že jsme si to strašně užili. Ještě jsme tam koupily takový pofidérní foťák, abychom mohli udělat alespoň nějaké fotky a mít tak krásné vzpomínky. Mobily jsme si s sebou nevzali záměrně, abychom si užívali jen tu přírodu a neseděli u mobilu. Západ Slunce jsme už sice nestihli, ale hned po příjezdu jsme na sebe hodili plavky a opět si šli užít to kouzelné koupání. A opět jsme si užili táborák a hraní na kytaru, tentokrát písničku Wonderwall...

Because maybe

You're gona be the one that saves me

And after all

You're my wonderwall

Tuhle písničku jsem vůbec neznala, ale už od první chvíle se mi moc líbila, hlavně, když ji hrál Chris. Pak jsme šli spát.