Měsíc na táboře

6.kapitola

" Mio, vstávej!" slyšela jsem holčičí hlas. Otevřela jsem oči a uviděla holky, jak sedí na mé posteli a zkouší mě probudit. " Donesly jsme ti alespoň rohlík se sýrem, když jsi nebyla na obědě. Musíš mít hlad. " řekla ustaraně Chloe.
" Děkuju vám." s chutí jsem se pustila do jídla. Opravdu jsem měla velký hlad. Od snídaně jsem nic nejedla.
Holky jen seděly na posteli a ustaraně na mě koukaly. " Tak jak ti je?" zeptala se Alex. " Bylo i lépe. " usmála jsem se.
" Jak to vlastně dopadlo?" vzpomněla jsem si na volejbal. " Vůbec se to nedohrálo. Lukas tě odnesl na ošetřovnu a pak se už nevrátil. Ti menší tábornící se strašně lekli a odmítali dál hrát, takže už to nemělo cenu. Potom už jsme šli všichni na oběd. " dokončila Aby.
" Takže to byl opravdu Lukas, kdo mě odnesl na ošetřovnu." pomyslela jsem si a pro sebe se usmála.
" To je škoda." řekla jsem teď už nahlas, aby to holky slyšely. " No jo, to se stává, ale hlavní je, že už je ti líp a nestalo se ti nic vážného. " usmála se na mě Alex.
Ještě jsme si chvíli povídaly a potom z holek vypadlo, že je dnes večer táborák.

" Cítíš se na to Mio ? Klidně tu s tebou zůstanu. " řekla Aby. "Ne, v pohodě, já to zvládnu. Miluju táboráky." odpověděla jsem jí.

****

Právě je něco kolem 8 a už bychom měly pomalu vyrazit k táboráku.
Vycházíme z naší chatky a už vidíme velký oheň a kolem něj několik, spíše menších, táborníků.
Sedly jsme si na jednu z laviček a jen si užívaly tu atmosféru.
Po chvíli přišli i ostatní. Uviděla jsem Lukase a jeho kamarády. Roztomilý blonďák Leo. Vysoký kluk s havraními vlasy Seb a hnědovlasý Mike.
Kluci si sedli kousek od nás a já viděla holky, jak nad nimi slintají.
Musela jsem se zasmát. Ale musím se přiznat, že i já jsem nemohla z Lukase spustit oči. Pořád jsem si říkala, že mám doma Chrise, kterého moc miluju, ale Lukas byl takový... jiný!

V 9 museli jít ti nejmenší už do chatek a zůstali jsme tam jen my starší.
Ještě jsem si všimla Kristy. Naše barbína, která měla už snad všechny kluky na táboře. Věřím tomu, že i Lukase. "Určitě hlavně Lukase." pomyslela jsem si.
Všimla jsem si, že nás se svýma přísavkama pomlouvá, ale moc jsem si jich nevšímala, protože Lukas vzal kytaru a začal hrát. Úplně jsem se do té hudby zaposlouchala a málem se roztekla nad tím, jak Lukas hrál. "Nesměla jsem k němu nic cítit, prostě nesměla, ale copak se tomu dá poručit? " přemýšlela jsem nad tím, když Lukas hrál.

Kolem půlnoci jsem už museli na chatky. Vedoucí nám dovolili jen do půlnoci. Není to moc, ale aspoň nám prodloužili večerku.
Když jsme odcházeli, všimla jsem si kluků, jak se na nás koukají a usmívají se. S holkama jsem jim úsměv oplatily. To se ale už moc nelíbilo Kristy, kdyby měla laserové oči, už bychom tu ani jedna nebyla. Ale co, je to její problém.

Když jsme přišly na chatku, rychle jsme si vzaly kosmetické taštičky a šly do umývárny, než tam příjdou naše miss. Ne, že by jsme se jich bály, ale přece jenom jsme už byly unavené a nechtěly jsme vyvolávat nějaké konflikty. Ale samozřejmě, že tam byly. Producírovaly se v zrcadle, jako kdyby šly na párty a ne do postele. I když, bůhví, co jdou dělat.
" Ale ale, kdopak nám to přišel. " řekla Kristy. " Víš, my bychom se chtěly taky umýt." ušklíbla jsem se na ni.
" Však si poslušte, ale k naším klukům už se ani nepřiblížíte, jestli uvidím jediny úsměv směřovaný klukům, tak si nás nepřejte. " řekla arogantně. " Tak podívej se, za prvé nikde nevidím, že by byli kluci vaši, za druhé, o vás ještě nezavadili ani kolem a za třetí, spíš vy se nás bojte. Ještě nevíte, co jsme schopné. " odpověděla jsem jí drze.
" Co si to dovoluješ, krávo jedna. Víš vůbec s kým mluvíš? " koukla jsem se na ni a odpověděla. " S někým, kdo má za sebou už sto plastik, je zmalovaná jak šašek a nikdo si jí ještě nevšiml? A vůbec, uhni, zabíráte tu všechny umyvadla. " s tímto jsme ji odstrčila a přivlastnila jsem si jedno umyvadlo. " Tohle vás bude ještě mrzet, všechny!" řekla a i s přísavkama odešla z umývárny.
" Teda Mio, pěkně si jí to nandala, to bych do tebe neřekla. " řekla Chloe a všechny jsme se rozesmály.

Asi v 1 jsme konečně došly na chatku a spokojeně usnuly...