1.

7.4K 126 13
                                    

Definice perfektního člověka oficiálně neexistuje. Ale proč by jinak slovo „perfektní" existovalo? Pro někoho může být perfektní událost, kde se lidé poprvé políbí pod hvězdami nebo za deště. Někteří slovem „perfektní" označují svůj život. Může být život perfektní, i když má v sobě tolik nevyzpytatelných událostí, kterou může být spontánní polibek v dešti? Nebo znamená „perfektní" spokojený? Jenže, jak může být člověk spokojený se svým životem, když ho ani pořádně neprožil, jelikož nezažil žádnou spontánní událost?
Spencer má perfektní – spokojený život. Nebo to si aspoň zatím myslela. Má totiž dvě skvělé kamarádky, jenž jsou sice úplně jiné, ale nikdy by je za nic nevyměnila. Má hezkého kluka, který ji veze každý den do školy, aby nemusela jít ve vánici či v dešti pěšky a sama. A přesto... nebylo by lepší, kdyby šli jednou spolu ruku v ruce a zničehonic se koulovali a přišli do školy celí promáčení s ruměnci na tvářích a s jiskřičkami štěstí v očích? Nebylo by lepší, kdyby si více povídala se svou mladší sestrou a vedla s ní hlubokomyslné věci, než „Jak bylo ve škole?" nebo „Máma chce udělat k večeři kuře, dáš si?"
Nebylo by opravdu perfektní, kdyby věděla pravdu o svých kamarádkách, o svém příteli a zároveň o své dokonale vypadající rodince? Proč tohle všechno člověk nemůže zjistit sám a musí potkat někoho, kdo mu otevře oči a řekne: „Hele, já si myslím, že jsi jen spokojená. Nemyslím si, že jsi šťastná. Tak jak může být tvůj život perfektní, když nemáš v sobě ani kousek štětští?"
Spencer by to měla rozhodně lehčí, kdyby její život už nebyl na počátku zvrácený, ale život není perfektní, no ne?

Seděla na schodech ve škole s Marry a Karen. Probíraly zrovna, že je čeká poslední rok, co si mohou užívat, protože příští rok je čeká čtvrťák a zkoušky na vysokou. Spenc si nebyla úplně jistá, zda na nějakou chce jít a jestli vůbec má na to se na nějakou dostat. Její výsledky ve škole byly dobré, ale stačilo to na vysokoškolský titul? Za to Karen o tom měla jasno, ta chce studovat hudbu, které se věnuje už od té doby, co se naučila chodit. A Marry se chtěla věnovat jazykům. To aspoň tvrdila dneska.
„Však propadáš z frániny," namítla Karen.
Marina pokrčila rameny. „Ale tento rok pořádně zaberu a budu mít luxusní výsledky." Slovo luxusní řekla tak důrazně, až jí zaskřípaly zuby. „Chci hodně cestovat, víš? A pak si pořídit dítě s nějakým Afroameričanem nebo s pořádným Francouzem, co to bude umět udělat dobře jazykem. Víš, jak božsky zní francouzské vzdychání?"
„Francouzština není od toho, aby ses naučila vzdychat." řekla Spencer.
Marry znovu pokrčila rameny. „Ale budu mít ten přízvuk."
„Odkud víš, jak vzdychají Francouzi?" zeptala se jí Karen.
Marina se šibalsky usmála.
„Z porna," řekla Spenc. „Z čeho jinýho? Viděla jsi její historii?"
„Proč koukáš na porno? Jsi jak nadržený patnáctiletý kluk, co viděl nanejvýš nahou svou matku."
Marina se k nám přikrčila ještě víc, pokud to šlo, a tiše řekla: „Učím se! Chci u sexu dobře vypadat a taky znít. Počkej si, až budu mít ten správný francouzský přízvuk, to bude něco!"
„Stejně se všude domluvíš anglicky," podotkla Spencer. „Afroameričan nebo Francouz ti bude rozumět a když ne tak stačí si vzít výstřih a ukázat na něj."
Marry do ní šťouchla. „Blbko,"
„Nedělej, že jsi to nikdy neudělala." zamumlala Karen a v tu chvíli se rozezvonil zvonek. „Čeká nás první hodina tohoto školního roku, děvčátka." usmála se. „Hodně štěstí!" Poté odcupitala ze schodů dolů a odešla za roh.
„Řekla jsi jí o Nickovi?"
Spencer zakývala nesouhlasně hlavou.
„Dík,"
„Jo," Načež se Spencer zvedla ze schodů, vyšla je nahoru a odplula do své třídy mezi své ostatní spolužáky, kteří už seděli na svém místě.
Spencer si sedla vedle Augusta, který se na ni usmál. „Už jsem si říkal, kde jsi."
„Byla jsem s-"
„Došlo mi to." skočil jí do řeči a urovnal si kravatu od své školní uniformy.
August potřeboval vypadat vždycky dobře. Bylo pro něj důležité s kým se vídá, kde a všechny ty věci okolo. Podle všeho za to mohla jeho rodina, která byla dost bohatá na to, aby odmítla stipendium a ty peníze místo toho vložila na školský fond. Za to Spencer byla za své stipendium ráda. Musela hodně dřít a věděla, že by i teď měla zabrat, ale nějak neviděla svou motivaci.
Po pár vteřinách vstoupil do třídy učitel Cooper, jenž byl ten nejvíc pohodový učitel na této škole. Prohlašovalo se, že to je jeden z nejpřívětivějších kantorů za posledních padesát let, ale kdo to mohl doopravdy vědět, že ano?
„Zdravím třído," řekl a odložil si své knihy na stůl. „Je mi jasné, že si chcete co nedříve vzít
rozvrh, který jsem vám přinesl a to i včetně seznamu knížek, jenž budete potřebovat na tento rok a následně vypadnout domů. Ale nejdříve musíme probrat ty stejné klišé věci jako každý jiný rok. Zapněte mi někdo projektor, prosím vás." A v tu chvíli se znovu otevřely dveře do třídy.
Stál v nich hnědovlasý kluk s pevnými rameny a rovným postojem. Vypadal ležérně – ani kravatu neměl a vypadalo to, že vlasy si nečeše tak jako August. Něco na něm bylo.
„Jdete pozdě, pane-"
„Pardon," přerušil učitele hlubokým hlasem. „Trochu jsem se ztratil."
„Vy jste ten nový?"
Přikývnul mlčky.
„Thierry, nemýlím se?"
„Jo," odpověděl jen.
Učitel Cooper ukázal na volné místo vedle Spencer přes uličku. Ten hnědovlasý Thierry si sedl vedle Thomase Patersona, jenž je bývalý od Marry a tak trochu namyšlený, nepříjemný, černovlasý kuk s piercingem v jazyku. A je to tak trochu děvkař, o kterém se říká, že umí skvěle líbat, ale na to Spenc nikdy nepřišla a vůbec jí to nevadilo.

Další kapitola bude zítra, snad přijdete knize na kloub.
xoxo

𝗟𝗜𝗧𝗧𝗟𝗘 𝗦𝗘𝗖𝗥𝗘𝗧𝗦Kde žijí příběhy. Začni objevovat