| 36 |

732 62 11
                                    

| O DVA TÝDNY POZDĚJI |

   „Tak co? Už mi věříš?" Uchechtla jsem se. „Možná." Usmál se. „Blbečku." Dala jsem mu pěstí do hrudi a až pak si uvědomila, že on má v ruce stále zbraň. Do prdele. Neboj se, tebe nezabiju" naklonil se ke mně. Benne, my už asi půjdem. Díky za příjemně strávené dva týdny a zase někdy." Chytla jsem Mattema za ruku a rozeběhla se pryč. Fajn tyhle dva týdny nebyly vůbec, ale vůbec příjemný. Člověk by nevěřil, že to bude s Vitou tak těžký. Respektive nejdříve jsme na něj byli jen já, Mattem a Benne. Ale potom jsme museli říct dalším několika klukům. Protože by to trvalo mnohem dýl a já na to neměla nervy. A to už z důvodu, že mě postřelil a jednoho kluka od nás zabil. Jo nějak takhle probíhaly jeho úkoly, který vlastně nebyly úkoly od nás, ale i tak zvládl někoho zabít a to bylo hlavní. No prostě strašný. „Potřebuju někoho zabít," řekla jsem vyčerpaně. „Já taky." „Měli jsme tam zůstat." Začala jsem se smát a Mattem se mnou. Takže jsme se místo k němu domů vydali opět do parku. „Souhlasím s tebou hele," řekl mezi smíchem a trošku zrychlil chůzi. „Hej, co tak spěcháš!" „Už tam chci bejt." A tentokrát se rozeběhl. „Fajn! Závody!" Otočila jsem na něj a rovnou ho předběhla. „Cože jsi říkala?" Uchechtl se tentokrát on. Na to jsem mu neodpověděla a radši si držela aktuální tempo jinak bych asi skolabovala. „Sakra" řekla jsem po tom co jsme doběhli na místo. Byli tam tři mrtvoly, myslím si, že před námi tu už někdo byl.

   „Čau lidi, co tady děláte." Slyšela jsem hlas za námi, tak to je v prdeli. „Sakra víc nápadnej bys bejt nemohl?" Vyčítala jsem mu, tohle byla přesně ta část parku, kde se vchází. Neboli ta část parku, kde je nejvíc lidí. „Víš že za tohle můžou obvinit i nás?" Přidal se Mattem. „Vím." Ďábelsky se usmál a začal se ke mně přibližovat. Na chvíli se mi zatajil dech, nevěděla jsem proč. „Jsi krásná," řekl a ještě víc ke mně přistoupil. Přes Vitovo rameno jsem mohla vidět Mattema s nevěřícným pohledem.
A pak se to stalo, políbil mě. Cítila jsem, že mi něco dává do kapsy ale moc to neřešila. Teď byly hlavní jeho rty a ty modrá světla za ním.

Kurva.

   „Zdrháme!" Zařval Mattem a v tu chvíli mi všechno došlo. To byla past, do prdele. Otevřela jsem oči, ale Vitaa už přede mnou nebyl? Začala jsem se ohlížet, ale zastavila mě něčí dlaň na té mojí. „Čemu nerozumíš na slově, zdrháme?!" Místo odpovědi jsem se i s ním rozeběhla neznámo kam. Stále jsme za sebou slyšela policejní auta a pokřiky od policie.  Jediné co mi zbývalo bylo, nespadnout a běžet dál! Modlit se a věřit si!
Jo tak to první je v prdeli.
Zakopla jsem o kořen a zvednout se byl nadpozemský výkon. Tedy pro mě. „Běž dál a zabi Vitu!" Zavolala jsem na Mattema.
On ale stál na místě a kroutil hlavou. „Dělej!" „Ne! Jsme v tom spolu chápeš to?" Zakřičel na oplátku on na mě. „Matteme, prosím." Rozbrečela jsem se, protože jsem slyšela už blízko za sebou hlasy. On zase začal kroutit hlavou jako nic. Dochází mu že půjdeme do vězení? Možná nás zabijou? Chápe to? „Mám tě rád Lucy a nenechám tě v tom samotnou." „Taky tě mám ráda."

Právo nevypovídat w/VitaaKde žijí příběhy. Začni objevovat