„Já... Miluji tě."

7. Kapitola - Co mám dělat

Adrien

Panebože, tak já jsem Berušku tak zranil?! Jak bych mohl odkopnout někoho, jako je Beruška?
A pak mi to došlo...
Vždyť Beruška je Marinette!! Trochu jsem zavrávoral.
Co budu dělat, jak to udělám? Řeknu Marinette/Berušce, že vím, kdo je, nebo si to nechám pro sebe?!
Měl jsem tolik otázek, že jsem nevěděl co budu dělat, slyšel jsem, jak se mi v hlavě točí ozubená kola. Nevěděl jsem jak bych měl správně reagovat, protože ve skutečnosti mě Beruška odmítala, a sama milovala mě, takže jsem měl dost smíšené pocity.
Jaká to je vlastně ironie, ne? Já jako Adrien i Kocour miluji Berušku. Marinette miluje Adriena a vlastně i jako Beruška. To je vážně zamilovaný kruh. Nakonec jsem se nad celou tou skutečností dost rozesmál, ale smích to byl spíš zoufalý. Zamyslel jsem se a dospěl k jednomu rozhodnutí, už vím, co budu dělat. A Plagg? Ten je mi jedno, protože v poslední době mě hodně štve.

*****

Neměl jsem, co dělat, a tak jsem se transformoval a vyrazil si po střechách Paříže pročistit si hlavu. Jedna věc mě zaskočila, a to Beruška. Seděla na jedné střeše s hlavou mezi koleny a bylo slyšet i jejího pláče. Bylo mi jí docela líto a přisedl jsem si k ní. Beruška se dost lekla, asi si mě nevšimla.

„Ahoj má dámo, nebo mám říct Marinette?”
Beruška úplně znehybněla a zbledla. „Cože jsi to říkal?!” „Marinette, vím, že jsi Beruška, nesnaž se tvrdit opak,” začal jsem a ona ke mně zvedla hlavu s kamenným výrazem, „víš jak jsi mi řekla o Adrienovi?” Na chvíli jsem se odmlčel a říkal si, jestli vím co dělám. Beruška s pohledem visícím na mně trpělivě čekala, co jí řeknu. Oči se jí ještě leskly a tváře měla mokré od slz. Já tedy pokračoval: „Díky tomu mi došlo kdo jsi." Beruška se zarazila a najednou snad přestala i dýchat.
„A-adri-a-driene... Já... Proč-”
„Já miloval Berušku, proto,” odpověděl jsem v předpokladu, že se chtěla zeptat na tohle. Uhodil jsem hřebíček na hlavičku. „Když už ses ptala,” poslední slovo jsem vyslovil po slabikách, „tak proč mě nechceš ty?”
„Já miluju Adriena a proto já zas nechci tebe.”
„Kdo by čekal, že taková něžná a nešikovná holka jako ty, je odvážná chytrá pařížská hrdinka.”
„Tak v tom máš asi pravdu a kdo by zas čekal, že ty, takový křehký model, bude vtipkující pařížský hrdina.” Oba jsme se zasmáli.
„A nechtěl by ses trochu víc sblížit, teď, když už jsme vyložili karty na stůl? Je to docela smyslné řešení, obzvlášť když jsme v takové situaci.”
„Když si to přeješ breberko,” zazubil jsem se na ni, „a nechtěla by ses pro změnu ty trochu víc sblížit se mnou jako Beruška?” „Nevím, jestli je to dobrý nápad, co když Lišaj někoho z nás zajme?  Všechno je to dost nebezpečné, teď když víme naše tajné identity, je to mnohem komplikovanější a-” „Poslouchej mě... Ty jsi ta nejúžasnější, nejodvážnější, nejchytřejší a nejlepší osoba, jakou znám. Tohle určitě nebude problém. Ne pro někoho tak chytrého, jako jsi ty. Věř mi, všechno bude v pořádku a nic se nestane,” ujišťoval jsem ji a doufal, že to přijme.
Dívala se na mě se zamyšlením a pomalu přikývla, sice nejistě, ale ano. Měl jsem velkou radost.

Beruška

Byla jsem docela šťastná vzhledem ke všem událostem a tak. A ještě víc se mi líbilo, že Kocour je Adrien. To bych si nemyslela ani v těch nejdivočejších snech.

Chvíli jsme tam seděli a pozorovali úžasný západ slunce. Bylo to kouzelné a já měla teď ráda Adriena i Kocoura.

„Hele, Marinette, nechtěla by jsi se mnou jít zítra na zmrzlinu?” „Zveš mě na rande? A prosím, když jsme v oblecích superhrdinů, neříkej mi jménem.” „Tak dobře, mimochodem ano, zvu. Vždyť víš, chci se s tebou sblí-” nestihl dokončit větu, protože jsem ho umlčela jemným polibkem. „Ano, půjdu ráda.”
„Na to si rychle zvyknu,” komentoval a polibek mi oplatil.

Ještě chvíli jsme tam seděli a sledovali zapadající slunce. Pak jsem Adriena pozvala na přespání u mě doma a on souhlasil.
Dorazili jsme na balkon a já šla udělat popcorn. Rozhodli jsme se dívat na nějakou komedii.
Ve 23 hodin jsme šli spát, ale ani jeden z nás ještě nechtěl. Povídali jsme si, jak to bude vypadat ve škole až nás tam uvidí držet se za ruce a Adrien podotkl jak bude Chloé naštvaná až to uvidí. Nad tím jsme se zasmáli, dali si pusu a konečně šli spát. Jenže já prostě nemohla usnout, asi z dnešního potrhlého a divného dne plného samých tajemství a překvapení. Ač jsem si to neuvědomovala, na tváři se mi usadil široký úsměv. Takový, který už můj obličej nějakou dobu nezažil.
Přece jen toho dnes bylo vážně hodně, Adrien přišel na to kdo jsem a prozradil mi svou identitu. Začali jsme se 'sbližovat', což jsme zvládli dost rychle. Asi spolu chodíme. Dokonce u mě Adrien spí. Aby toho nebylo málo, zítra jdeme na rande, na Andreho zmrzlinu pro zamilované, doufám, že nám ta zmrzlina řekne naši správnou drahou polovičku a mohli bychom pozvat Alyu s Ninem, tím bychom mohli posunout i jejich vztah, vždyť vlastně zase tak daleko s jejich vztahem nebyli, sotva si dali pusu, je načase to změnit.

Doufám, že se Vám líbí jak se to vyvinulo a jinak hezký týden.

Brzy ahoj

Vaše Hany ❤️😚