Oheň a pelyněk

19. kapitola

19. kapitola

Po majáles už neměl Gregory v úmyslu se s Lucianou vídat, ale když o ní ve škole všichni spolužáci básnili, změnil názor. Usoudil, že se ty její rovnostářské řeči dají vydržet. Až bude mít pár dětí a domácnost, tak si na nějakou školu ani nevzpomene. Právě teď mu na tom ani trochu nezáleželo, jen se chtěl ukazovat s nejhezčí holkou v okolí.

Když ji znovu pozval na schůzku, kupodivu souhlasila a při procházce po Kamenném mostě ani jednou nezmínila školu ani nic podobného.

Poslouchala Gregoryho výklad o sochách, památkách a legendách a nahlas obdivovala jeho přehled. Jemu to pochopitelně lichotilo, ale pro Lucianu to byla součást plánu. Chtěla mu dát šanci, chtěla se zkusit zamilovat a zjistit, jaký je rozdíl mezi ním a Markem.

Než Markus odešel, řekl jí, že její city nejsou opravdové, že je to jen nouzové řešení a ona chtěla přijít na to, jestli měl pravdu.

Když se s Gregorym loučila, nechala se políbit na tvář a souhlasila s další schůzkou, ale sama netušila, co si od toho vlastně slibuje. Už teď v tom měla jasno, zatímco na Gregoryho si celý týden ani nevzpomněla, na Marka myslela neustále. Ať už prala prádlo, zametala podlahu, nebo nosila vodu, stále ho měla před očima a slyšela jeho hlas.

Nejhorší to však bylo večer, když ležela sama v posteli a vzpomínala na jeho polibky a doteky, to pak po něm toužila přímo bolestně a pochybovala, že by mohla cítit něco podobného s někým jiným. A ani to nechtěla. Přesto dál chodila na schůzky s Gregorym a když s ním zrovna nemluvila o feminismu, tak byl docela milý.

Koncem září, když se zrovna procházeli v sadu a Luciana si vychutnávala babí léto, překvapil ji víc než kdy předtím. Vytáhl z brašny těžkou knihu a podal jí ji.

„Historie šlechtických rodů," četla Luciana. „Ještě, že to není v němčině. Latinu zvládnu mnohem lépe."

„Ty umíš latinsky?"

„Jenom trochu," řekla Luciana skromně, ačkoliv uměla víc, než jen trochu „Kdybys potřebovala, tak ti pomůžu to přeložit. O kněžně Hedvice je tam sotva jedna stránka, takže to nebude trvat dlouho. Narazil jsem na ní úplnou náhodou."

„Mohu si ji půjčit domů?"

„Můžeš, ale je z univerzitní knihovny, takže ji potřebuji hned příští týden vrátit."

„Spolehni se," usmála se Luciana a nemohla věřit, že si Gregory stále pamatoval něco, co by ji mohlo zajímat.

Večer u svíčky listovala knihou, ale Gregory měl pravdu, moc tam toho o Hedvice nebylo, jen zmínka o tom, že je manželkou knížete Matyáše, všechny jeho tituly a jedna věta o její dobročinnosti. I to byla nakonec dobrá zpráva a potvrzovalo to teorii o škole pro dívky.

Vzpomněla si na dopis, který jí na jaře napsala a na to, že nikdy nedostala odpověď, ale nemohla to mít kněžně za zlé, zřejmě měla plné ruce práce.

Gregorymu se ta hodina v univerzitní knihovně vyplatila. Od té doby se k němu Luciana chovala mnohem vřeleji. Byl si naprosto jistý, že konečně dostala rozum a uvědomila si jaká je on skvělá partie.

Nikdy neměl v úmyslu si ji vzít, na to byla moc chudá a on přece jenom mířil výš, ale na to, aby mu zpestřila čas studií, byla dobrá. Díky své kráse a ztepilé postavě vypadala i v obyčejných šatech lépe, než nastrojené slečinky a Gregory se s ní rád ukazoval.

„Vlastně mám na ni tak trochu nárok," řekl mu Johannes, když spolu seděli v hospodě u korbele piva, „pracuje pro mě."

„Spíš pro tvé rodiče, ne?"