Spolu ✔

4. Setkání v knihovně

Byla sobota a to znamenalo jediné.
Studenti nemuseli jít na žádnou hodinu a mohli dělat cokoliv chtěli.
To platilo pro všechny, jen Hermiona stále trávila čas u knížek nebo pletení oblečení pro skřítky.
,,Herm,nemůžeš aspoň na chvíli zavřít tu knihu?Ráda bych si s tebou povídala."řekla na jejich pokoji s úsměvem Ginny, když opět viděla jak má Hermiona v ruce knihu a čte si.
,,No dobře, na chvíli by se to dalo."
zavtipkovala a sedla si k Ginny na postel.

,,Tak o čem chceš mluvit?"
pokračovala Hermiona.
,,No vlastně nevím, ale ty máš určitě něco co bys chtěla probrat."zasmála se Ginny.
,,A to jako co?"zeptala se s podezíravým pohledem.
,,Co třeba Ron?"
,,Co s ním?"
,,Už jste si to vyjasnili?"zeptala se Ginny své zaražené kamarádky.
,,A co?Že mě vyměnil za Levanduli?
To si asi vyjasňovat nemusíme.Já jsem vám říkala, že jsem ho chtěla poznat na ten večírek a to bylo vlastně vše.Moje věc, že jsem si od toho všeho...něco slibovala.To mi připomíná, že bych si měla koupit šaty, protože žádný nemám."změnila téma Hermiona a byla docela i ráda, že se k původnímu tématu Ginny už nevracela, i když věděla, že se jí na to někdy opět zeptá, jestli se stále s Ronem nebudou bavit.
,,Já šaty mám, ale klidně s tebou do Prasinek zajdu."řekla Ginny.
,,To bys byla hodná.Máš zítra čas?"
,,Jo, to můžu, sice mám jít do Prasinek s Deanem, ale na tebe si najdu čas vždycky."usmála se Ginny.

,,Díky,jsi nejlepší kamarádka na světě."rozesmála se naoplátku Hermiona a objala ji.Chvíli si ještě povídali než se Hermiona rozhodla se projít.
,,Promiň, Ginny, půjdu se na chvíli projít a pak možná zajdu do knihovny."
,,Jasně."usmála se Ginny a Hermiona opustila jejich pokoj.

Procházela chodbami Bradavic, že ani nevěděla jak dlouho se procházela a zamířila do knihovny.
,,Dobrý den."pozdravila paní Pinceovou a knihovnice se na ní usmála.
,,Ahoj, Hermiono."Hermiona zašla snad až do toho nejtemnějšího koutu knihovny.Ještě než se posadila,
si našla pár knih a až poté začala číst.Všechny knihy dočetla až tak po hodině.Chtěla se zvednout, když se lekla známého mužského hlasu.
,,No, Grangerová, zase v knihovně?Mám takový dojem, že už snad nejsi na své koleji, jen tady."smál se Malfoy, ale tentokrát jinak než ho Hermiona a všichni znali.Něco cítila z jeho hlasu, co nedokázala úplně rozpoznat.
,,Co chceš?A vůbec, ty a v knihovně? Zvláštní."ušklíbla se.Přišlo jí jeho chování prostě divné, tak si nelámala hlavu s tím, že po něm docela štěkla.
,,Nic jen jsem prostě šel do knihovny co je na tom?"
,,A žádné poznámky vůči mě nebudou?Co pak se to s tebou stalo?"mluvila Hermiona dál.
,,To tu jako nemůžu být?A jestli sis nevšimla teď jsem na tebe nenadával."
,,Vážně Malfoyi?To je snad poprvé, ale já věřím, že určitě něco brzy najdeš.
Třeba nějakou šmejdku,co?"zeptala se ho s ironií v hlase.
,,To je právě to.Já...chtěl bych se ti omluvit za celé ty roky."
,,Co tak najednou?"nedala se Hermiona.
,,Vím, že to bude trvat nebo mou omluvu vůbec nepříjmeš, ale chci tě požádat o odpuštění."Hermiona nevěděla jestli to má brát jako nějakou další nebezpečnou hru, ale on vypadal tak opravdově, že mu uvěřila.
,,A ještě než se mě zeptáš co se se mnou stalo tak ti musím říct, že ani sám nevím."dodal.
,,Tak to já taky ne."snažila se Hermiona zavtipkovat, ale moc se jí to v téhle chvíli nedařilo.
,,Tak co?Zkusíš mi odpustit?"zkusil se znovu zeptat Malfoy.
,,D-dobře, ale když řekněme, že ti odpustím.Mohla bych mít jednu otázku taky?"zeptala se na oplátku.
,,Jakou?"zeptal se.
,,Proč jsi tam tenkrát zůstal?Proč jsi neodešel nebo na mne zase nenadával?Pak jsi sice odešel, ale..vlastně jsi mi pomohl."
Draco se zamyslel a odpověl.Ani si nevšíml posledních Hermioniných slov co mu řekla.
,,Taky nevím.Ty jsi byla tak zkleslá, že jsem ti nic neslušného jako obvykle říct nedokázal a...zůstal s-stebou."
zakoktal se na konci své odpovědi.Hermiona se na Draca usmála a pak si vzala knihu, kterou právě dočetla.Šla ji uložit na místo kam patří.Draco ji následoval.I když si to neuvědomoval chtěl si s ní ještě promluvit.Hermiona došla k jedné polici a chtěla knihu poklidit jenže police byla příliš vysoko a nedosáhla tam.Kouzlem si ji přivolala s police, ale teď díky Malfoyovi ji nenapadlo, že by kouzlo mohla použít i teď a bohužel na to nepřišel, ani on.
Místo toho se zeptal.
,,Nechceš pomoct?"
,,Ne díky."opověděla mu a Draco se musel usmát.Když stála na špičkách a natahovala se s knihou, kterou chtěla dát na své místo byla tak...roztomilá?!Ne Draco,to ne!Už tě to přešlo!řval na něj v hlavě jeho hlas, ale i přes to si stoupl za Hermionu,nátáhl se a podal jí její vyvolenou knihu.Hermiona si od něj knihu vzala a otočila se.Nečekala, že by tohle mohl udělat i, když to zase tak zvláštní věc nebyla.Najednou jakoby pro ně svět neexistoval.Vpíjeli se navzájem do očí a nemohli se odtrhnout.V té chvíli naprosto zapomněli kdo před nimi stojí.
Všichni by řekli, že je to romantický okamžik, ale vyrušil je hlas.
,,Hermiono!"volala Ginny.
Hermiona si až teď uvědomila co se děje.Naposledy se na něho podívala a našla si skulinku, aby se mu vymanila.Pak se rychle rozešla dál od něho ke své kamarádce a doufala, že ho tu Ginny neuvidí.Zašla za roh a zmizela mu z dohledu.
Draco se za ní chvíli díval pak, ale knihovnu opustil.
,,Co potřebuješ Ginny?"zeptala se, ale asi stále vypadala nervózně, že se Ginny musela zeptat.
,,Jsi v pořádku,Hermiono?"
,,J-jo c-co b-by se mělo dít?"začala aniž by chtěla koktat.Sama se divila proč najednou mluví takhle.
,,Já nevím vypadáš zvláštně.Vážně ti nic není?Mě to říct přece můžeš.Jsme nejlepší kamarádky."
,,J-já vím, ale vážně se nic neděje."
snažila se vykroutit z téhle situace a naštěstí se Ginny už na nic neptala.Vždycky, když viděla, že se o něčem Hermiona nechce bavit už se většinou neptala a za to jí Herm byla vděčná.
,,Nechceš jít třeba na pokoj?Hledal tě Harry."řekla Ginny.
,,Dobře já..jen si vypůjčím knihu."
,,Ne ne Hermiono.Zase si chci s tebou povídat a to s nějakou další tvou knihou nepůjde."zasmála se Ginny.
,,No dobře,tak jdeme."povolila Hermiona a spolu se vydaly do Nebelvíru.
,,A vážně mi neřekneš co se ti stalo?"zkusila se ještě jednou zeptat Ginny.
,,Ne Ginny, promiň.Nechci se..o tom bavit."řekla Hermiona a její kamarádka ještě dodala.
,,Tak promiň.Nechtěla jsem na tebe naléhat."
,,To je dobrý Ginny.Já...možná ti to teda někdy řeknu, ale teď si nejsem jistá jestli jsem..připravená."
,,Chápu Herm a víš co mě napadlo?Můžeme do těch Prasinek zajít dneska?"
,,To by jsi byla hodná Ginny, ale neříkala si, že mě hledal Harry?"
,,To je pravda, ale říkal, že to nespěchá."
,,Radší za ním zajdu, ale neboj do těch Prasinek dneska ještě můžeme."
usmála se na Ginny a pokračovaly do Nebelvíru kde našly i Harryho.
,,Ahoj Harry."pozdravila Hermiona.
,,Ahoj.To je dost, že jdete.Ron mě už vážně štve.Furt mluví o Levanduli.Už se to nedá vydržet."nad jeho slovy se Ginny zasmála.
,,Harry,nechceš jít s náma do Prasinek?Jdu si sice koupit šaty, ale byly bychom rády kdyby jsi šel."řekla Hermiona.
,,Ne díky Herm.Já zůstanu tady."
,,A Harry,Ginny říkala, že si se mnou chtěl mluvit."
,,To jo Herm, ale už jsem to vyřešil.Už je to v pořádku.
,,Tak dobře.Jak příjdeme tak můžeme jít do společenky si povídat." navrhla Hermiona.
,,Fajn."odpověděl a Hermiona s Ginny si zašly pro věci.