Spolu ✔

22. Meč Godrika Nebelvíra

Byla noc a přesto, že by měla Hermiona dávno spát, ani náhodou nespala.Nemohla spát a myšlenky nad, kterými přemýšlela jí vůbec nepomáhali.Podívala se směrem kde mají spát její kamarádi a zase hlavu otočila zpátky.Co by za to dala teď hezky spát a mít nějaký úžasný sen.
Jenže ne!Ona prostě spát nebude a nebude.Pak, ale rázem otočila hlavu znovu zpátky k postelím svých přátel.
Zdálo se jí to nebo tam Harry s Ronem nebyli?

Náhle jakoby slyšela něco tam venku.
Na nic nečekala,vztala,přehodila přes sebe něco, aby jí nebyla zima a vydala se ven ze stanu.Ten zvuk mohli vydat právě její přátelé nebo možná nějaké zvíře, ale přes to udělala pár kroků ke stromům.Šla pořád dál a i když by to mohla být nějaká past a to by teda znamenalo, že je našli,spíš teda, že je chytili a ji ne,ona měla takový pocit, že se jí nic stát nemůže.Musela doufat v jediné a to v to, že buď nikdo venku nebude a pokud ano tak, že to nejsou Smrtijedi.

Rohlédla se po okolí a ani tehdy ji nepolil pocit strachu.Něco jí říkalo, že se doopravdy i, kdyby tu někdo byl bát nemusí.Ale stejně pro jistotu šla pomalu a v ruce držela hůlku, kterou si s sebou samozřejmě nezapomměla vzít.

Už byla někde u hranice jejich ochrany, když si náhle  všimla postavy zahalené v černém a pokud v černém nebyla, tak byla taková tma, že to jinak nevypadalo.Stál k ní zády a proto si, když věděla že ji stejně neuvídí dovolila jít blíž.Bylo jasné, že to Ron ani Harry být nemůžou.

Kdyby se mohli vidět stála by mu teď už přímo za zády, jenže se náhle otočil a ona nemohla uvěřit svým očím.
Ustoupila o několik kroků dozadu.
Před ní stál Draco Malfoy.Ale co tu dělá?Stal se plnohodnotným
Smrtijedem a snaží se je taky najít nebo...se je třeba snaží varovat?To asi ne.Jak by je taky našel?A stejně je přece nemůže vidět, takže je blbost, aby věděl kam jde.I, když...pokud ji za tu dobu co byli spolu před tím než se stalo to všechno aspoň trochu poznal,
mohl by si domyslet kam jednou ze svých cest zamíří a jestli je to pravda a on takhle přemýšlel tak je tu ještě otázka jestli tu stojí v dobrém nebo špatném.

Po chvíli, která pro Hermionu byla snad věčnost se nebála přistoupit blíž k Dracovi.Kdyby právě mohl vidět přes štít zírali by si přímo do očí.
Mohla to být chvíle,pět minut, či klidně hodiny, ale znovu tam jen tak stáli a na chvíli to vypadalo, že ji zmijozel doopravdy vidí, což nemohla být pravda.

Přes to se mu po tak dlouhé době dívala do těch jeho bouřkových očí, které ji vždy tak zvláštním způsobem přitahovali.Mohla si konečně pořádně prohlédnout jeho tvář ve, které viděla únavu,bolest,možná i strach?
Prostě plno věcí, ale nejvíc ji zaujal celý jeho vzhled a jeho tvář mu v tom tedy dokonale pomáhala.

Vypadal vyčerpaně, od čeho a koho asi, že?A naprosto jinak než ho znala a pamatovala si.Ano, stále to byl ten její Draco, ale i styl chůze a dalších mnoho změn si za tu dobu stihla  všimnout.Bylo jí ho prostě líto a tak ráda by teď prošla štítem a třeba ho i objala, ale co když se dal na stranu zla.Něco v ní sice říkalo, že tomu tak není a ona tomu věřila, ale....

Vlastně ani nevěděla proč to udělala, když jí tak moc chyběl a až teď zjistila jak moc.Jenže to udělala.Ze vteřiny na vteřinu se rozhodla otočit a odejít.
Na chvíli měla pocit jakokdyby za svými zády slyšela: ,,Kde tě mám hledat?"jenže jakmile se otočila odcházel i Draco.Bylo po všem.
Kdyby se teď rozhodla za ním jít bylo by pozdě a tak se s myšlenkami jen na tohoto člověka chtěla vrátit do stanu.
Jenže, když se chystala vlézt zpět přímo rychlostí blesku se otočila zase za jiným zvukem co vycházel z úplně jiné strany než přišla a rázem na to zaslechla Harryho hlas.

Rozběhla se k místu kde by mohli být a jakmile tam doběhla zůstala stát na místě.Ron právě zničil viteál, ale zahlédla i jakýsi oblak, který Ron ničil.Co to pro Merlina je?!
,,Kluci!Jste v pořádku?"přiběhla k nim.