Happy ever after- Larry|Niam

32.

Po včerejší pohodové náladě teď nebylo na palubě ani památky. Piráti byli neklidní. Ani chviličku posedět nemohli. Jejich hrudě se svíraly strachem a nervozitou z budoucnosti. Většina z nich už dávno změnila názor na tuto plavbu. Už dávno litovali únosu mladého prince.

Když se na tuto cestu dali, nepočítali s tím kolik problémů jim přinese. Už tolikrát se dostali do o život jdoucích situací a stále se objevovaly další a další. Jako kdyby jim samotní bohové jejich cestu překazit chtěli. Jako kdyby netušili, co je vlastně jejich cílem. Po skoro celých dvou týdnech by dali cokoliv, aby už to celé skončilo a nebo naopak, aby na tuto loď nikdy nenastoupili. 

Tentokrát to nebyly mořské příšery, ani otec prince, kdo se jim jejich plavbu snažil překazit. Lodě jiných království jim teď šlapaly na paty a snažily se zachránit prince Louise a možná i jeho věrného sluhu, který už nebyl tak věrný, jako před tím. Plachty s erby různých království byly vidět už na statisíce metrů daleko. Bylo jasné, že se k nim pomalu a jistě přibližují. Ten náskok, který získali před králem Maxmiliánem jim teď sebraly země, které vyslaly své nejrychlejší lodě, aby prince dostali a získali tak manžela pro své následníky nebo následnice trůnu. Jenže vítr napínal nejen jejich plachty, ale i plachty pirátské lodi, která před nimi přece jen nějaký náskok stále mě. 

To však nebyla jediná překážka, která naši posádku čekala. Každým okamžikem se více a více blížili ke království krále Harryho. Jediná cesta, která k Ostrovu Stínů vedla, byla průplavem, který patřil právě tomuto králi. A jak už všichni moc dobře víme, princ Louis, modrooký následník trůnu, tohoto krále miloval celým svým srdcem a doufal, že on to má stejně. Doufal, že ho Harry zachrání, ale kdyby tomu tak mělo být, tak už by se přece dávno objevil. Už dávno by naproti nim pluly lodě s jeho vlajkami. Jeho rodinný erb by byl na všech plachtách a upozornil by tak zlosyny, že si už pro něho jde. Ale nikde žádná loď nebyla. Nikde nezahlédl jeho plachty. Nikde neviděl armádu, která by se ho snažila jeho jménem zachránit.

I přes to tu však byla malá naděje, že se král Harry o záchranu pokusí, a proto bylo potřeba vymyslet důmyslný plán, jak se jeho pokusům ubránit. Kapitán lodi proto celý den proseděl ve své kajutě a vymýšlel jak se přes tuto nejspíše nejvíce riskantní část cesty dostat. Alespoň to si princ se svým strážcem mysleli, protože opravdu celý den ze svého pokoje nevyšel.

Ráno proběhlo tak, že poslal Liama na snídani a od té doby ho nikdo neviděl. Když se za ním chtěl hnědooký svalovec vydat, bylo mu Zaynem sděleno právě to, že pracuje na plánech cesty průplavem. Nejspíše to bylo to jediné, co ho zajímalo, protože loděmi, které se pomalu, ale jistě blížily, si dělali starosti pouze piráti na palubě.

"Tohle se mi vůbec nelíbí." vydechl skoro až se zatajeným dechem Zayn, když hleděl na lodě za nimi. "Tohle dopadne špatně." znovu vydechl spíše už smířeně se svým osudem. "Pozor všichni, zdá se, že se chystají zaútočit!" zakřičel hned na to, když si potvrdil svou předešlou domněnku. A také měl pravdu. Hlasité rány byly i na tak velkou vzdálenost zřetelně slyšet. Ohnivé koule letěly vzduchem a s hlasitým žbluňknutím spadly do moře. 

Všichni piráti skoro až vyděšeně sledovali loďstvo, které se za nimi blížilo. Bylo naštěstí dost daleko na to, aby je mohlo sestřelit. Museli jen doufat v dobrý vítr, který je požene stále kupředu. Nebyl důvod palbu opětovat. Jen by zbytečně ztratili několik dělových koulí a rozpoutali konflikt, který by se jim poté nemusel vyplatit.

"Bože jen ať máme dobrý vítr." zašeptal si spíše pro sebe Pete a pohlédl na modré nebe, jako kdyby ho žádal o náklonost. Všichni začínali propadat obavám. Tohle neměli šanci stihnout.