Percy byl celý nesvůj. Oblékl se hodinu předem, po deseti minutách si však musel košili svléct, protože ji během té chvilky propotil. Rychle skočil do sprchy. Poté si oblékl jinou košili, ale ta nebyla tak hezká jako ta první. Tak se tu první snažil přemáchnout v ruce. Na kouzla si netroufal, byl příliš rozptýlený, takže by jeho čarování nedopadlo dobře. Bylo mu zle, skutečně fyzicky špatně. Měl pocit, že by to měl odříct. Nebyl připravený a nechtěl se ztrapnit - a byl si naprosto jistý, že se znemožní. Musel zhluboka dýchat ústy, aby neomdlel. Padl na postel, zavřel oči a snažil se uklidnit. Měl se sejít s Hermionou. Hermiona očekávala, že ji vyzvedne skutečný muž. Místo toho se tam objeví on, zhroutí se jí u nohou a následně zahyne pocitem hanby. Vyhrabal se z postele, oblékl si první košili, která byla ještě mokrá, chňapl květinu a rychle se přemístil do postranní uličky. Hermionin bytový dům byl hned za rohem. Zběžně se upravil a vydal se za dívkou, která ho už očekávala před bytovkou. Percy se chtěl otočit, utéct jako malý kluk. Ruce se mu potily. Uši měl rudé. Když ho Hermiona uviděla, rozzářila se. To ho donutilo to nevzdat. Kvůli Hermioně se musel překonat.
,,Ahoj," pozdravila ho radostně Hermiona.
,,Promiň, že jdu pozdě," omlouval se Percy a klopýtal jí vstříc.
Hermiona se podívala na hodinky a řekla: ,,Jdeš o pět minut dřív."
Percy tuto poznámku ignoroval, protože se stejně cítil provinile, i když přišel včas. Podal Hermioně květinu, která byla zlomená v půli. Percy netušil, kdy se to cestou stalo. ,,Merline, odpusť," řekl Percy. Hermiona se smířlivě pousmála a odpověděla, že to nevadí a že je to moc hezká květina. Spíše bývala hezkou květinou, než ji Percy totálně rozmašíroval. Než se nadechl, aby se Hermioně znovu omluvil, dala mu pusu na tvář.
,,Půjdeme?" zeptala se. Přikývl. Kráčeli vedle sebe. ,,Kam mě vlastně vedeš?"
,,Do mé oblíbené kavárny. Je to kousek, bylo by zbytečné se přemisťovat," obhajoval se Percy, aniž by měl důvod se obhajovat.
Vběhli do kavárny celí mokří. ,,Odpusť. Podcenil jsem počasí. Mohlo mě to napadnout, že bude přeháňka," omlouval se Percy. Hermiona se zasmála a máchla rukou, že to nic není. Požádala obsluhu o vázičku pro svou zlomenou květinu. Percy na Hermionu hleděl smutně. Její perfektní účes byl mokrý skrz na skrz. Nos měla červený od chladu. Oblečení ji muselo studit. Percy Weasley se považoval za největšího hlupáka na světě. Ani se s ní nedokázal normálně bavit, stále se utápěl ve výčitkách svědomí. Navíc se po půl hodině Hermiona rozkašlala - to bylo tím, že zmokla. Byl si jistý, že do týdne Hermiona Grangerová umře na zápal plic a s ním už nikdy nikdo nepromluví, protože to bude jeho vina.
To bylo nejhorší rande, které se kdy na této planetě odehrálo. Percy si byl jistý, že Hermiona se s ním nebude chtít už nikdy vidět. Ani se jí nedivil. Tento večer byl dokonalou ukázkou toho, proč zůstane navěky sám. V duchu si představoval, jak Hermiona po této schůzce zmizí ve svém bytě a okamžitě zkontaktuje Rona se slovy: ,,Měli bychom se k sobě vrátit. Rande s Percym mi otevřelo oči, je to ubožák. Prosím, Rone, vezmi si mě za ženu a já ti porodím osm dětí. Budeme šťastni a tvůj bratr se dá k řádu františkánů."
Došli k bytovce, kde žila Hermiona. V kabelce vyhrabala klíče a následně se koukla na Percyho. Měli před sebou rozloučení. ,,Promiň," hlesl provinile a zahleděl se na své boty, aby nemusel nést tíhu jejího pohledu.
,,Prosím?" otázala se zmateně Hermiona.
,,Všechno jsem to pokazil," řekl. Hermiona se jemně zasmála a zavrtěla hlavou, což Percy neviděl, protože se stále díval na tkaničky svých bot. ,,Víš, já bych ti hrozně rád ukázal, že nejsem tak nešikovný a hloupý a..."
Hermiona přistoupila k Percymu, volnou rukou mu zvedla bradu a políbila Percyho na rty. Vynutila si jeho pohled. Usmála se a řekla: ,,Vždyť tě znám. Vím, že jsi chytrý. Vím, že těžko ovlivníš počasí. Vím, že se květiny lehce zlomí. Tohle všechno já vím. Moc jsem si to užila, Percy, protože jsem byla s tebou. Už se těším na naše další setkání."
