Harmione - Miluješ šprtku?✓

9.

Uběhlo pár dní a první úkol je už dneska. A Ron s Harrym stále nemluví, ačkoliv jsem se ho snažila přesvědčit, ale všichni přece známe Rona.

Mám o Harryho hrozný strach a myslím, že Ron podvědomě taky, jen si to nechce připustit. To by mu ta jeho ješitnost nedovolila.

,,Ještě jednou, Harry. Jsi si jistý, že první úkol jsou draci?" zeptala jsem se ho, když jsme byli ve společenské místnosti.

,,Draci. Jó, jsou to draci. A už mě to fakt nebaví, takže když dovolíš-"

,,Nemůžeš jen tak odejít. Musíme vymyslet nějakou strategii, něco, co by ti mohlo pomoct," promlouvala jsem mu do duše.

,,Ale vždyť stejně nic nezmůžeme. Myslím, že udělám nejlíp, když si půjdu odpočinout, abych se připravil."

Docela ho obdivuju. Já vyskytnout se v takovéhle situaci, tak se zahrabu někam hodně hluboko a už nevylezu, i kdyby mě tam měli za vlasy dotáhnout.

Z mých myšlenkových pochodů mě vytrhl pohled na Harryho stoupající po schodech do své ložnice.

Vím, že to říkám furt, ale strašně ráda bych mu pomohla, jenže nevím jak.

Pod pojmem draci si toho člověk může představit spoustu, takže co čekat, to vážně nikdo netuší.

Když jsem se rozhodla trávit zbývající čas do Turnaje v knihovně, někdo na mě promluvil.

,,Zase ty, krásko?" zasmál se. Ten smích jsem okamžitě poznala.

,,Máme na sebe nějaké štěstí," konstatovala jsem s úsměvem na tváři. Alespoň někdo mi ho dokáže vykouzlit.

,,To jo. Víš, že je dnes první úkol? Předpokládám, že budeš fandit Potterovi."

,,No, já...vím. Totiž jo, půjdu se tam podívat," mé oči nyní směřovaly ke špičkám bot. Zase jsem ze sebe dostala totálně trapný poznatek.

,,Ale proto tu nejsem. Víš, napadlo mě jestli bys se mnou nechtěla jít na Vánoční ples?" cože? Jaký ples?

,,Vánoční ples? Já o žádném plesu nic nevím." ,,Profesoři vám to plánují říct až zítra, ale já jakožto kruvalský učeň o něm vím už teď. Půjdeš teda se mnou?"

Popravdě, Krum nevypadá špatně, ale troufám si říct, že není můj typ. Toužím, aby mě pozval někdo jiný. Někdo s jizvou na čele a brýlemi. Přesto je ale dost lichotivé a zároveň neuvěřitelné, že na ples pozval tenhle kluk zrovna mě. Už úplně vidím ten zástup holek jak čeká, až se na ně Viktor jen podívá, a mě teď zve na ples? To je dobrý sci-fi.

,,Moc ráda," usmála jsem se od ucha k uchu a mé tváře lehce zrůžověly.

,,Tak na plese," šeptl mým směrem a mrkl.

Z téhle situace jsem se ještě dlouho vzpamatovávala, protože přeci jen, tohle se neděje každý den.

No, náš rozhovor nebyl příliš dlouhý, přesto už se nástup čtyř šampionů nezvratně blíží a všichni jsou děsně nervózní. Včetně šampionů samotných.

Vydala jsem se tedy k tribunám, kde už byl hojný zástup lidí, a čekala co se bude dít.

Když jsem zahlédla střapatého černovláska, rozeběhla jsem se ke stanu.

Jen bych chtěla říct, že možná (pouze MOŽNÁ) budu chvílemi psát i z Harryho pohledu, ale jsou tu dva zásadní problémy - zaprvé úplně neznám klučičí myšlení, takže nevím, jestli by to z Harryho pohledu v tomto případě působilo autenticky a zadruhé zatím ještě ani nevím, co bych vlastně psala, ale to už je celkem snadno napravitelný detail :D

Linda