Sparkle [POZASTAVENO]

14

Sam

Grace nás nechá o samotě a já najednou nevím, co mám dělat.
Přišel. Nemůžu tomu uvěřit.
Damn, his eyes...

,,Pozor!"

Varuje mně Alex a chytne mě dřív, než spadnu. Jeho pevné paže se mi ovinou kolem těla tak, že jsme těsně u sebe. Ten chlap ví naprosto přesně, jak nosit oblek. Je ztělesněním nedbalé elegance.
Oproti tomu, co měl ráno je to docela změna. Jednu ruku má položenou na mých zádech přesně tam, kde mi šaty odhalují holou kůži.

Cítím naše splašené dýchání a mé srdce asi právě běží maraton. Zvednu oči od pohledu do země a stejně jako při našem prvním setkání musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do těch až úžasných očí, ve kterých je pořád tolik bolesti. Vypadají jako oceán, hluboký a čistý oceán.
Oceán, který mě vtáhl a pohltil-

,,Je vám dobře?" Zachraptí a hlas se mu zlomí, když mě postaví na zem.
Je nesvůj, stejně jako já. Musím něco podniknout. I když podle toho, co se tu všechno dnes večer stalo, jsem na černé listině.
No...Ale na Marthu nemám.
Pomlouvá ji i on? Ne, určitě ne.
Nebo je dokonce na její straně, eh? Žádný strany nejsou, eh? A on ji určitě nepomlouvá. Na to jsou jeho oči až moc...Moc co? Úžasný? Dokonalý? Tajemný? Přátels-
,,Není vám nic?" Jako siréna mě ze zamyšlení probere jeho hlas.
Zamrkám a zadívám se na něj. Jak tam stojí a ležérně se opírá o bar a přivírá u toho oči, až z nich malém vzniknou malé štěrbinky...

V jeho přítomnosti nedokážu racionálně uvažovat.

Rychle se vzpamatuju a otočím se k baru. Cítím, jak se mi do tváří hrne horko a v břiše mě šimrá.
,,Dáte si něco? It's on me." Řeknu lokty opřená o bar, aniž bych se na něj otočila.
Za zády uslyším, jak se uchechtnul, ale nevšímám si toho a prsty nervózně bubnuju o bar do rytmu Summertime Sadness.

,,No ták, Grace! Kde jsi?" Zamumlám si pro sebe a odhodím si vlasy z ramene. V tu chvíli se hlasitěji rozezní barem z repráků melodie a já se začnu boky pohybovat do rytmu hudby.
Nothing scares me anymore. Kiss me hard before you go...
Tiše si broukám slova, když na boku ucítím něco studeného a na holých zádech jemnou látku. Celým tělem mi projede vlna vzrušení.
Ta vůně.
,,Pokračuj," Zašeptá mi do ucha hlasem jako štěrk a jeho dech mě ovane na tváři. Alex mě chytne mozolnatými prsty přes jemnou látku šatů na mých bocích a přitiskne se ke mě svými boky.

Pro dobro nás obou zavřu oči.
,,Tohle bychom neměli." Zašeptám pomalu, když se jeho nos přiblíží k prohlubni na mém krku a já zakloním hlavu. Jenže když si mě otočí k sobě a jeho rty se přesunou k mému uchu, a pak ucítím jeho horký dech kousek od svých rtů a ovane mně osobitá vůně, jeho vůně, čert to vem...

Nakonec ale zvítězí zdravý rozum a já se od něj nenechám políbit. Místo toho si jen Alex odkašle a já doufám, že se u mně hned teď objeví schopnost být neviditelná.