-45-

11.9K 304 35
                                    

"Děkuji Vám". Natáhnu se mezi přední sedačky a vtisknu mu pusu na tvář.

" Nemáš zač malá"usměje se Basil. "Pak až bude po všem tak mi zavolej. Budu jezdit tady po okolí,mám ještě nějaké vyřizování". Vystoupím z auta a sleduji jak odjíždí,protože ač jsem tu přesně na čas tak zatím nikoho nevidím. Julia je obvykle velice dochvilná,co se děje?

" No to kecáš,ona je fakt tady!"slyším vykřiknout známý hlas. William. Otočím se, už je konečně vidím. Stojí opření o zábradlí před obchoďákem úplně na opačné straně než já. Julia stojí mezi Willem a Zackem,ruce překřížené na hrudi a na tváři má vítězný úsměv.

"Co jsem říkala,já ji dokážu přimět aby si udělala čas" pronese,odrazí se od zábradlí a přeběhne silnici aby se se mnou přivítala. "Moc ráda tě vidím" pošeptá mi když se obejmeme.

"Ani nevíš jak já ráda vidím tebe" odvětím tiše a více jí k sobě přivinu. Chybí mi ty naše společné chvilky,ale také chci být co nejvíce s Richardem. Jak jim oběma vyhovět,aniž bych se musela rozkrájet? Kluci přijdou k nám.

"Tak už ji pusť ať jí taky pomuchlám" směje se Will a poklepe Jul na rameno aby jí ode mě odehnal. Jen nerada se odtáhne a nechá je aby se také se mnou přivítali.

"Ach kluci,tak moc mi chybíte" povzdechnu si. "Ale snažím se teď být co nejvíce s ním takže nemám tolik....".

" Nemusíš to vysvětlovat,Julia už nám všechno řekla"utne mě Will a vezme mě i Zacka kolem ramen. "Proto se pokusíme to co jsme zmeškaly dohnat dneska,platí?".

" Souhlasím s Williamem "kývne Julia,sundá mu paži ze Zackových ramenou a sama ho vezme za ruku. No jo vlastně,na tohle jsem málem zapomněla! Trochu se předkloním abych na ně viděla.

" Přeju vám to mládeži "usměju se,zatímco pomalu jdeme do nákupního centra.

" Děkujeme. Byly by jsme spolu už dávno,kdyby mě tady madam neustále nezazdívala"zasměje se Zack a nechá nás projít vchodem jako první.

"Co povídáš,já tě nezazdívala!" slyším za sebou ublížený hlas Julie jak se brání proti jeho slovům. I když,Zack má možná pravdu. Neumí dávat tolik najevo emoce,takže pro něj bylo jistě zjišťování zda by o něj stála složité. Jdeme přímo na koktejl,což mě vůbec nepřekvapuje. Chodily jsme sem denně a pokaždé si dáváme totéž. Já malina-limetka,Will granátové jablko,Zack lesní směs a Julia smoothie jablko-mrkev. Jednou jedinkrát jsme si to zkusily mezi sebou prohodit. A upřímně? Nic horšího nás v životě nenapadlo. Teda,kromě té akce když jsme v prváku omylem zasáhly mokrou houbou na tabuli učitele angličtiny,ale to je vedlejší.

"Dobrej. Tak to co vždycky" pozdraví Will obsluhua položí na pult peníze. "Dnes platím já". Co to? Najednou je z něj mluvčí naší skupinky? Vždyť vždy za nás za všechny mluvila a zařizovala Julia nebo já,oni dva nikdy.

" Kdo jsi a co jsi udělal s naším Willem?"strčím do něj ,ale s ním to ani nehne. Sakra,proč musíš být tak vysoký a masivní a vysoký a sebevědomý a....už jsem říkala vysoký?

"Jsem to stále já,tak se s tím smiř" řekne a popostrčí mě ke stolku kousek od pultu abych se posadila. Sedneme si na jednu stranu a Zack s Jul na druhou. Dívám se na ně. Ještě nikdy jsem neviděla Julii takhle šťastnou. Ani když sportovala nebo cvičila gymnastiku,nikdy jsem v jejích očích neviděla tu jiskru jaká tam byla když se dívala na něj. Zack se usmíval,což samo o sobě byla taky novinka. On býval ten tichý,zkrátka šedá myš. Nikdy nevyhledával pozornost ostatních nebo nezačínal konverzaci. A už vůbec se takhle neculil. Moc jim to spolu slušelo. Držel ji pod stolem za ruku a co chvíli jí upravoval pramínky vlasů. Julia se vždy začervenala a sklopila oči jakoby se styděla že se jí dotýká takhle na veřejnosti. Byla k sežrání. Zatímco se bavili,vytáhla jsem telefon abych napsala Richardovi kde jsem. Ouha,očividně byl rychlejší.

Daddy🖤👑: Užij si to maličká❤večer bychom si mohly pustit pohádku,co říkáš?😘❤

Nad odpovědí neváhám ani minutu.

Vy: ano daddy😍

Odložím telefon na stůl právě ve chvíli když nám servírka položí na stůl tác s objednávkou. Vyberu si v kalíšku uprostřed stolu červené brčko a ponořím jej do koktejlu.

"Tak co,jak užíváte prázdniny?" zeptám se,abych alespoň trochu projevila zájem. Will si odfrkne a dál tahá brčkem svůj džus.

"Bída,co ti budu povídat. Tihle dva jsou furt spolu,ty jsi s tím tvým a já musím celé dny hrát Call of duty,no dokážeš si představit horší trávení času?". Tady se musím smát,protože dobře vím jak Will tu hru žere.

" Ty náš chudáčku"zavrtí Julia hlavou. "Nedovedu si představit jak moc trpíš. Tak my zítra přijdeme a tu hru ti smažeme,dobře?". Will zděšeně vyplivl brčko a chytil se křečovitě za roh stolu.

" Chraň tě pánbůh!"vyhrkl za výbuchu smíchu z naší strany. Zack se natáhl k Juliinu smoothie a trochu se napil. Pak ale zhnuseně protáhl obličej.

"Bože zlato,jak to můžeš pít?" zeptá se po pořádném loku svého ovocného koktejlu,aby si spravil chuť. Jul se provinile uculí a dá mu malinkou pusu na tvář. Chápu,asi jí je to nepříjemné,jelikož se odtahuje minimálně o stupeň červenější v obličeji. Ach holka moje.

Po koktejlu následovala obchůzka okolních obchodů. Jul zakempila se Zackem v obchodě se sportovním oblečením,jak jinak. Zatímco jsme na ně čekaly,zašli jsme s Willem do hračkárny. Zatáhla jsem ho tam schválně na modely autíček která už pár let sbírá,ale byla to jen záminka okouknout hračky. Zatímco Will obdivoval model červeného Rolls Royce,já se natajno vytratila na svou vlastní prohlídku. Ne že by mi Richard nekoupil hraček dost,to rozhodně ne. Ale chtěla jsem se podívat ještě na nějaké omalovánky a tvořítka na modelínu. Vybrala jsem si omalovánky s Disney a s kočičkami,ty byly moc sladké,awww. Ale tvořítka byla problém. Ne že by neměly,naopak. Výběr byl obrovský! Váhala jsem nad tvořeným sladkostí a nebo sadou různých pomůcek jako kolečka na pizzu a několika dalších zlepšováků. Navíc k tomu byla modelovací podložka,takže jsem přeci jen podlehla. S Willem jsem se sešla až u pokladny,kde právě platil za čtyři (!!!) modely aut. Díval se na mě trochu nechápavě když jsem před paní u kasy položila svůj nákup,ale neřekl nic. Ten led prorazil až venku.

"Já už si to delší dobu myslel Miriam" pronesl aniž by se na mě podíval. Huh?

"Co sis myslel?".

" Že jsi little. Moje sestřenice měla takové období,ale asi už to nedělá. A jestli jo,tak to nedává najevo. Byl jsem u toho když to dopodrobna vysvětlovala své kamarádce,takže myslím že vím dost dobře co to obnáší". Tohle je pro mě jako ledová sprcha.

"Ty...jak...jak jsi to poznal?". Fakt je tohle jediný na co se zmůžu? Zasměje se a jeho smích zní jako kdyby se do něj nutil.

" Stačí se dívat. Obrázky v sešitech,styl jak jsi se oblékala,jak jsi se chovala. Známe se od mala a tohohle by si snad nevšiml jen blbec kdyby tě znal tak dlouho jako já. To nemělo vyznít špatně Miri,jen ti říkám že jsem to tušil ". Pak už mlčí a když se posadíme na lavičku před obchod kde jsou Julia se Zackem,začne si rozbalovat své modely a prohlížet si je. Zatímco já sedím a hledím do prázdna. Je mi strašně těžko. Opravdu to bylo tak viditelné? Co když on není jediný kdo to ví? Proč se cítím tak špatně po zjištění že to o mě ví? Že to může vědět i kdokoliv další?

**********************

Nazdárek zlatíčka 🖤👑🐱tak tu máme novou kapitolku. Opravdu se omlouvám že nevyšla kdy měla,upřímně se za to opravdu nesnáším😩😭 ale zkrátka nestíhám

MazlíčekWhere stories live. Discover now