Together |U20|

3.

Večeře proběhla v klidu a po ní museli ještě kluci na protahování. Takže jsme měli s Květou klid.

„Květo?" Zamumlala jsem, když jsem se vykoupala a ona taky chtěla do koupelny.

„Co je?"

„Nebude ti vadit,když půjdu potom za Míňou. Já vím,že je to divný,ale my se od těch Vánoc neviděli a máme si toho tolik říct." Zamumlala jsem.

„Ne nebude.Ale jediný co nechápu,jak můžete být akorát kamarádi." Zasmála se.

„Protože se známe od plenek a hlavně k němu nedokážu cítit více než kamarádství."

„Jen aby." Řekla a zmizela v koupelně. Doteď si pamatuji jak se mě na tyhle otázky ptala pokaždé co jsme se viděly,ale dneska poprvé se tvářila celkem vážně. Něco se s ní děje,ale nedokážu pochopit co.

Po půl hodině co jsem koukala do mobilu, konečně přišel Míňa. Potřebovala jsem mu toho tolik říct. Byl jediný komu jsem se byla schopna vyspovídat a věděla jsem,že on to nikomu nevykecá. Teda myslím.

„Šimona jsem vypakoval za klukama. Nevím u jakých je,ale povídal,že na hodinu máme klid." Řekl Míňa, když jsme došli k němu na pokoj a nikde nikdo nebyl.

„Dík,já si fakt chci s někým popovídat a Květa je zatím dost mimo." Naznala jsem.

„Tak povídej. Co se děje?" Začal.

„Já nevím úplně čím začít." Pousmála jsem se.

„Dobře,je budu hádat že je to něco s klukama viť?"

„Jo,je to prostě na nic. Ještě jsem nenašla toho pravýho na to." Řekla jsem nešťastně.

„Takže ani Pepa? Sakra holka někdo se určitě najde. Je ti teprve osmnáct času dost." Obejmul mě kolem ramen.

„Teprve,aha. Já už nevím kde hledat. Vždyť jsem byla na tolika místech a nic. Nedokážu se asi zamilovat nebo co. Už i Květa si ze mě utahuje."

„Ty někoho najdeš, vůbec jaký máš názor na kluky od suď,ty ujdou ne?" V životě by mě nenapadlo,že mi Míňa bude dohazovat kluky z týmu. Spíše jsem si myslela že by mě přetrhl.

„To myslíš vážně?" Nechápala jsem.

„Jo,jaký máš na ně názor a v případě jestli se ti někdo líbí." Začala jsem pochybovat k tom, jestli je to ten Michal s kterým se znám od mala. Nikdy tohle semnou neprobíral.

„Jsou v pohodě, když pominu ty blbiny co dělají. A taky musím zmínit tu školu. Vždyť kdo tady z nich udělal maturitu? Jako vím několik už jo,ale fakt znám i některý který ne."

„A krom školy? Chováním a vzhledově?" Pokračoval.

„Já nevím." Sykla jsem.

„Ale víš. Všiml jsem si třeba Raškena, ten už si tě prohlížel ve Třinci na Vánoce a když si se tu ukázala, to bylo to samé."

„No a? Jako jo Adam je super to né že né." Snažila jsem se co nejméně toho na sebe kecnout.

„A dál?" Zajímal se.

„Tak Adam,Honza Myšák,Míra co já vím?" Protočila jsem očima.

„Děkuju. Divím se že tam není Hugo." Zasmál se.

„Né ten né. Moc vysokej Pražák a proč vůbec?" Zasmála jsem se tentokrát já.

„Už ke mně došlo pár zpráv."

„Jakých zpráv? Michale dělej řekni mi to." Udělala jsem na něj psí oči.

„Hugovi se líbí ta druhá,myslím teď Květu. Říkal to Svozkovi v buse a ten to už stihl za dnešek roznést."

„Cože? Tak to půjdu z Květy něco vytáhnout. Ona by si už mohla najít slušnýho kluka a nejen blbce na jednu noc." Zazubila jsem se.

„Takže sama říkáš že tady ti kluci za moc nestojí a Květě jednoho dohodíš s tím že je slušnej a super. A nemá náhodou něco s tím Šaldou?"

„Seš normální? To je jen její kamarád,byl jen o rok starším ročníku jak my a ona moc lidí v Hradci nemá. A k tomu druhýmu, já ráda dohazuju kluky." Objasnila jsem.

„Nejen kluky,ale i klukům holky, znám svoje a vůbec myslíš si že by to Květě a Hugovi šlo?" Zeptal se. Připadala jsem si s Míňou jak reálná seznamka, protože dávat dva lidi do kupy aby se navzájem moc neznali a nýbrž když nevím jak to má Květa...

„Co já vím. Já nejsem hlavní zdroj informací,ale jak znám Květu,ze začátku se bude bránit a pak už to bude v pohodě."

„Hlavně by ses jí měla zeptat jestli se jí líbí on. Protože jestli je stejná jak ty,tak to úplně asi ne." Zasmál se.

„Jo však já vím. A co vůbec ty?" Naznala jsem, protože mi o sobě ještě dnes nic neřekl.

„Nic moc. Maximálně ta smlouva v Chicagu,ale jinak furt to samý okolo hokeje." Zamumlal

„Pokuď mi kecáš,což ti věřím že ne nebo máš nudnej život."

„To bych dvakrát netvrdil,ale když vidím jak hospodaříš ty,tak nic nenamítám." Bránil se.

„Máš problém!" Bouchla jsem ho do ramene.

„Za něco ti děkuju,za něco bych tě přetrhla,radši už půjdu ať ty můžeš být s klukama a já jdu za Květou a hlavně zjišťuj. Ahoj." Pokračovala jsem a rovnou opustila jeho pokoj a šla zpátky do toho svého.

Sice jsem s ním neprobrala úplně všechno co jsem chtěla,ale doufala jsem,že si někdy čas na sebe ještě uděláme.