Tenká hranice [ItaDei, SasoDei] ✓

Kapitola šestnáctá

Deidara prudce vstal z pohodlného gauče. "Jak můžeš vědět, že jde právě o Itachiho, sakra?!" zařval skoro, když jeden z jeho nejlepších přátel na předchozí otázku vůbec nereagoval.

Bělovlasý jen pohodlně seděl v křesle a zeširoka se na něj zubil. "Posaď se, prosím tě. Ještě si ublížíš," požádal ho, a když se druhý konečně posadil, pokračoval: "Pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera, když jsme spolu nastoupili na střední. Tenkrát jsem byl pěkná vyžle bez špetky svalů na těle, ale zato s hromadou uhrů na obličeji."

Plavovlásek značně klidněji kývl. "A já byl ještě menší a s vlasy na ramena. A už jen kvůli tomu si mě tenkrát dobírali, že jsem jak ženská," pousmál se nad tou vzpomínkou. "Nebyli jsme moc oblíbení."

"Jak říkáš," zazubil se Hidan. "Pamatuješ si, kdo se s námi tenkrát spřátelil jako první?"

"No...," zamyslel se Dei. "Asi Sasori? Potom, co po dvou měsících nastoupil k nám?"

Pán domu ale jen zavrtěl hlavou. "Byl to Itachi."

"Itachi se choval jako hovado," zamítl okamžitě modrooký.

"Ne, to ty ses choval jako hovado, Deidaro," uvedl na pravou míru potetovaný a naprosto ignoroval přítelovo dotčené vypísknutí. "Je to už hafo let, takže se nedivim, že si to pamatuješ trošku zkresleně, ale já mám paměť dobrou. To Itachi byl náš první kámoš, co se s náma neváhal bavit i přes naše nedostatky. A taky si pamatuju, žes to byl ty, kdo jeho snahu odmítal a stále dokola opakoval, že nikoho jinýho nepotřebujeme. Že si vystačíme sami a že nehodláš čekat na to, až jednoho dne Uchiha zařve, jak si z nás celou dobu dělal prdel a že jsme jenom dvě ubohý nicky..."

"Já-"

"A pak se do Konohy přestěhoval Sasori, jeho nejlepší kamarád, kterej na tobě mohl oči nechat. Sbalil tě snad během pěti vteřin a to už ti bylo jedno, že nejsme jen my dva."

"Líbil se mi..."

"A Itachi se ti nelíbil?"

Deidara se dotčeně narovnal a zčervenal. "T-to je ale úplně jedno! Byli jsme rivalové! Pořád se mě snažil jenom něčím provokovat! Pořád musel dokazovat, jak je ve všem nejlepší, jak je perfektní a jak-"

"Takže jsi prostě nedokázal přijmout to, že na někoho jako je on, prostě nemáš a proto ses choval jako úplnej pablb a rozhodl se ho nenávidět?"

Blondýnek se zarazil a vykulil oči. "To není pravda!"

"Ale je. Nezapomeň, já tam byl celou dobu s váma a všechny jsem vás tiše pozoroval. Jakmile sis nabrnknul Sasoriho, na mě ses úplně vykašlal a nic jinýho tě vůbec nezajímalo. A byl to právě Itachi, kdo se pak stal mým dalším přítelem, s kým jsem trávil hodně času. A už jenom proto jsem si všiml spousty věcí, které se okolo mě odehrávaly. Dokázal jsem proniknout za tu jeho tvrdou slupku a našel v něm milýho a citlivýho člověka. A něco mi říká... že tobě se to teď nedávno taky podařilo, viď?" zvědavě se na něj podíval.

Modroočko sklopil pohled k zemi a kousnul se do rtu. Slova, která vycházela z úst fialovookého, mu nebyla vůbec příjemná. Kdyby se měl přiznat, popravdě si to, o čem mluvil, vůbec nepamatoval. Jistě, velice rád by to svedl na to, že už to všechno bylo velmi dávno a že na to prostě jenom zapomněl. Když se nad tím ale zamyslel, věděl, že by to nebyla pravda. Složil obličej do dlaní a prudce vydechl.

"Vůbec jsem si neuvědomil... že jsem tě zanedbával..."

Hidan jen pokrčil rameny. "To už je dávno, takže nemám důvod to řešit. Navíc to dokážu svým způsobem i pochopit, byl jsi prostě zamilovanej."