Halloweenský útok

23 7 2
                                    

Minnie si promnula oči a potlačila zívnutí. S každým uplynulým úterým jí přišlo, že se čas táhl o něco více. Pravděpodobně za to mohl Snapovo trest. I když se vztahoval pouze na Perryho, cítila se potrestaněji než její kamarád. Asi za to mohl hlavně fakt, že na rozdíl od Pottera. Ona si mezi studenty moc přátel nenašla. Tedy pokud nepočítala Tonyho. Ale s ním byl ten problém, že jeho přítomnost byla únosná pouze pár minut. Což byl hlavní důvod, proč se každý týden po půl hodině tichého poslouchání omluvila a šla čekat před učebnu lektvarů. Klidně i několik hodin.
„Nechcete něco k jídlu, když nejste na slavnosti?" Zeptal se procházející skřítek, jehož hlava vykukovala zpoza velkého hrnce. Rozklepané ruce se snažily kovovou nádobu neupustit, když se zastavil před dívkou. Chvíli trvalo, než si na její každotýdenní přítomnost zvykl, ale už jej nijak nevyváděla z míry.
„Ne, ale díky, Barmy." Usmála se, když se chvilkově odvrátila od sytě pokresleného pergamenu. Vypadal skoro jako provizorní manga. „Nechceš s tím pomoc?" Trochu jí překvapovalo, že se Barmy pod onou váhou nerozlomil vejpůl.
„Jste moc hodná," Velká očka vykukující za kovovou hranou radostně zářila stejně jako vděčný úsměv. „Ale Pitts nám jasně zakázal jakoukoliv výpomoc zvenčí. A není to tak, že jsem nemocný jako starý Dooky." Při zmínce skřítka, co šel na výpomoc k řediteli a nevrátil se, stejně jako všichni před ním, se lehce otřásl a koutky tváří mu klesly. S mrzoutským skřítkem se znali léta a jeho skon ho zasáhl více, než by připustil.
„Jak myslíš, ale kdyby něco, stačí se ozvat." Jejich krátký rozhovor přerušilo prudké rozražení dveří, ve kterých se objevil Perry. Nebohý student se tvářil jakoby šel do nejtemnějších hlubin pekla, skoro zemřel, zabil hlavního šéfa a někde z nebes se ozval hlas: 'Tutoriál dokončen'. Zmučený výraz se proměnil v zubatý úsměv, jakmile si všiml blondýnky.
„Víš, že tady na mě nemusíš čekat, že jo?" Samozřejmě by lhal, kdyby řekl, že za její ochotu nebyl rád, ale nebyl schopen se ubránit jisté provinilosti. S pokrčením ramen se vyhoupla na nohy a nenamáhala se odpovědět. „Nechci, abys marodila, když sedíš na zemi."
„Klid, nic se mi nestane" 

„Myslíš, že bys zvládla zařídit, aby mi Snape pouštěl dříve?" Nadhodil Perry, když pomalu stoupali po schodech. Nebyl si jist, jak dlouho ještě zvládne trávit večery se Snapem. Minnie odtrhla pohled od obrazů, které ozařovaly louče a nadzvedla obočí.
„Jak?" Jediné řešení, na které byla schopna přijít, bylo, že by se prohodili. Ale tak nějak tušila, že to by Snape nepřekousnul. Zrzek si prohrábl vlasy a poškrábal se na týlu, než odpověděl.
„No, jsi holka." Začal a když si všiml jejího zděšeného výrazu, pokračoval. „Tak mi napadlo, že bys mohla napodobit uh... ty postavy z příběhů, co píše Hermiona. Ta strategie jim vždycky zabrala." Hlasitost slov klesala každým okamžikem a pohled raději stočil k nohám, protože tak nějak tušil, jaký úspěch jeho návrh bude mít.
„Perry, proboha, je mi doslova jedenáct!" Byl to vskutku blbej nápad, ale hej! Aspoň si ho mohl odškrtnout ze seznamu. „A to ani nemluvím o tom, že to, co ona píše, je fanfikce. My jsme v realitě, tady to takhle nefunguje, že si autor něco umane a to se sta-"
„Haaaaaad, jsssssseeem velký haaaad!" Její proslov přerušil monotónní, lehce zadrhávaný ženský hlas. „Ale ne zasss tak velký! Jako pět ledniček, ale rozhodně ne jako čtyrrry a půůůl" Dvojice žáků si vyměnila zaražené pohledy.
„Taky to slyšíš?" Perry po jejím boku pokýval hlavou. Popadl její rukáv, rozbíhajíc se směrem, kterým se hlas za stěnami plížil.
„Třeba zjistíme, co to je." Chtěl jí trochu popohnat, ale nebylo to vůbec potřeba. Netrvalo to dlouho a Minnie táhla jeho.
„Sssss ta mluva o jídle rozhladověla můj žaludeeeek."
„Třeba je to jen nějaký zmijozel, co zaspal oběd a snídani?" Nadhodil udýchaně Perry, když zahnuli za další roh. Ignorovali komentáře obrazů, které každou chvíli přerušil ženský hlas
„Čičiburger zní sssssstraššně lahodně." 

Perry Potter a Tajemná KomnataKde žijí příběhy. Začni objevovat