maybe he's the one

•předmluva•

z mého pohledu:
Přijela jsem na dané místo přesně tak, jak bylo domluveno. Přeneslo mě to přesně před bránu Bradavic, kde na mě čekala profesorka Mcgonagallová. Bylo už chladné a mlhavé počasí, však z velké síně se ozývalo spoustu smíchu a teplého pohlazení. Svižnější chůzí jsme dorazily k hlavní síni.
,,Připravena?"
,,Jako nikdy před tím"
v tu chvíli, když jsme vešli do velké síně všichni ztichli. Pohledy směřovali na mě, jejich výrazy byly opravdu nepříjemné, jediný kdo čekal můj příchod byl můj bratr který se na mě pyšně usmíval. Zdálo se to jako celá věčnost než jsme s profesorkou prošli celou síň. Těsně před výstupkem k moudrému klobouku jsem ale uviděla ještě jednu věc. Vysoký, zrzavý, rozježený kluk který se na mě upřeně díval. Naše pohledy se na moment střetly a já tušila, že v sobě má něco, co bude třeba objevit. Vyhoupla jsem se na stoličku a klobouk mi byl položen na hlavu.

,,Hmmm, slečna Diggoryová. Panečku, ty máš opravdu veliké ambice, takové že by se vyjímaly ve Zmijozelské koleji. Ale ne, možná že tedy za rodinou do Mrzimoru? Už to mám! NEBELVÍR!"

Všichni se najednou roztleskali a já mířila k Nebelvírskému stolu. Z různých stran jsem slyšela věty znění:
Od kdy má Diggory sestru?
Moment, ona je spojená s Cedricem?
Počkat, co dělá v Nebelvíru.

Kdybych si ale měla všímat každé takové poznámky tak bych zešílela. Z pohledu mého bratra jsem usoudila, že mám být v klidu a pustit se do jídla. To však ale až po tom, co jsem opět pohledem zabloudila k zrzounovi který seděl o pár místeček dál ode mě. Byl zajímavý, ale rozhodně ne natolik, abych musela změnit svá slova "s klukama jen za kamarády, mám se ráda a bolest zažít nechci" odvrátila jsem pohled od něj a pustila se do jídla.
Tak jsem tady, co bude dál? To zajímá i mě.

AHOOOOJ, JAK SE VŠICHNI MÁTE? DOUFÁM ŽE VÝBORNĚ! PŘIPRAVILA JSEM SI PRO VÁS MENŠÍ PŘÍBĚH ZE SVĚTA HARRYHO POTTERA. MOC DOUFÁM ŽE VÁS ZAUJME. NEBOJTE, PŘÍBĚH O TOMOVI DOPÍŠU! JEN TEĎ NEMÁM INSPIRACI. PŘEJU PŘÍJEMNÉ ČTENÍ A ZATÍM
NEPLECHA UKONČENA, NOX.