Lost (Bakudeku)✔

30.Mučení

Řval jsem bolestí. Neskončil jen nehty na rukou. Vzal i ty na nohou. Mám k tomu asi pár zlomenin. Tři žebra, pravý kotník, několik prstů, levé zápěstí. Ani řeznými ránami nešetřil. Před chvíli odešel. Celá místnost je od krve, od mé krve. Ta bolest, utrpení a já nevím co ještě, mi pomohla se rozpomenout. Už si vše pamatuji. Na školu, rodiče, spolužáky a spousty dalšího. Jen nad tím nemohu přemýšlet, bolest mé myšlení zahání a já se cítím otupělí. Bolí a pálí mě celé tělo. Čekal jsem že to nebude jednoduché... ale tohle? Dokonce mě i spálil. Musel jsem se usmát. Já mám to ale štěstí. Jen doufám že ostatní jsou v pohodě.

Denki:

Skončil jsem ve sklepě kde mě mučili různými metodami. Dávali mi různé drogy, řezali, lámali kosti, dávali šoky. Pěkné že? Budu doufat že od tud dostanu. I když to je méně pravděpodobné. To tu chcípnu na únavu, ztrátu krve, nebo já nevím co. Budu muset věřit že ostatní jsou na tom lépe než já. Začal jsem se smát, ale potichu. I když tu nikdo není tak jsem se snažil být co nejtišší. To se mi nepovedlo. Můj smích nabral na síle. Propadl jsem záchvatu smíchu. 

Kirishima:

Dělali na mě nějaké pokusy. Odebírali mi vzorky. Podávali mi různé látky. Zkoušeli jakou fyzickou bolest snesu. Bili mě, topili a pohřbili mě na nějakou dobu zaživa. Propadl jsem temnotě. Najednou byla všude okolo tma. Nikde nikdo, nikde nic. Úlevně jsem si oddech. Chtěl jsem se porozhlédnout, ale byl jsem svázaný. Taková ironie. Začal jsem se nahlas smát.

Todoroki:

Pokusy, pokusy a pokusy. Pořád to samé dokola. Zavřen do kryo mrazáku a pak zas do pece. Odběr krve, vpíchnutí látky. Každá má jiný, nebo podobný účinek. Z nudy do mě řežou. Mám pocit že mi došly už slzy, jen sykám a křičím. Ano i já brečím. Nikdy by mě nenapadlo že by z tohohle důvodu. Že se tohle stane zrovna mě. Nikdy se od tud nedostanu. Snažil jsem se, i když těžko, promyslet všechny možnosti. Nemá to smysl. Ha?! "Ha ha ha!"

Mlátili mě, škrtili, řezali. Mám možná i něco zlomeného. K pití mi dávali vodu ředěnou krví. Nemohl jsem dělat nic jiného než to vypít. O jídle se raději nebudu ani zmiňovat. Vidím jak kolem pobíhají krysy. Řekl bych že mi je sem daly schválně. Povzdech jsem si jak to jen jde. Měl jsem odřené zápěstí až do krve od těch okovů. Dokonce i nohy. Ano i na nohy mi je někdy dávají. Nemám pojem o čase. Nevím kolik je hodin, na tož jestli je den nebo noc. Chodí sem nepravidelně, aby mě zmátli. Střídají a každý z nich je trouchu jiný. Někdo právě vešel do místnosti. Usmál se na mě. "Tak co na tobě dnes zkusíme?" Nevím co mě to popadlo, ale vypadalo to zábavně. Usmál jsem se a zabodl svůj pohled do toho jeho. Jeho výraz zvětšil můj úsměv. Tohle se mi líbí. Jako by se ve mě něco zlomilo a já se rozesmál z plných plic. To je mi, ale zábava.