Je jen málo věcí, které definují můj život stejně jako moje příjmení.
Baxová.
Byl to můj otec, který v proslavil naše jméno po celé Británii a později i po celém světě. V osmdesátých letech závodil v nejrychlejším autě světa. Jako jeden z mála Britů...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
---
Na čtvrteční prohlídku trati jsem tentokrát vyrazila sama. Nechala jsem si přivézt kolo a místo běžné procházky jsem se rozhodla okruh projet na kole. Společně se mnou tam bylo několik lidí z nejrůznějších týmů. Každý o něčem divoce diskutoval a připravoval strategii na následující dny. Já však měla na uších sluchátka a neposlouchala jsem je. Viděla jsem jen jejich rozmáchlá gesta a to, jak na prázdno otevírají pusu. Soustředila jsem se jen na profil trati.
Monotónní šlapání mě svým způsobem uklidňovalo.
V nohách jsem měla už pět kol, když jsem zajela do boxů. Tam jsem seskočila z kola a vedle něj zamířila do zázemí McLarenu, který mi taky kolo přivezl. V garážích bylo rušno a já se tak trochu zasněně zadívala na všechen ten ruch.
Periferně jsem zahlédla Daniela.
Zpomalil, když si mě všiml a na okamžik zazmatkoval. Chystal se skočit mezi kamiony, ale já se otočila jeho směrem a mu nezbývalo nic jiného, než sebevědomě pokračovat dál.
Minuli jsme se beze slov a bez úsměvu.
Ušla jsem pár kroků, než jsem se otočila za ním.
„Danieli!"
Zastavil a ohlédl se přes rameno.
Stáli jsme od sebe pár metrů.
„Já... jenom jsem ti chtěla říct, že... gratuluju."
Závody před dvěma týdny, které se jely v Číně, vyhrál. Byl to pro něj skvělý závod s naprosto nečekaným koncem. Ještě devatenáct kol před koncem byl na šestém místě, ale během neskutečných osmi kol se dokázal dostat až na vrchol a obratně předjet všechny, které měl před sebou. Prvenství mu až do konce závodu už nikdo nedokázal vzít, a tak nakonec projel pod šachovnicovým praporkem na prvním místě.
„K čemu?"
„K vítězství v Číně," odpověděla jsem potichu.
Na okamžik se v jeho pohledu něco změnilo.
„Před rokem mi někdo poradil, kde se bude nejlépe předjíždět."
Nechápala jsem.
A pak jsem si vzpomněla.
Vzpomněla jsem si na to, jak jsme se spolu před rokem procházeli na okruhu v čínské Šanghaji. Tehdy jsme se bavili úplně o všem, samozřejmě i o závodění. Vyměňovali jsme si poznatky o trati, a zatímco já tehdy psala krátké sloupky pro Sky Sport, on dokázal moje poznatky přeměnit v něco úplně jiného. Tehdy to bylo čtvrté místo, před dvěma týdny vítězství.
„Takže možná bych měl poděkovat já tobě," zabručel, když jsem zůstávala mlčet.
